Poslední z andělů

Počátek

Teď mám před sebou poslední týden volna. Za týden mi začíná škola. To místo kde se budu muset schovávat za maskou dobrého kouzla. Ne ne nemám na to náladu. Nechce se mi tam ne vážně ne chci být neviditelná, jenomže to nejde. Nadechla jsem se a dokončila svůj tréning.  Dnes už tak trochu ovládám vzduch a vodu, sice to není dokonalé, ale aspoň něco. Oheň ovládám už celkem dobře a teď je mi to na nic. Pojedu tam, kde nejsou schopnosti povoleny, a kde je nikdo nemá. Povzdychla  jsem si. Nemám to ráda. Jsem ráda sama sebou a nesnáším přetvářku a teď to mám.

"Měla by sis zabalit." Oslovila mě máma

"Jo jasně."

Neochotně jsem se rozešla do svého pokoje. Tam jsem vytáhla kufr a začala si pomalu balit. Začala jsem u spodního prádla a skončila u elektroniky. Zavřela jsem ho naťukala heslo na zámek, po správné kombinaci se ozvalo malé a nepatrné cvaknutí, které naznačovalo že se dílo povedlo.  

"ŤUK ŤUK." Ozvalo se ode dveří. 

"Ano." Ozvala jsem se celkem neslyšně a zároveň dost hlasitě na to aby si můj budoucí host otevřel dveře a vešel. 

"Ta už se balíš???" zeptal se bratr.

"Ne asi stavím sněhuláka."

"Jo a kde ho máš, víš že bych se přidal."

"Pozdě sněhulák odletěl už na letiště, ale snad příště." Dořekla jsem svůj sarkastický komentář a žuchla sebou na postel. 

Nechtělo se mi tam. Ne vůbec nejraději bych byla zalezlá v posteli a spala , ale to nešlo.

"Zítra už odjíždíme."

Počkat cože to řekl zítra už zítra.

"Cože???? Proč tak brzo??"

"Rodiče si špatně přečetli datum u nich s'školní rok začíná o dva týdny napřed, a protože tam jaksi nejsme a školní rok už začal tak se tam musíme dostavit. "

Štípla jsem se do ruky, abych zístila jestli to je sen nebo skutečnost. Bohužel pro mě to byla pravda, nebal to sen, ale opravdová skutečnost.

"Aha a v kolik odjíždíme." Tahle otázka byla celkem praktická a taky měla zakrýt mé rozrušení.

"V sedm máme být na nádvoří."

"Jasně díky. Ještě něco??"

"Ne ne jen se dobře vyspi malá sestřičko."

"Jo jasně" Ale tohle už asi neslyšel, protože se za ním zavřeli dveře tak rychle jak se jen otevřeli.

Šla jsem se osprchovat a nakonec si lehla do postele, ale nějak jsem nemohla usnout tak jsem začala přemýšlet nad zítřkem jak to proběhne a nakonec má mysl odplula do snové říše a tělo se uvolnilo. Usnula jsem.

Další kapitola. Je zase trochu kratší, ale snad stačí. Omlouvám se za chyby. Přesně 400 slov.

Děkuji za přečtení moc si toho vážím. 

Vaše issabelle1lena.