Poslední z andělů

Koupelna

Ps: Věty psané kurzívou v textu je rozhovor v její hlavě.
"Nauč se používat mozek. Pochop to, že tě vidí tak jak si přeješ." Než jsem se jí stihla zeptat jak to myslí odpověděla mi sama. "To je to tvoje znamení na ruce. Nějakým záhadným způsobem mu nedovoluješ vidět tvou pravou podobu. Vidí tě tak jak si vypadala před tým jezírkem, nebo jak tomu říkáte." Má ruka automaticky vystřelila k levému zápěstí. "A abych nezapomněla v koupelně na tebe čeká nějaké možná milé, ale podle mě především nemile překvapeni." Lehce  jsem přikývla a spustila své bose nohy na podlahu. Normálně bych ty dva vykázala ze svého pokoje, ale protože jsem včera usnula v oblečení mi jejich přítomnost nějak zvlášť nevadila. Jejich zmateně pohledy mě pronásledovaly celou cestou do koupelny. Moje ruka se dotkla kliky. Ke mému překvapení se nic nestalo. Usoudila jsem že si že mě dělala srandu, ale radši jsem otevřela dveře koupelny a nahlédla dovnitř. Normálně bych asi vykřikla, když mě popadly těžké chlapecké ruce za ramena a vtáhly dovnitř. Můj pohled se střetl s neznámým chlapcem. "Co tady děláš?" Střelila jsem po něm nedůvěřivým pohledem. "Překvapivě čekám na princeznu, ale jaksi se nedostavila." "Vidí tě tak jak si vypadala dřív. Naučila seš to používat mnohem dřív než jsem čekala" "Co po ní chceš? Jsme nejlepší kamarádky." Po poslední větě se na mě nedůvěřivě podíval. "Jsem z Dark Rose." Můj pohled se na dotyčného změnil. Jenom to že je z bývalé Dark Rose nevěstí nic dobrého. "Přejdi k věci. Nemám na tebe celý den." "Ale na prince jo že?" Začal se smát svému vlastnímu vtipu. "Dobrý pokus, ale s ním nic nemám a náhodou nejsme tu u výslechu mě, ale tebe." "Nejdřív jsem ji měl sledovat." Nemile se usmál. "Ředitel se zbláznil a nějak si myslí že se smrtí jeho syna má co do činění královská rodina. Dokonce se spolčil i s démony." Mě to nepřestane pronásledovat že. Já nemůžu někdy na něco zapomenout. "Jsem Denyho bratr." Zalapání jsem po dechu. "Co po mě chceš?" "Chci se k vám přidat. Věřím že ta nic nemůžete. Jak jsem říkal otec se zbláznil a začíná strádat síly a jde proti vám."  "To už si říkal, ale co můžeš nabídnout za spojenectví?" "Můžu vám říct všechny informace a popravdě mám jedno přání, které se týká princezny." "Jak můžu vědět že ti můžu věřit." Natáhl ruce před sebe a začal něco nesrozumitelně mumlat. Po nějaké chvíli ulice se mu v ruce objevila růže v nádobě na kytky. (Bylo to v kráska a zvíře. Měl tam pod tím schovanou tu svou růží. 😅) Byla bílá a nakonci plátků měla modré žíhání. Takové růže mi vždy nosíval. "Jak to víš?" "Nebylo těžké vidět bratrovi do hlavy." "Jak vidět. Je mrtvý." Jeho obličej se změnil na překvapený. Následně kývl hlavou. "Stejně tak jak vím že ty si tam byla taky a také že ty růže nosil tobě a taky že jste byli spojení." V mých očích se objevili slzy. "Vím o tobě všechno. Podle všeho máš něco společného s královskou rodinou a toho já hodláme využít pro dobro věci." "Haha pro dobro věci jo. To by si se demnou sešel normálně a ne u mě v koupelně. Nepovídal by si mi tady o minulosti." "Možná" připustil. "Ale jediné co můžu říct, že si můj bráška uměl vybrat holky. Sice trochu drzá, ale jinak pěkná." "Pracky pryč." Otočila jsem se a otevřela dveře do pokoje.

Omlouvám se za chyby. 575 slov.