Začít jako člověk a skončit jako anděl.
Být smrtelný, ale zároveň nesmrtelný.
Umět nenávidět, ale milovat.
Nemít rodinu, však ji vlastnit.
Být živý, ale i mrtvý.
Vidět smrt, ale nikdy se ji nedotknout.
Být sváděn pokušením, však neoblomný.
Před námi se objevil další oddíl demoních jednotek. Neměli jsme kam utéct. Naše kroky byli zatlačené zpátky k rodičům. Kolem nás se uspořádaly naše jednotky ochotní nás chránit i za cenu smrti. Naše cesta zkončila dřív ještě než začla. Krvelačný boj znovu začal. Krev v těle tuhla. Na podlaze se hromadili mrtvá těla. Nebyl to nejhezčí pohled. Já a naše skupinka byla odtlačena k zadní stěně. Ani nevím jak se to stalo, ale ve stěně se objevil průchozí tunel. Nikdo moc nepřemýšlel a vrhl se tam. Naše skupinka byla už skoro celá pryč. Jen já a pár dalších zůstalo. Nelíbilo se mi je tu nechat. Nechtěla jsem je tu nechat. Jejich smutný pohled mi prozradil to stejné. Jace uchopil nekompromisně mou ruku a táhl mě směrem k temnému tunelu. Ještě než se za námi zavřeli dveře jsem udělala kolem rodičů ohnivou stěnu. Neřeknu vám jak se to stalo, ale prostě už to tak bylo. Táhl mě dál i přes moje marné pokusy. Neměla jsem proti němu šanci. Byl viditelné silnější než já. Až teď mi došlo jak moc je vysoký. Byl o hlavu vyšší než já. Jeho havraní vlasy trčely snad do všech světových stran. Nevěděla jsem co se stane. Nevím co mě čeká. Všechno je v černé mlze. Nic nejde vidět. Uslzené oči klouzaly po černém povrchu. Boj proti Jacovi jsem už dávno vzdala. Moje tělo vláčel s jistou opatrnosti dál tunelem, ale přesto mi nedal na výběr. Po několika metrech se před námi začalo objevovat slabé bílé světlo. Kroky všech se urychlili, když se za námi ozvala hlasitá rána oznamující prolomení dveří tajného tunelu. Teď už jsme všichni běželi a za několik minut jsme byli vyvrhnuty obří explozí pryč. Nebylo pochyb, že nás ten někdo chtěl zranit. Aronovy paže se utáhly kolem mého těla. "Izzi. Musíme pryč." Jeho dech mě šimral na krku. Bratrovi ochránci přivedli koně, ale byl tu jeden problém. Bylo nás moc. Koní bylo jen pět. Naštěstí to vycházelo na dvojice. Jelikož má maličkost nikdy neseděla na koni tak bylo jasné, že pojede s někým zkušeným. Možná to bylo vtipný, ale strhla se zde válka o tom kdo s kým pojede. "Nemůžete jet vy dva společně." Odporoval už po sto tisíci Jane. Měli pravdu. Můj pohled se střetl s bratrovým, abych to vysvětlila nechce mě s nikým pustit chce, abych jela s ním, jenže to by bylo až moc nebezpečné. Dva královští stačilo by do nás střelit jednou střelou a už není žádný následník. Smutně jsem přitakala na souhlas Janovy. Bratr zvedl rezignovaně ruky nad hlavu. Až teď jsem si všimla Lucase a nějaké dívky. Museli s námi už jít předtím. Nebyl čas na představování, protože se rozezněla další rána. Dvojice se udělali co nejrychleji. Pomalu ani nešlo vidět, kdo s kým jede. Bratr vypil nějaký lektvar a rázem mrknutím oka z něj byl stejný anděl jak ze mně. Na mě zbyl Jace. Zase. Nevím proč, ale my dva máme na sebe štěstí...
Omlouvám se za chyby. Moc si toho vážím, že můj příběh čtete, a že se vám líbí. Máte mě velké díky, protože jen díky vám se můj příběh dostal na třetí místo v kategorii fantasy. Moc vám děkuji.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Moc moc moc vám děkuji.😍😍😍😍 ❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤
