Poslední z andělů

Mizení

Nebylo to rychlé jako obvykle. Cítila jsem všechno. Byl to divný pocit. Moje nohy začali potupně mizet, ale já je pořád cítila, jen nešli vidět. Děsilo mě to. Jace nebyl moc nadšený. Zděšeně se díval na mé mizící nohy. Někdy otázka proč není zrovna ta nejlepší. Já si ji pokládám až moc často. Budu se muset s tím vším smířit a zapomenout na jeden velký normální svět, protože já nejsem normální a nikdy nebudu. Ano je to divné, ale stejně mi někdy chybí ten klid, co mají normální lidi. Aspoň se nebojí, že je někdo zabije ve spánku. Opatrně mě položil na zem. Ne, že bych nedokázala sama sedět, ale víte co, když nevidíte svoje nohy tak to není zrovna to pravé ořechové. Za Aronem už nebyl žádný chlapec, ale mladá dívka v bezvědomí. Tuhle metodu dobře znám. Sam jsem ji dříve používala. Bolí po ní jen hrdlo a ne hlava. Aspoň pak ten, na koho byla použitá mohl myslet. Dýchaní nepotřebujeme že ne. Je to úplně zbytečná činnost. Aron ji s pomocí Jace spoutal. Nejsem si jistá, jestli to byli nějaké nadpřirozená pouta, nebo zhola obyčejné. Seděla jsem opřená o svou a Jacovu postel s vědomím, že to co se stane v nejbližší budoucnosti nebude moc pěkné. Byla jsem s tím smířená. Stejně jako s tím, že můžeme každou chvíli umřít. Jako radši to brát s úsměvem, než se někde zahrabat a oni ho najdou stejně. Je to celkem rozdíl. Jsem připravená za sebe a za své přátele bojovat. Nenechám je padnout. Má krev má rodina. Nikdy to nejde popřít, ikdyž někdy člověk chce. Vždy budu stát za lidmi, které miluji. Vždy je budu chránit. Mizení pomalu postupovalo po mém těle. Teď už i část mých stehen byla neviditelná a postupně pruhlédnil zbytek. Bylo mi jasné, že když se to stane tak se podívám za svou starou známou, ale můj šestý smysl říkal, že se mi to nebude zrovna dvakrát líbit Aron to bral úplně v pohodě. Pak se ho budu muset ohledně tohoto zeptat. Dáme si dlouhou rodinou schůzi na téma duchoví, nebo co kurňa je. Jace ten popravdě šílel, ikdyž to bylo slabé slovo. Doslova pobíhal kolem a děsil se toho co nastane. Nijak ho nešlo uklidnit. Buď toto ještě nezažil, nebo s tím má špatné zkušenosti, vlastně ne nepřekvapilo by mě, kdyby to byla čistě otáska naší rodiny. Už tak jsme vtipná rodinka, nebo možná za to může ta možnost stát se králem, nebo královnou. No prostě se to děje a evidentně nejsem první, ale ani poslední komu se to stalo, nebo stane. Konečky prstů pomalu průhlednili. Jace si sedl za mnou na postel. Ne, že by mi jeho přítomnost už vadila, ale z nějakého důvodu na mě ta kamarádka v mé hlavě začala řvát. Nedalo se to vydržet a proto jsem se odsunula na druhý konec postelové stěny. Na mou reakci zareagoval Aron zvednutým obočím. Nechtěla jsem nikam, když se začala ta naše vězenkyně, nebo jak ji mám říkat probouzet. Přesně v tu chvíli, kdy ona nabyla plného vědomí tak mé tělo zmizelo v obláčku  mlhy.

Omlouvám se za chyby. Teď jaksi nestíhám tak kapitoly budu opravovat později. Doufám, že se vám kapitola líbila. ❤❤ Užijte si krásný zbytek týdne.