Poslední z andělů

Nechápu

Objevila jsem se v dalším stanu. Nechala jsem teď už nic. Nejprve mě Jace zachrání já zmizím, pak mě najde a zmizím znovu. Na můj mozek to bylo moc v momentě, když jsem uviděla bratra jak se baví s Jacem. Můj mozek v tu chvíli vypověděl službu. Dívala jsem se na ně s otevřenou pusou neschopná pohybu. Aron to vyřešil objetím, kdy jsem se skoro udusila. Jace se na mě zářivě usmál a zbytek tu jaksi nebyl. "Kde si byla Izz?" Zeptal se Aron. Bez varování jsem si kecla na zem. Tohle bylo už na mě moc. "Co se stalo?" Chtěla jsem vědět jeho verzi. Nechápu ničemu co se tady děje. Jak může být Jace na dvou místech zároveň. Jak nemůže vědět o tom co se stalo. Nebo to jen dobře hraje. Prostě nevím. "Jace tě našel ve vodě a přinesl sem." Dobře tak tohle to je stejné. Schovala jsem si hlavu do dlaní. Proč já?. Víc to zmateně být už nemůže. "Pak jsem tě převlékl z mokrého oblečení a šli jsme spát, ale jakmile jsme se probudili už si tu nebyla." Dobře tak aspoň na mě nesahal někdo jako člověk co může být na dvou místech. "Dobře. Co kdybych vám teď řekla, že jsme měla před ani ne minutou vážný rozhovor s tady Jacem?. Co by jste na to řekly??" Oba dva se na mě podívaly podivným pohledem. Ala pohled nepatříš do blázince?? Kdybych měla po ruce basebolku tak bych jim to nejradši omlátila o hlavu. Můj otrávený pohled zaregistroval pouze Aron. "Ty si neděláš srandu?" Zeptal se asi jen proto, abych mu potvrdila to, čemu nechce věřit. "Ano." No mou odpověď se zatvářil ještě víc zarmouceně. Popravdě jsem nechápal ty pohledy co nasebe ti dva vrhali. Jako by komunikovali prostřednictvím myšlenek, nebo nevyřčených slov. "Dávej si pozor." Byl to zas ten hlas, co měl už zmizet, ale asi se mu moc líbím. "Nelíbí se mi to slyšet a už vůbec ne, že ten někdo se vydává za jednoho z nás." Poslat počkat. Co že to říkal? Jak někdo za někoho z nás. To nechápu. Už vážně nechápu ničemu. "Jak to myslíš?" Položila jsem otázku a doufala v její vysvětlení. "Existují různé schopnosti to sama dobře víš." Mrkl na mě potajnu a spiklenecky Aron. "No a tato může být jedna z nich. Nevím nic ohledně toho jak to funguje, ale ten někdo bude muset být výš postavený, protože pokud se dokáže změnit a byla by to třeba holka tak je to složitější, než kdyby byl ten někdo kluk. " Aha jasně úplně tomu chápu. "Takže pokud se holka přemění na kluka tak je to těžší, něj kdyby byla kluk?" Mou otázku mi kladně odkýval hlavou. "Měly by jsme ho co nejdříve najít." Ozval se za celou dobu poprvé Jace. Jen jak to dořekl se díl stanu oddělal a do vnitř vešel další Jace. Tak toto bylo tak absurdní a nemožné, až je to vtipný, že je to pravda. Oba dva se na sebe dívali v neskrývaném zájmu. Bylo to divně je vidět oba dva v jedné místnosti a ještě stejné. Prostě celá tato existence těch dvou co tu byli byla špatná a hlavně se mi ani trochu nelíbila. "Izzi." Ozval se ten nové příchozí. Nevím jak jim mám říkat. "Co třeba Jace číslo jedna a Jace číslo dvě." Haha. No byl to zatím nejlepší nápad že všech. Uznale jsem kývla a následně si je pojmenovala čísly jedna a dva. Jak je mám rozlišit. Jak poznat toho, který je ten správný. Jak vůbec neudělat chybu??? To jsem vůbec netušila. Dívala jsem se na ně jak na svatý obrázek. Děsila mě celá tato skutečnost. Děsilo mě to vědomí. Děsila mě celá tato situace. Děsila mě celá existence té neznáme osoby....

Omlouvám se za chyby. 😅😅

Doufám, že jste si víkend užili. Zítra je zase škola 😂😭😭. Vzhůru do toho ústavu. (Aspoň, že tam máme WiFi 😂😂😂)
Pac a pusu já se loučím a společně se uvidíme až u další kapitoly. Děkuji vám, že to čtete. Dnes jsem se jen přihlásila a vykouklo na mě umístění mě knihy. Popravdě byla jsem tak nadšená, že to snad víc nejde. Moc vám děkuji, že se tato kniha tak líbí. Dneska jsem se umístila první v kategorii fantasy. Chápete to??? 😍😍😍 Já ne. Jsem vám moc moc moc a ještě miliardkrát moc vděčná. Mám vás moc (už jsme zase u toho moc) ráda. No už bych to mohla asi ukončit. 😂😂😅😅 Vážně vám moc děkuji. Loučím se do další kapitoly. (Ps.: Snad vyjde už zítra.)