Poslední z andělů

Zásada otravování

Kroky se rozeznívají místnosti. Neotáčela jsem se za nimi. Mohl to být kdokoliv. Nechtěla jsem se ani otáčet. Vytáhla jsem meč z pochvy u pasu. Čepel bílá bílá se zlatým nápisem. Už jsme zažili společně tolik věcí. Přejela jsem prstem po čepeli. Byla bílá se zlatým nápisem. Byla typická pro andělské zbraně. Nikdy se nemusela brousit a měla neuvěřitelnou sílu. Byla odolná proti kouzlům a dodávala mi pocit bezpečí. Ostří bylo ostré jako břitva. "Na holku máš hodně velký vztah ke zbraním." Ozvalo se ode dveří. Kurňa kdo to je?? Střelila jsem pohledem ke dveřím. Kousek ode mně se nacházel kluk 'ten co je topení a ten co je imuní'. "Možná a hlavně co je tobě do toho?" Obořila jsem se na něj. "Je to prvotřídní práce. Pokud si dobře pamatuji bylo jich jen pár. Odkud ho máš ty??" Kdyby pohled mohlo vraždit, už je třikrát mrtvý. "Nic ti do toho není a i kdyby tak ti to neřeknu." "Předtím si se chovala víc mile, když jsem tě zahříval byla si za mou přítomnost ráda." Povzdechla jsem si. Byl vážně pěkný. Líbil se mi, ale já nemohla. Nemohla jsem k sobě poutat další osobu. Nemohla jsem dopustit ať mi na něm záleží nebo kdyby záleželo jemu na mě. Prostě nechtěla jsem nikomu dalšímu ublížit. "Víš každý nemá krásnou minulost jako med." "To ale neznamená že se tak musíš chovat." Střelil po mě. Moje oči se setkali s jeho. Dalo se v nich utápět, ale já nemohla. Sklopila jsem hlavu k zemi a povzdechla si. "Kdyby si mě znal dřív tak možná pochopíš, ale já nechci se zase vracet zpátky. Okolností mě změnili. Není nic stejně jak na začátku tak na konci." Přešla jsem k terčům a začala z nich vytrhávat své šípy. "Tak mi řekni jaká jsi byla před tímto." Hlasitě jsem se uchechtla. "Neznáš mě a já neznám tebe. Nemám v plánu se ti teď svěřovat." Vhodila jsem šípy do toulce a později přidala i luk. "Chováš se divně." Postupně jsem vytrhla všechny dýky z dalšího terče. "Něco ti řeknu. Vždy bude někdo kdo se mě bude snažit zabít." Podíval se na mě smutným pohledem a já si začala skovávat dýky. "Vidím že to s noži umíš." Uchechtl se. "Nechci vědět kde je máš všude schované." "Tak se nedívej" prasklá jsem na něj svou odpověď. "Víš o tom že tě všichni hledají?" Jako na zavolanou se otevřeli dveře a v nich stal Aron. "Izzi." Přešel pohledem že mě na mého společníka. "Co ty tu chceš?" "Klid je to v pořádku. Jen jsem trénovala a in mi dělal společnost. Musím dát svoje zbraně na přezkoumání." "Ty máš ještě další zbraně?" Střelil po mě nechápavě neznámý. "Víš nemusíš vědět vše. Mohl by si to za mě vrátit Arone?? Nemám náladu na další dotěrné otázky." Můj pohled přistál na panu neznámém. "Na holku máš vážně hodně zbraní." Konstatoval. "Víš z výchovy ti vždycky něco zůstane. Mrkla jsem na něj a přenesla se zpátky k sobě do pokoje. Jeho otravných poznámek jsem měla plný zuby.

Omlouvám se za chyby. 505 slov.