Nová služebná?

51.

Jsem rád, že mě pochválil. Nějak. Uklidnovalo mě všechno co dělal.
Drží se semnou v tempu. Za to jsem rád. Rychleji bych asi nedal v této situaci.
Pomalu jsem začínal se uvolňovat. Ano stále jsem se bál, hodně jsem bál.
Vždy je ale nejhorší udělat ten první krok. Teď jsem se přestával mírně bát. Takže jsem se začal i mírně usmívat.
Ta melodie byla úžasná. „zní to.. Neskutečně." zašeptám a mírně se podívám na Natta.
Pak ale zpět k notám. Neuměl jsem přesně tu skladbu. Zněla al úžasně.
Po chvíli jsem ale musíš přestat. Začal jsem dělat více a více nesmyslných chyb které mě vyváděli z míry.
Proto jsem také zrazu přestal hrát. Zase jsem se mírně třásl. Ale ne tolik. Uvažoval jsem pořád racionálně.
Zadíval Jsem se na noty. Mírně jsem se Podivil. „kdo to složil?" zeptám se abych se uklidnil. Zjistil jsem, že mi pomáhá se s ním bavit.

Hrál jsem s ním, obezřetně jej sledoval. Avšak pak hrát přestal. Zadíval jsem se na něj a mírně se usmál. "Chopin, spring waltz. Má oblíbená." Usměju se a poté se k němu přivinu.
Jeho třesoucí se ruce uchytím opět do těch svých a hlavu si položím na jeho rameno. "Na poprvé to byl moc dobrý výsledek. Jsi šikula." Špitnu obdivně.
Ano, můj šikula. Dokázal to skvěle. Na to, že to bylo poprvé. To, jak přede mnou hrál, když jsem byl mimo, nepočítám, to byla jiná situace a on byl také tak trochu mimo. Ale tohle...je něco jiného. Tohle bylo čistě z jeho vůle. A já na něj jsem hrdý, moc hrdý.

„je krásná." zašeptám a mírně se pousměji když se mě zase snaží uklidnit. Jeho teplo těla mi bylo nestkutečne příjemné.
Po chvíli jsem jej sám objal a tisknu mírně k sobě. „děkuju" zašeptám po tom co mě pochválí.
„snažil jsem se pro tebe. Sám bych to nezvládl." zašeptám mu do ouška a mírně jej políbím na krk.
„jsi můj anděl." stále šeptám a tisknu jej k sobě. Úplně se uklidňuji. „nevadilo by, kdybychom dneska.. Už přestali?" zeptám se za chvíli. Přeci jen. Pro oba to byl dneska hodně psychicky náročný. Pro mě jako s klavírem a pro něj to že musel vidět otce. Mírně jsem jej pohladil po hlavičce. „ještě jednou děkuji." zašeptám a přitáhnu si jej do procítěného polibku.

S úsměvem zavrtím hlavou. "Není proč děkovat. Dělal jsem to pro tebe, protože jsem chtěl." Šeptnu.
Přivine mě k sobě a já spokojeně vydechnu. Při zmínce o andělovi se tiše zasměju. "Anděl? Tak to bych neřekl...ale rád jím pro tebe budu. A občas i ďáblíkem." Přislíbím mu.
Následně přikývnu. "Také jsem to chtěl navrhnout, musíš si odpočinout. Pokračovat můžeme zase zítra." Řeknu. Ano, lepší méně a víckrát, než více a méněkrát. Eh, pokud to tedy dává smysl. Přitáhne si mě do polibku a já spokojeně vydechnu. načež mu polibek začnu oplácet. Dokonalé, naprosto perfektní. Dokázal bych ho líbat často, stále. Jen abych ho mohl cítit u sebe.

„ano anděl." zašeptám a mírně mu pohladím lopatky jakoby z tama měli vyrašit křídla. Nebo spíše jakobych je hledal kde jsou a tak. „andělský ďáblík." zašeptám s úsměvem.
„díky." zašeptám ještě před polibkem. Mírně se usměji pod tím, když se sám začne zapojovat. Líbilo se mi to. To jaký byl i když nikdy s nikým nic neměl. Bylo to úžasné. Miluji líbání s ním.
Po chvíli se zvednu s tím, že zakryji klavír a také jej 'uklidním', spíše prostě jen zavřu aby na něj neprášilo. Také zavřu křídlo. Není dobré když je pořád otevřené.
Zadíval jsem se okolo sebe. Kdybych asi nebyl tolik znaven tak bych si i četl před spaním. To bych ale šel potom hodně pozdě spát. Dneska se toho stali hodně.. „nebo chceš ještě něco na večer?" ušklíbnu se. Myslím, že by mi zbyla menší energie na to abych jej obšťastnil než půjde spát. Tím jsem si i vzpomněl na to jak se mi schoval pod stůl. To bylo geniální. To se mi líbilo. Klidně by se to mohlo někdy jindy opakovat. Testoval bych rak svoji výdrž a také to jak dokážu se tvářit.
Najednou mo hlavou proběhla další myšlenka. Jak říkal to s tím ďáblíkem. Představil jsem si to jak by vypadal krásně když by měl nějaký červený set na sobě. Nebo také jsem měl ty představy s tím co mám ve skříni. Ale to ještě nemůžu. Můžou to být jenom představy. Nebudu jej nutit. Musím se ptát co můžu a co ne. Musím být trpělivý. Pak dostanu úžasnou odměnu.
Klekl jsem si k němu a začal mu líbat ruce. Kde jsem se pak po pravém rameni dostal nahoru až ke krčku. Mírně jsem jej kousnul do ouška a to pak olízl. „jak nemravné je to, že bych tě položil na ten klavír a dělal to plno nemravných věci?" zavrním tiše. První jsem se chtěl zeptat jestli si jej tady nebudu přivlastnit ale.. Nemůžu. Až bude chtít sex tak to bude. A chci mu udělat nádherný večer. Poté jej budu zasvěcovat temno prasárnám.