Incident

479 44 9
                                    

Před námi byl jeden ne moc velký stan. Byl tak akorát​ pro možná pět lidí, ne pro deset. S bratrem jsme si vyměnili dětské pohledy. Jako první jsme v lítli do stanu a zabrali místa na spaní. Ano bylo to dětské, ale ze zjištění, že je tu jen pět postelí, bylo velice nezbytné si vzít svou vlastní postel. Rozplácla jsem se jako nejlepší palačinka, co se při finiši nepovedla. Ostatní si zabrali po dvojicích postel, až zbyla ta dívka a Jace. Ty dva prostě neměli kde spát. Aron velice ochotně uvolnil místo tě dívce. Můj pohled se střetl s tím od Jace. Oboum bylo jasné co to znamená. Buď jeden z nás bude spát na zemi, což jsem nechtěla, protože to byl nedostatek spánku co nad hlavně trápil, a nebo se prostě oba zmáčknete na jednu jedinou postel. Dobře víc vtipné to být nebylo. Normálně bych se možná smála, jako ostatní, ale teď mi do smíchu vážně nebylo. Měla jsem ho po krk. Moje hranice přetekla. Něco jiného jet s ním na koni a něco jiného je s ním spát v jedné posteli. Moje jediná společnice mého pohlaví se omluvila a šla si dát sprchu. Takže, aby jsme to dodefinovali sprcha je zábrana, budu spát s klukem co mně štve v jedné posteli a jako třešničku na dortu jsme někde úplně v prdeli. Jop. Myslím si, že to lepší​ být nemohlo. Vzala jsem si své věci a vydala se hledat společnou koupelnu. Moc dlouho jsem nehledala a zapadla do sprchy. Popravdě bála jsem se toho. Nechtěla jsem, ať mi na někom dalším záleží. Strach o to, že mi ublíží, nebo že ublíží jemu. Nechtěla jsem se vracet zpátky do minulosti, ale ono to jinak nešlo. Pořád mně to pronásledovalo. Dnem i nocí, spánkem i bděním. Horká voda uvolnila mé ztuhlé svaly. Pomalu začala uvolňovat i mou náladu. Pára obklopovala celé mé tělo. Milovala jsem horkou vodu, ale taky studenou. Vlasy dlouhé nad úroveň mého zadku se umývaly velice dobře. Hlavně s tím bordelem co v nich byl zamotán, kdyby byly teď bílé místo černých tak by vypadaly vážně ještě líp. Své tělo jsem obmotala ručníkem a vydala se pro své oblečení nechané na židli před sprchou. Zadrhl se mi dech při zjištění, že moje oblečení zmizelo. Měla jsem štěstí se spodním prádlem, to jsem měla, ale ten zbytek jaksi chyběl. "Hej kočko nechybí ti náhodou něco??"

Omlouvám se za chyby a za nevydané kapitoly.

Poslední z andělůKde žijí příběhy. Začni objevovat