Nová služebná?

59.

I když řekl docela nejistou odpověď tak se mi rozzářili oči jak malému chlapci. Byl jsem moc rád. Nemohl tušit ani jak. Proto jsem jej jenom líbnul a skoro vypískl radostí, když jsem slézal z postele.
Přešel jsem ke skříni, kterou jsem odemkl. Sice miluji lana a celkově, když člověk má na sobe známky, že to lano tam bylo, ale to jsem mu udělat nemohl. Sice by to do zítřka zmizelo. To už měl propočítané.
Chtěl ale udělat Nattovi radost tím.. no spíše jej utěšit, že napoprvé mu nebude dělat moc velké věci. Chce jej jen do toho zasvětit.
Proto se rozhodl pro vypolstrované pouta, které byli zevnitř měkké a příjemné na dotek.
Také si vzal masku na oči, líbilo se mu, když sub nevěděl co dalšího udělá. I když jeho oči byli k nezaplacení.
Se vším za zády přešel k němu. „Povol ruce a dej je před sebe" vyslovím do ticha a sleduji každý jeho pohyb. Jak se třese.
Sám jsem se divil, co teď dělám. Konejšivě jsem jej pohladil po tváři. „Neboj.. nic.. nic ti neudělám" zašeptám a dívám se na něj přívětivýma očima. Sám jsem se bál, že se neudržím. Nebo, že mu udělám něco špatného. Proto jsem se snažil držet zpět. Moc zpět. Zdálo se, že můj andílek se moc bojí.
Ano.. mohl se třást vzrušením. Jenže v očích mu občas bleskl strach. Chtěl jsem aby si to úžíval. Proto jsem řekl to, co jsem nikdy při hrátkách neřekl. Bavil jsem se s ním. A ptal se jej.
Protože se o něj bojím a chci pro něj to nejlepší. Protože ho miluji.

Polkl jsem. Teď asi strach převládal. No, nebylo divu, když to pro mě vše bylo poprvé. Odvážil jsem se na něj podívat, když šel ke skříni. Za svitu plápolajícího ohně jsem jen matně viděl, co tam je, ale i tak jsem odvrátil pohled.
Polkl jsem, když mi řekl, co mám udělat. I přes to, že jsem se bál, jsem to udělal.
Zadíval jsem se mu do očí. Vcelku mě to uklidňovalo. Ano, bude to v pořádku, on mi neublíží, určitě ne.
Dnes jsem se mu přece vydal, dnes jsem celý jeho. Tak...tak snad si dá pozor. Stále v to doufám, stále se bojím.
Pravděpodobně za to může to, co jsem se dozvěděl od Ashley. Bál jsem se, že se Ed neudrží. Že to bude bolet.
Ale já nechtěl, aby to bolelo. Chtěl jsem na své poprvé mít pěkné vzpomínky.
A tím, že mě spoutal, jsem ztratil i tu poslední možnost se bránit. No, ne že bych se mu bránil.

spoutal jsem mu ruce k sobě. Dlouho jsem nepoužil taková pouta. Ale měli by mu být příjemná na kůži a také jej to nebude nějak řezat. Mezi poty byl 30 cm dlouhý řetěz, který se dal vyměnit za jiný. Tenhle ale teď postačil dokonale.
Mlčky jsem jej políbil na tvář a také zavřené očka a poté mu dal masku. „doufám, že si pamatuješ to slovo, které máš říct, až budeš chtít přestat." zašeptal jsem abych mu dodal naději, že přes to slovo vážně nepůjdu.
Jsem natolik při smyslech, že bych to nedokázal. Musel jsem se ujistit, že bude Natt v pořádku, proto jsem pořád přemýšlel co s ním dál aby se mu to líbilo.
„Otoč se" přikážu a když tak udělá. Tak se k němu přiblížím a pohladím jej na ramenou, kde dlaněmi jedu pomalu až k zápěstí, kde měl sametové pouta. Pomalu jsem mu zvedal ruce nahoru.
Řetěz jsem připnul k očku, které bylo na stropě. Ano.. i tady jsem měl nějaké vymoženosti, ale nešli vidět. Měl jsem je krásně skryté, že si jich hned tak někdo nevšimne.
Natt tak byl donucen klečet ale při tom byl pěkně prohnutý. Nemohl si sednout na paty ale kdyby chtěl více ulevit rukám tak by si musel stoupnout.
Vysvlékl jsem si tričko a i kalhoty, zůstali mi jenom boxerky. Přitulil jsem se ke zmatenému Nattovi a hrudí se natiskl na jeho záda.
Začal jsem jej líbat na krčku a jednou dlaní hladil místo na bříšku a podbříšku. Druhou rukou přejel po bradavce, kterou chvíli jen hladil ale když se zvětšila tak jí uchopil mezi dva prsty a začal jí mnout.

Pohlížel jsem na pouta, jako by to bylo něco zlého. No, pro mě vlastně bylo.
Najednou mi ale dal masku a já oči doširoka otevřel. Opravdu jsem nic neviděl. Zachvěl jsem se. Nelíbilo se mi to. Pevně jsem sevřel ruce v pěst a nehty si tlačil do kůže na dlani, abych se nějak odreagoval. Teď jsem se opravdu bál. Vždyť...věděl, že nemám rád tmu. Připadal jsem si podobně jako v té skříni. Neschopen se skoro hnout a ke všemu ve tmě. Bylo to příšerné.
I tak, i přes to vše jsem ale přikývl, že beru na vědomí. Nebyl jsem schopen mluvit, jinak bych se asi rozkřičel, nevím. Silně jsem si kousal ret, když jsem se otočil tak, jak chtěl. Třásl jsem se. Mohlo se to přičítat vzrušení, ale bylo to strachem. To on ale nevěděl, protože jsem mlčel. Neřekl jsem to jedno jediné slůvko, co by to vše zastavilo. Nechtěl jsem to říci, chtěl jsem ho potěšit. Chtěl jsem pro něj být ten nejlepší.
Chvíli se nic nedělo, až pak jsem pocítil jeho dotek. Projel mnou další záchvěv, když jsem pocítil jeho horkou kůži, jeho rty a doteky.
Po chvíli se dostal k bradavce, která po jeho péči krásně ztvrdla a já tiše vydechl. Nevěděl jsem, co si myslet. Na jednu stranu jsem to chtěl ukončit, někam se schovat a tiše vyplakat, ale zase na druhou jsem chtěl, aby pokračoval. Aby se mě více dotýkal, aby se o mě staral. A ta druhá část vítězila.