Poslední z andělů

Někdo

Mám říct pravdu. Málem jsem tady vytřela podlahu. Nečekala jsem, že tato žena může mít cokoliv se mnou společného a už vůbec ne, že to může být moje babička. Jako proč?? Mám menší problém a to je to, že se na mě lepí pořád problémy. Moje hlava nedokázala pobrat všechny informace co do ní momentálně cpala ta žena. Bez nějakého mluvení, nebo omluvy jsem se prostě otočila na patě a odešla. Potřebovala jsem na vzduch. Před stanem na mě někdo čekal. Popravdě jsem mu nevěnovala ani špetku své pozornosti. Nenechala jsem se od něj chytit. Nenechala jsem ho, aby se mě vůbec dotkl. Chtěla jsem být sama. Všichni okolo mě to věděli jen já jako vždy byla v nevědomosti. Stalo se toho už hodně. Někdy bych si přála být zase ta obyčejná dívka. Nechtěná bez přátel. Teď jsme se nacházeli ve válce. Každou chvíli někdo může umřít. Nemusíme se ani dožít zítřejšího rána. Zase každý den chodit do školy a nevědět nic o tomto. Sice bych neměla svou pravou rodinu a kamarády, ale teď se musím dívat na to jak umírají. Po tom všem jsem si byla vědoma toho, že nedokážu umřít nepřirozeným způsobem. Kdykoliv mi někdo smrtelně ublíží já se vyléčím, ale co ostatní. Putovala jsem podél nějakých budov. Popravdě jsem tomu nevěnovala moc pozornosti. Největší pozornost dostalo moje okolí, když se mé nohy ocitly v něčem mokrém. U mých nohou byla voda z nějaké nádrže. Byla jsem už stejně mokrá. Voda byla ve výšce mých stehen. Prostě jsem šla dál, a když jsem nedosáhla na zem tak jsem začala plavat. Má ruka zajela automaticky ke krku, kde měl být můj prsten s rodným erbem. Mě zděšení nabralo na intenzitě. Na krku nic nebylo. Musela jsem si ho sundat, když jsem šla do sprchy, a to znamenalo jediné, že ten důkaz má ona. Potopila jsem se. Chladivý pocit byl příjemný. Panika vzrostla v momentě, když jsem si uvědomila, že má i moje zbraně, má všechno. Brnění v prstech upozornilo na nějakou neznámou aktivitu. Nedokázala jsem určit co se děje. Prsty na mé pravé ruce skoro hořely. Objevilo se slabé zlato modré světlo. Byl to jen okamžik, ale i ten dokázal rozmazat mé vidění. Na mých prstech se objevilo něco těžkého. Podle hmatu jsem poznala, že to pravděpodobně bude něco co je ve tvaru kruhu. Ne neuvědomovala jsem si, že jsem ve vodě, dokud se kolem mého pasu neobmotaly silné ruce. Vzpouzet se nemělo cenu a já ani nechtěla. Začala mi být zima. Někdo mě vytáhl na souš. Nedokázala jsem pořád zaostřit. To něco na mé ruce zachrastilo. Ten někdo mě vzal do náruče. Ten někdo mě unesl.

Omlouvám se za chyby.

Řeknu vám začátek školy je na nic. Já nevím jak to máte vy, ale já letos šla do druhého ročníku na střední škole.
Ne nestěžuju si, že je škola, ale mohly by aspoň udělat ten první týden volnější, a ne chtít po nás všechno hned. 😑😑