Poslední z andělů

Vitez nebo poražený

Jeho nádech se rozezněl místnosti. Následné bouchnutí dveřmi a mi osiřely. Rychlé jsem přelétla zrakem po místnosti. Nebyla nijak zvláště upravená a ani prostorná. Byla to prostě místnost s holými stěnami. Nikde nic, ale počkat. Na druhé straně než jsem stála jsem uviděla záblesk kovu. Zaměřila jsem na to místo zrak, byli to moje meče co jsem měla u sebe. Ještě že nenašli tu dýku bude se mi ještě hodit. Spěšně jsem se podívala na Adriana. Jeho pohled byl pochmurný a plný bolesti, určitě si už zde prožil hodně utrpení. Ozval se skřípot otevírání dveří. Trhla jsem hlavou za zvukem. U dveří že nacházel zrádce (jinak už ho asi ani nazývat nebudu) a další hromotluk jak ten co nás sem přivedl. Následně se k nám hromotluk rozešel a oddělal nám okovy z našich rukou. Jak milé. Na mém právem i levém zápěstí se linuli krvavé čárky. Můj spoluvězeň se prudce nadechl a uklonil hlavu. Byl se svým osudem už smířený, ale já ho v tom nijak nehodlala podporovat. Můj pohled se zase vrátil ke zrádci. Ten se jen samovolně usmíval. Jak já bych mu ten jeho úsměv vymlátili z obličeje. Nadechla jsem se že něco řeknu, ale jeho hlas mě přerušil. "Tohle bude tvářit zkouška. Sám jsem s tebou bojoval a vím co umíš, ale chci aby to ověřil i nad kolega" kývl směrem na Adriana. "Ti se mě tak bojíš že nebojuješ se mnou sám?" Jeho obličej ztvrdl. "Ne, ale on není potřebný on je jen odpad." Naštvaně jsem si odfrkla, ale přerušil mě zvuk dunícího gongu. Co mají dneska všichni s tím přerušováním?? Uraženě jsem se ohlédla za zdrojem zvuku, ale nikde nic. Poplašeně jsem znovu přejela místnost, ale nenašla nic jiného než zbraně. "Hodně štěstí." Popřál mi tradce a zabouchl za sebou dveře. Na mě zpočinul jeho omluvný pohled. Už už jsem se chtěla zeptat co s tím omluvný pohledem má, když do mě narazila vlna. Přesněji vlna něčeho co se nedalo identifikovat. Byla jsem odhozená na druhou stranu místnosti. Zatmělo se mi před očima. Už jsem věděla proč chce abych mu to ukázala on bude mít pouze schopnosti, ale já musím bojovat zbraněmi. Podle něj čeká nevýhoda. Čekala jsem na další jeho útok na další jeho krok, ale nic se nedělo. Chlapec se zhroutil na zem. Do místnosti vtrhly stráže a odvedli ho. Místnosti se ozvalo sycení a následná slova. "Jak předvídatelný. Nechtěl tě zranit a proto vyčerpal svou dosavadní energii do jednoho útoku. Pro kterém se ti nic.nrmohlo stát. Jaká škoda čekal jsem že ho zabiješ. No nic." Mlasknul budu ti muset najít jiného spolubojovníka. Vítěz oslavné se na mě podíval a odešel. Tak tak jsem stačila doběhnout na druhou stranu místnosti dál ode dveří, když už byl zpátky i s ním protivníkem. Ano přesně tak měla jsem čest bojovat předně s tím homotlukem, který mě sem přivedl. "Myslím že teď už bude boj vyrovnaný." Zazubil se na mě a znovu odešel

Další kapitola, omlouvám se za chyby.