Nová služebná?

1.

Konečně to bylo tu. Den, kdy jsem nastupoval do nové práce. Na sobě jsem měl modré šaty, končící u kolen a delší vlasy rozpuštěné. No, delší...tak akorát. Sahaly mi až po ramena. Namalovaný jsem byl jen decentně, abych zakryl tu pravdu, že jsem kluk. Ach, proč nikde nehledali do služby kluka? Všude jen samé služky. Něco už jsem za sebou měl, ale tady by to mohlo být lepší. Ale zase, hledala se služka. Pohovorem jsem naštěstí prošel, teď už jen tu vydržet a přežít. Toho muže jsem znal. No, spíše tu firmu, co vlastnil. Dával jsem si pozor na to, u koho budu pracovat. Přece jen jsem nechtěl naletět. Ach, doufal jsem, že bude vše v pořádku, tuhle práci jsem potřeboval. S mámou to bylo horší a já se potřeboval postarat o ní a o sestřičku. Ach, je to těžké. Proto jsem se snížil až na tu úroveň, že jsem se vydával za dívku.
Teď jsem ale stál před velkým domem, kde onen muž bydlel. S dlouhým výdechem jsem si prohrábl vlasy a zazvonil na zvonek. Klid, to se zvládne.

Už několik dní trvali pohovory a já si měl vybírat mou služku. Ano, je tu možnost, že bych si jich vybral více, ale na tento dům stačila pohotově jedna a já zatím spíše byl některé dny pořád v práci. Byl jsem znuděný ze všech, těch co vypadali úplně stejně ani jsem už nepočítal kolik jich bylo. Ale pak znenadání přišla jedna, která ušla. Taky jsem nechtěl už dál vybírat, bylo to snad horší než když jsem měl třídit formuláře. Proto jsem se jí zeptal na klasickou otázku, na kterou se ptá každý - Proč chcete u nás pracovat? - odpověděla docela srozumitelně. Něco mě na ní okouzlilo a proto jsem jí hned přijal s tím, že zítra už může nastoupit. Kolem 9 hodiny mi někdo zaklepal na dveře. S neutrálním výrazem jsem je otevřel. „Ah.. to jste vy." řekl jsem lehce nepřítomně. Jakmile vstoupila začal jsem jí vysvětlovat prozatimní náplň práce jako utírání prachu, celkově uklízení a taky vaření.

"Dobrý den." Usměju se na něj a vstoupím dovnitř. Následně poslouchám, co po mně bude chtít a přikyvuji. Pak se nechám zavést do pokoje, ve kterém budu bydlet. Jsem rád, že mohu bydlet tu. Bydlím odsud až moc daleko a akorát bych moc utrácel za cestu.
"Máte nějaké speciální požadavky? Kam bych měla a kam neměla chodit?"
Zeptám se ho pak zvědavě a rozhlížím se kolem. Nerad bych mu vlezl někam, kde má něco...osobního nebo něco, u čeho nechce, abych na to sahal.
Ale je to tu pěkné, vše, co řekl, jsem už dělal, takže v tom žádný problém nevidím.

„Do skříní v ložnici." hned odpovím. Dojdu s ní do kuchyně kde mu ukážu, že se má posadit. Vezmu dvě sklenice a naliji nám čaj. „Ráno, když vstanu, tak očekávám už snídani. Je to okolo půl šesté od půl osmé budete tady sama. To mate čas na uklízení a také čas pro sebe. Když s vámi budu spokojen, je tu možnost nějakých prémií." zatím ale neví, jak se mi má zavděčit. Přeci jen, zatím je jenom normální služebná. „Kolem čtvrté odpoledne se vracím, očekávám nějaké teplé jídlo." v práci nemám čas jíst. Né teď když na mě je vypsána celá firma. Některé části práce jsou složitější než jsem si představoval. „Když jsem doma, byl bych rád, kdyby jste mi byla vždy po ruce. Nějaké otázky?" zakončím svůj monolog a napiji se čaje. Nejraději bych to už měl z krku, přeci jenom, mám hodně práce a ta se sama neudělá.

S díky jsem přijal čas a usadil se. Poté jsem ho poslouchal a chápavě přikyvoval.
"Jen bych ráda, jestli byste mi mohl dát seznam věcí co jíte a co ne, abych věděla, co vám mám vařit."
Usměju se na něj a pramen delších vlasů si zastrčím za ucho.
Vlastně už se na to celkem těším, na práci tu. Mohlo by to být zajímavé.
A doufám, že se mnou bude spokojený. Takže ráno budu muset vstávat hodně brzy. No, to nevadí, dospím to pak.
Pak mu být tedy po ruce...jo, to se zvládne.

Vyjmenoval jsem jí docela dost alergenů a také to, že pokud se mi to nebude líbit tak to jíst nebudu. Jsem dosti vybíravý k tomuto. Taky jsem perfekcionista, takže to bude mít těžké, když uvidím, že třeba jenom část vynechala. Uvidíme jak to bude zvládat, třeba tu nevydrží ani týden a já si budu muset hledat novou služebnou. Doufám, že to bude dělat pečlivě. „Také bych byl rád, kdyby jste mi nehrabala v počítači a v osobních věcech." dodám. Mám rád své soukromí a nechci aby se někdo jako ona dozvěděla o pár věcech. „Zítra po práci vám donesu uniformu, nechci aby jste chodila v tomhle." asi při jejím postavení je toto společenské, nebo kdoví co. Chci ale aby znala své postavení. Je jenom služebná. Zatím. Proto taky dostane pěkný obleček služebné ať se jí to líbí nebo ne. „Tu barvu vlasů máte přírodní? nerad bych viděl v koupelně stopy po fialové barvě." řekl jsem po chvíli prohlížení jejího obličeje. Její barva mě přeci jenom nějak okouzlila.