Poslední z andělů

Grrrr

Každý den ten samý kolotoč, každý den ten samý ciklus. Už mě to unavuje dělat každý den to stejně. Přídu si jak robot a to tu jsem teprve druhým týdnem. Každý se snaží uspět nikdo nechce prohrát. Každý den bojovat o místo v lize nezmlacených. Den ode dne přibývají rány, už se ani nehojím. Nemá to cenu, protože jen se uzdravím přibyde další rána. Už chci konec. Jediné vysvobození jsou sny, nebo víkendy. Ale celé tady to má jedno velké plus, navrací se mi zpátky moje stará fyzička, sice pomalu, ale jistě. Dnes je pátek druhého týdne mého pobytu. Nic moc no máme trénink a pak je víkendová, možná i delší akce. Nevíme jak dlouho to bude trvat, co ale víme je to, že ochránci a vyvolení dnes budou spolupracovat. Bude to po pokojích takže víte s kým jsem, ano s Eliotem, Killem a Lukasem. Lukas je jak já ochránce. A Kill s Eliotem jsou vyvolení, takže o zábavu je postaráno. Bavím se s nimi, ale že by to byli kamarádi to nemůžu říct. Je to takový ten nezávazný pokec. Přátelé si znova nebudu hledat, ještě by to dopadlo stejně jako minule a na to už nemám nervy.
Připravena odcházím na nástup v tělocvičně. Měla jsem na sobě kraťasy a tílko. Teď chodíme běhat ven v těch horkách bych asi chcípla. Jen co vstoupím mě odhluší povyk z trybuny, už zas. Znuděným pohledem plným nezájmu procházím kolem děcek jdu do zadu. Tam je moje nejoblíbenější místo. Trochu se protahnu a jdu si zaběhat pět koleček. Děcka predemnou uskakuji, protože vědí že mi je jedno jestli někoho srazim. No já vím je to hnusné, ale já chci aby mě nenáviděli takže tohle je dobrý způsob. Po zběhlých kolečkách jsem se znovu protáhla a pustila se do vážného čekání na učitelku. Došla jako načas a v závěsu za ní byl Aron i s ochrankou, jestli bude to co si myslím tak mě na místě zastřelte. S těmi kokosy nechci mít nic společného, ne sranda jsou super, ale nemusí mě ztrapnit. A pak vyslovila to čeho jsem se nejvíce obávala. " Dnes se k nám do tréningu připojí i královská ochranka."
Bože co jsem komu udělala??
"Udělejte šestice"
Nene to není normální. Během sekundy byly kolem mě všichni zabrání a na mě zbyla královská čest.
Grrrrrr. Během sekundy byly u mě.
"Těšíš se Izz??" Odvětil Jone
"No Jane kdo by se netěšil na královské kokosy." Ale to jsem říkat neměla. Jakmile jsem to dořekla tak na mě pustil vodu. Grrr.
Nemohla jsem se usušit a ještě k tomu jsem měla bílé tílko takže lepší to být nemohlo. Sem se otočila a dělala že je neslyším. Jako provizorní omluvu mě chytl za rameno a já ho shodila na zem a zasedla. "Ještě jednou a budeš o toho dole lehčí."
"Hele hele prr. Jo??" Následoval dlouhý výbuch smíchu a omluva uskutečněna půjčením jeho osobní mikiny. Ostatní se na nás dívali jak na blázny, ale mám to nijak nevadilo. Přetáhla jsem si přes hlavu mikinu a poslouchala další projevy učitelky. "Takže šestice už máme. To je výborné," pak se zarazila pohledem na nás " měli jste se rozdělit a nebýt u jedné holky kluci." Křikla karavě na kluky. S obtíží a to s velikou obtíží jsem si zachovala kamennou tvář. "Promiňte paní profesorko, ale ona zbila jediná ze všech" omluvné se na ni podívali a já věděla, že jim to zase projde. "Tak dobře no. Půjde o to, že jak jste se seřadili teď tak budete i na víkendové hře. Já vím já vím slíbili jsme vám že tam budou i vyvolení, jen počkejte až to vysvětlím." Tou větou uklidnila do teď sumejici dav. " Takže k ochráncům se později přidají jejich vyvolení, ale hlavním úkolem ochránců je chránit vyvolené a což je úkol na teď sestavit v lese malé obydlí." Ne ne jen to ne. Vyděšeně jsem se na ni podívala. "Tady máte svoje pomůcky a vrhnete se do práce"
S klukama jsme se na sebe podívali. Nechtěli jsme spěchat jak ostatní, protože no jak chcete utajit schopnosti. Ano přesně tak dělat že nic nezvladate. Pomalu jsme se chopili všech potřebných a dostatych věci a rychlík krokem vyšli do hudci části lesa, kde už nebylo vidět. "Tak kde ho postavíme??" Ozval se Jane. " Co nejdál od sud" odpověděl Pete. "Ale zna někdo takové místo??" Zeptal se pro změnu Damon. Všichni se ponořili do svých myšlenek. A pak skoro po vteřině vykřikl Dimitrij. "Už to mám. Na hranicích je jezero a tam by to mohlo byt" "ale víš jak daleko jsou hranice??" Zeptá se ho Jane. "Hranice no problém. Jen mi musíš upřesnit místo." Cože všichni se otočili na mě jak na div světa, asi zapomněli na svou společnost. "No umím se přenášet takže asi tak." Vyměnili si spolu důmyslné pohledy a kývli. " Je to skoro u brány a skoro nikdo tam nechodí." Chopil se vysvětlování. Nádech výdech. " Udělejte kruh a chytnete se za ruce." Jak jsem řekla tak udělali. Přenos byl jednoduchý, ale přesnost přistaní už tak ne. "Jak mi chceš vysvětlit že stojíme po pás ve vodě no" vykřikl Lee. Uraženě se na něj kouknu a odcházím na břeh. "Je to to místo. Je tak si nestěžuj já nejsem letadlo. Buď rád že si skončil tam kde si skončil a ne někde jinde. Taky jste se mohli ztratit, protože jsem poprvé v životě přenášení la víc lidí než jednoho, nebo dva." Zakončila jsem svůj monolog v suchém oblečení na břehu. "Chcete tam vystát díru nebo se dáme do práce??." "No jo no jo. Už jdeme. Mohla by si nás taky usušit??" Ach no ne. Jsou na mě hnusní a ještě něco chcou. Mávnutím ruky z nich voda stekla jak po navoskovaném povrchu. Stavět provizorní dům nebylo tak těžké, ale udělat to tak, aby vás nikdo neviděl kouzlit už bylo těší protože kolikrát sem došli ocumovat druhé skupiny. Nevím za jak dlouho jsme to měli hotové, ale něco co bude sloužit na přespání a do Kama nepoteče jsme sestavili. "Přemístíme se už splátky za chvíli začíná víkendovka."