Poslední z andělů

Slova mužů

Jeho ruka na mém těle vysílala elektrické výboje. "Budeš se držet u mě. Nechci se dívat na ostatní co po tobě slintají." Tak zněla jeho 'hra' . Popravdě čekala jsem to horší. Pohled na nás dva by mohl působit až tak zamilovaně. Vypadali jsme jako zamilovaný pár, ale opak byl pravdou. Divný pohled našeho návštěvníka jen donutil jeho ruce ke zkrácení mé intimní zóny. Venku byl slyšet větší povyk než před tím. Z ničeho nic vyletěl od nás ze stanu a my mu byli v patách. Nikde se nic nestalo. Oheň byl uhašený. Nikde nebyl vidět zdroj hluku. Kluk se na nás divně podíval a pak udělal něco co by nikdo nečekal. No možná jo, možná by to někdo čekal, ale já rozhodně ne. Nebyla jsem až tak předvídavá. Nejsem přece vědma, kdybych byla tak to asi vím ne. Jeho ruce se vymrštili do vzduchu a objevila se v nich světelná koule. Naše pohledy se střetli. Nikdo nevěděl co chce dělat a už vůbec ne jak reagovat. Popravdě to každého z nás nějakým způsobem děsilo. Ne nikdy jsem si nestěžovala, že mám smůlu, ale toto bylo už i na mou maličkost moc. Svou zbraň vrhl proti mé osobě. Všechno jako by se zpomalilo. Nedokázala jsem popsat tu chvíli, když jsem ji stála z očí do očí. Ne, že bych se bála a nedokázala bojovat, ale tady byl jeden velký fakt. Oni se nás snažili prozradit. Ať už za jakýmkoliv účelem tak jsem jim ho nehodlala dát. Lehce jsem odstrčila Jace z dosahu. Nebylo to až tak složité. Nedával až tak pozor. Čekala jsem až se trefí, ale ono se nic nestalo, koule sama od sebe změnila směr. Její plná síla narazila do země. Všichni se na mě otočili. Z jejich strany jsem byla zachránce situace, ale já nechápala ani sekundě z toho co se právě teď odehrála. Kluk stojící před námi se dál na úprk a nám nezbývalo nic jiného, než se vrátit zpátky do stanu. Prvního slova se chopil Aron. "Nebudu říkat jak moc to bylo divný, protože toto bylo sakra divný." Mou odezvou byl jen nevědomý úsměv a následně jen tvář zabořená v přikrývkách. Jace se smál jak největší mamlas. Ano to on mě shodil do naší postele na jeho půlku. No vůbec to nebylo divný, ale popravdě nestěžovala jsem si. Chtělo se mi spát. Nevím od kdy jsem tak unavená ani kde jsem se mohla tak unavit. Ani si pořádně nevzpomínám na únavu z tréningu nebo z boje, proto moje vybízení do tréningu začalo být možná trošku no popravdě možná víc než trošičku otravné. Ani nevím jak, ale teď už stojím na zdejším treningovém místě oblečená ve zbroji a plně vybavená. Ano zbroj jsem jaksi zabavila tomu co stojí na proti mě jako můj soupeř a čirou náhodou je to Jace. Hodně náhod na dnešní den. Kolem nás se shromáždil menší hlouček lidí co právě trénovali. Kdo by taky nebyl zvědaví na nově příchozí. Jace se potutelně usmál a zápas začal. Nějakou dobu to byla jen hra. Snažil se mě šetřit, ale velice rychle zjistil, že já žádnou milost nepotřebuji. Naše výpady byli čím dál víc zběsilejší a agrasivnější. Nepoznala jsem už rozdíl mezi naším bojem a bojem na život a na smrt. Byli jsme oba dva až moc dobří. Tak na stejné úrovni. Teď už šlo jen o taktiku, vychytralost a o důvtip, protože ne jen jednou mi podkopl nohy a ne jen jednou jsem ho já bouchla do citlivých míst. Oba jsme měli svůj způsob a oba jsme se nechtěli vzdát. Možná to byla moje chyba nebo pomsta vesmíru, ale nějakým záhadným způsobem jsem skončila ležet zády na studené podlaze s Jacem na demnou. Teď bych ho něčím nejraději přizabila. Jeho zákeřný úsměv se nacházel ani ne pět centimetrů od toho mého. Pokusy o útěk byli zbytečné. Silou své váhy zalehl celé mé tělo. Jen jednou jedinou rukou držel mé dvě ruce. "Co dostanu za výhru?" Nestihla jsem ani odpovědět, když se za mnou ozval velice známý hlas a odmrštil jace na druhou stranu. Toto začíná být více než zajímavé. "Kolikrát mám opakovat ať na ní nesaháš?!!??! Kolikrát to budu muset ještě říct. Je to kruci má sestra. Pokud se nemůžeš udržet tak to aspoň prováděj v soukromí a s jejím souhlasem!!!!!" Řval na Jace Aron zatímco já se sbírala ze země.

Tady je další kapitola. 😅😅 Snad jsem vás nenudila čekáním.