Poslední z andělů

Ochrana

Ruce kolem mého těla byli pevné. Drželi mě a dávali mi oporu. Z nějakého. Důvodu mi to ani nevadilo. Spíše jsem za to byla ráda. V jisté situaci by mi to vadilo, ale teď ne. Světlo pomalu začalo ustupovat až celé zmizelo. Po tom incidentu tu nebyli ani památky. Jediné to, že se ten náš neznámý změnil. Měl ted jinou podobu. Asi poznal, že jako Je nebude mít velkou šanci. Teď k mé mu nejhoršímu zjištění stal u Arona a držel mu dýku u krku. Jako vtipnější to být nemohlo. Kluk co drží dívku okolo pasu a kluk co drží druhého kluka s dýkou na jeho krku. Jacuv stisk zesílil. Nedalo se z něj vymanit za normálních okolností, nýbrž v takovéto situaci. Nemohla jsem se ani pohnout. "Tak a teď nebudeme dělat kraviny." Ozval se ten za Áronem. Koledovat si vážně si koledovat a měl jedinou výhodu a to byl můj bratr. Byl si toho plně vědom a taky toho náležitě využíval, tak proč by taky ne, že. Jace kolem mě ruce utáhl a tak mi zabránil v jednání. Sám kolem nás utvořil filtr černého ohně.. Nemůžu říkat, že jsem nebyla překvapená. Prostě z nějakého důvodu mě chránil. Nevím proč, ale bylo to od něj hezké. Ten kluk za Áronem se složil na zem. Držel si krk, jako by nemohl dýchat. Dusil se, ale Aron byl úplně v pohodě. Všechno mi už přestávalo dávat smysl. "Je čas." Po té větě se mé tělo začalo vypařovat.

Omlouvám se za chyby. Omlouvám se za dlouhou nevydanou kapitolu. 😔😔 Budu si muset sestavit nějaký rozvrh času. Jaksi představám stíhat. 😅 Doufám, že mi to odpustite.