Poslední z andělů

Odjezd

"Co tu chcete??!!!!" zeptala se má nevlastní matka.

Jak to vím. Sama mi to řekla, tak asi před třemi lety. A ani se tomu nedivým ona byla blondýna a já černovláska, bylo mezi námi hodně rozdílů.

"Jdu si pro vaší dceru."

"Co od ní chcete?"

"Od zítřka nastupuje na školu DARK ROSE."

"Já, ale přihlášku neposílala!!!"

" Škola DARK ROSE si vybírá studenta sama. Můžete být poctěna, že je to vaše dcera."

"Izzi, ale nikam nepojede."

"Ona je velice nadaná. Dostane stipendium a vy ji budete moc vídat."

Po dlouhém přemlouvání máma povolila. Mám ráda nové školy aspoň neví kdo jsem.

"tak dobře jak si přejete. Izzi sbal si věci jedeš na novou školu máš asi na to tak hodinu."

Zavolala na mě matka zezdola. Proč já musím mít tak složitý život? Ptám se sama sebe, když si balím věci. No ono se to asi vysvětlí rychle. Nejsem obyčejná patnáctiletá dívka. Ovládám živly konkrétně vodu, oheň, vzduch, přírodu. Začalo to ohněm a pak už o každých narozeninách přibyl jeden živel. Jo a můžu se přemísťovat z místa na místo to je nejnovější schopnost, přibyla v patnácti. Nikdo o tom neví rodina, přátelé (teda kdybych nějaké měla), spolužáci. Držela jsem to v tajnosti těch pět let celkem obstojně, ale teď se stěhuji. Nový život nové začátky nová škola noví přátelé, proč já mám takové štěstí. Tak a dobaleno. Můj pokoj vypadal tak jako když jsme se sem přistěhovali. Jakýkoliv důkaz o mém životě zde zmizí spolu se mnou. Sešla jsem schody a rozloučila se s mámou.

"Je čas musíme jít." Řekla žena, která si sem pro mě přišla.

Vzala jsem si kufry a jela s nimi ke kufru autě. Žena je tam naložila a mě pokynula ať si nastoupím.

"Jmenuji se Saša a na nové škole budu tvou patronkou."

"Já jsem Isabella, ale můžete mi říkat Izzi."

"Dobře Izzi. Víme o tvých schopnostech, a proto si tě škola vybrala. Tato škola není pro obyčejné lidi, ale pro výjimečné tak jak si ty. Však nikomu neříkej kolik ovládáš schopností, nebo co za ně ovládáš."

No nejdřív na mě vybalí svoje jméno a teď schopnosti. Rozhodla jsem se hrát blbou.

"O čem to mluvíte?"

Po těch slovech nechala ve své ruce vzplanout malý plamen čistě červeného ohně.

"O tomhle."

Tak a teď už vůbec nemělo cenu zapírat.

"Dobře. Jak jste poznali, že nějaké schopnosti mám?"

Natáhla ruku k mému krku a chytla můj řetízek s křídly anděla co jsem dostala od své pravé matky. Máma ta adoptivní řekla že když si mě adoptovala měla jsem už ten řetízek na krku.

"Takhle. Chrání tě, je tě obtížnější zaměřit, ale nakonec se nám to povedlo"