Poslední z andělů

Jen nástroj

"Je tady někdo?" Ozval se ochrapely hlas, který nemohl patřit o moc staršímu klukovi.

Můj tep se zrychlil. "Nemyslíš že je to trochu zbytečná otázka?" Zavolala jsem. Proč jsem si ho předtím nevšimla když tu bylo světlo a proč se předtím neozval. "Být tebou bych ho neprovokoval." Jak to mohl vědět je snad tady. "Jak to můžeš vědět. Nejsi tady sennou v jedné cele. To bych si tě všimla. Teda pokud nejsi neviditelný to potom ne." Zavolala jsem a s napětím čekala na jeho odpověď. "Ne nejsem s tebou v cele, ale dokážu si představit co si mu udělala, když jsem slušel ránu a následně jeho nadávání. Není těžké si to odvodit." Ffffff. Nějakej moc chytrej ne?? "Jak dlouho tu si?" Moje otázka vyzněla jako by do ztracena. "Nemám nejmenší tušení. Nikdy mi neřekli co je dneska za den a nikdy jsem neviděl světlo." Tak to potom jinak. "Kolikátého jsi se zde ocitl?" Snad bude vědět aspoň to. Doufala jsem vážně jsem doufala. "Myslím že někdy v lednu" no do pr. "To si děláš srandu že jo?" Doufala jsem vážně doufala. Nechci tu shnít za živa. "Ne proč?" Zhluboka jsem se nadechla. "Protože je několikátého listopadu. Jsi tu skoro rok." Z druhé strany se ozvalo zalapani po dechu. "Myslel jsem si že jsem tu dlouhou dobu, ale že až takovou to ne." Bylo slyšet že je značně nervózní. "Co si za druh?" Položil mi otázku. Nejdřív jsem myslela z.mu odpovím po pravdě, ale co kdyby nás odposlouchávali, nebo co kdyby je on na jejich straně a jen to na mě hraje. "Jsem ochránce. A ty??" "Tak to je divný" zamrmlal si a dělal, že mou otázku přeslechl. "Myslel jsem že unáší jen vyvolené, ale tím pádem tu nemáš co dělat. To je moc divné." Z téhle věty jsem usoudila, že on je vyvolený. Skvělé další ten co si myslí, že je něco víc. Rozhlížela jsem se po cele, ale to mi bylo stejně k ničemu, když tu nebylo světlo. Musím se od tud dostat. Nevím co po mě můžou chtít a navíc je tu on a já nevím jestli mu můžu nebo nemůžu věřit. Otočila jsem se, aby moje tělo nebylo se zdi, ale proti zdi a silné zatáhla za řetěze co mi objímala zápěstí. Hluboký nádech a ještě jednou. Asi po dalších stech pokusu jsem to vzdala. Nemělo to cenu. Byli moc silné a já se nemohla prozradit pomocí schopnosti. Na rukách jsem ucítila něco téct. "Co to?" Vyjekla jsem a až pak si uvědomila že se mi o okovy rozrostla kůže na zápěstích, z které momentálně vytékala krev. "No skvělý." Vyletěla mi z úst další poznámka k mému zápěstí. "Já si říkal kdy ti dojde že se odsud nedostaneš." Uchechtl se musí spoluvězeň, teda pokud mu tak můžu říkat. "Víš co. Ty pomlč. Nedostal ses od sud ani skoro za rok takže klid jo." Vmetla jsem mu do tváře krutou pravdu. "Jenže já jsem na rozdíl od tebe lepší. Mám schopnosti a to ty nemáš." Vrátil mi zase on. "No a já mám zase sílu a na víc, aby si se chlapeckou nedivil vůbec mě neznáš tak neodsuzuj..." Chtěla jsem mu ještě něco říct, ale dveře mé celé zaskřípali. Otočila jsem se směrem ke dveřím a čekala co přijde. "Vidím tak si se stačila skamarádil se svim spoluvězněm." Uchechtnul se. Nože jak já bych mu vrazila. Nemám ho ráda zrádce jeden. "Máš ještě něco pěkného na srdci, protože jestli ne tak rovnou můžeš hodit zpátečku. Nemam náladu se s tebou o něčem bavit." "Ale ale ono to i kouše." Protočila jsem očima a dívala se na druhý konec cely, teda aspoň podle mě. "Však tady tě to naučí se chovat. Víš že je neslušné se nedívat člověku co stěnou mluví do očí." "Možná, ale ty zase nejsi člověk." Byla moje následující odpověď. "Ou to zabolelo." "A navíc tě nevidím." "Myslel jsem si že někdo jako ty nepotřebuje světlo. Tvoje pověst tě předčila." "No a co se o mě teda říká?" Vyzvidala jsem. "Zabila jsi už nespočetně démonů za to že musím pochválit, ale name jsi neměla." Zasmál se. To je teda nafuka toto. Odfrkla jsem si. "Ty narodil ode jsi bojoval nefér, kdyby to byl souboj tělo na tělo bez schopnosti tak vyhraju, ale pán ne. Takže se pak nediv" srab jeden já bych mu to tak ráda vrátila. Neví že se holky nemlátí " a navíc holky se nemají být" začal se smát hodně smát. "No..." Pauza na smích. Nedokázala ani vyslovit smysluplnou větu. "No to možná u lidí tady je to jinak a navíc ty jsi ochránce a ty se mlatit můžou jak holky tak kluci." "Jo jo jasně jen, aby si se nedivil" odsekla jsem mu a natočila se k němu zády. "Tak hele takhle se mnou mluvit nebudeš." Jeho hlas se rapidně přiblížil. "A jak jinak s tebou mám mluvit. Podle toho co si udělal jsem na tebe ještě slušná." "Nechápu co na tobě vidí?" "Kdo?? Co má na mě vidět?" Podivila jsem se. "Kdo jinej tvůj přítel?" Cože od kdy já mám přítele. "Jaký přítel?" "Nehraj tady na mě blbou všichni moc dobře víme že chodíš s princem." "Cože??" "Nedělej že mě blbého. Všichni to ví. A proto to pro něj bude ještě horší." "Co by pro něj mělo být horší??" "Ach tobě to ještě nedošlo. Proč jsme asi unesly takovou nicku jako ty?? Má to jedinej důvod a to že ty tvou rukou zabiješ prince." Cože?? Ne svého bratra nezabiju. "Ne nikdy jedině přes mou mrtvolu." "To nebude tak těžké. Víš změníme tě. Pomocí takového séra budeš dělat to co my ti nařídíme."

Další kapitola omlouvám se za chyby.