Nová služebná?

75.

Ashley mě chytila za ruku a já se na ni vděčně podíval. Lidský dotek mě uklidňoval. Vlastně samotná její přítomnost byla taková uklidňující.
"Jsem rád, že tam bude. Asi mě začíná dohánět nervozita." Tiše, nervózně jsem se zasmál.
Naštěstí...nebo bohužel? pak netrvalo dlouho, než auto zastavilo a my vystoupili. Ashley dala EdovI pásky kolem očí a já se musel pousmát. Moc mu to v tom obleku slušelo. No, stejně jako vždy. I když tento oblek byl narozdíl od ostatních takový slavnostnější. Jistě byl i na míru šitý, padl mu totiž dokonale a perfektně zdůrazňoval jeho postavu. Přepadla mě myšlenka na jeho hruď zasypanou mými značkami. Pro sebe jsem se v duchu usmál a hned mi bylo ó něco lépe.
Pochválil mi vzhled a já se uculil. Políbil mě a já se k němu přitulil. "Děkuji, také vypadáš skvěle." Špitnu a uchopím jej za ruku, načež se společně s ním vydám dovnitř. Snažím se neklopit pohled před zraky ostatních, i kdyz to moc nejde. Ne, nebudu přece klopit hlavu. Jsem tu s Edem a vše bude v pořádku. S ním ano.
"Ne, nejsem připravena. Jak bych mohla? Je tu na mě moc lidí,přijdu si divně a bojím se, že na to někdo přijde." Vychrlím ze sebe po cestě dlouze Vydechnu.
"Ale jsi tu ty a já věřím, že vše bude v pořádku." Dodám nakonec a mile se na něj usměju. Ano,s ním to bude úžasné. Jeho rodiče mě přijmou...doufám.
A dnešek se zapíše do historie. Společně jim něco zahrajeme na klavír a Edgarem budou všichni naprosto okouzleni.
"Dnešek bude jen náš." Vydechnu nakonec.

„Neboj se. Bude to v pořádku. Ochráním tě, můj andílku." řeknu tiše k němu aby mě slyšel a rozhlížím se okolo po těch hladových boháčů co se dívají po Nattovi. Je jak atrakce, nelíbí se mi to, že se k němu tak chovají. Ale nemůžu s tím nic udělat. Nikdy jsem si nepřivedl dívku a teď tu mám jednu, která je nádherná a za ní jde Ashley, která... „Počkej chviličku." usměji se na Natta a otočím se na Ashley, která šla jako asistentka za mnou a rozhlížela se okolo jak jsem to zvládl. „Zapomněl jsem se zmínit, že i Ashley vypadá neodolatelně." měl bych jí více chválit. Ona jen s menším úsměvem kývla a než mi stihla vyčíst všechny chyby, které už viděla tak jsem vzal Natta za ruku a jemně jí stisknu. „Nepoznal tě poprvé Matt. Nepoznají tě tito páprdové." oznámím klidně. Sám jsem neskutečně nervózní, ale v tomto vztahu jsem já ten co má uklidňovat a chránit ho. Vždyť je mladý. Když se bojí. Musím vypadat, že je všechno v pořádku a pak si bude myslet to samé.
„To ano." usměji se a porozhlédnu se okolo abych viděl známé tváře. „Vidím tvou matku. Bude myslím nejlepší jít za nimi. Co říkáš?" nějaké pozitivní známé tváře, které nejdou jen po penězích. Byly v malou u stěny blíže k rohu a moc se nezapojovali do začínající se konverzace ostatních skupinek zbohatlíku.
Když se ale rozejdeme směrem k nim, tak nás zastaví jeden můj investor.
„Dobrý den pane Edgare a..." nechal vyznít větu do prázdna. Nemám ho rád. Jde jenom po penězích. Ale založil hodně mou firmu. Nemůžu jej teď odmítnout.
„Slečna Natálie" obrátím se na mého andílka. „Drahá, tohle je Emanuel Stonehead, můj investor." oznámím a oni si podají ruce. Je velmi zaražený. Všichni budou zaraženi. Nikdy mě neviděli se ženou. Také tu byli spekulace, že jsem gay.. Což také jsem ale to nikdo nemusí ještě vědět.
Vedli jsme menší debatu a já byl čím dál tím nepříčetnější, chtěl jsem od něj pryč, jeho společnost se mi nelíbila a chtěl jsem s Nattem se někam prostě schovat. „Omluvte nás. Rádi bychom pozdravili i ostatní hosty."

Měl jsem pocit, že mě všichni sledují. Nakonec jsem zjistil, že to tak trochu nebyl jen pocit. Opravdu mě snad každý sledoval. Edovi jsem více stiskl ruku a bokem se na něj namáčkl, jak jsem u něj hledal oporu.
Avšak pak jsem se spokojeně usmál, když pochválil Ashley. Opravdu jí to moc slušelo. A on by si ji měl vážit, lepší asistentku nikde nesežene. Nakonec zmínil mamku se sestřičkou a já zlevněné vydechl. Ano, známé tváře...to bude nejlepší. Proto jsme se vydali směrem k nim, ale cestu nám zastoupil nějaký divný maník. Nakrčil jsem nos, ale když ho Edice představil, lehce jsem se pousmál a vysekl lehké pukrle. Že já si v tom vylomím nohy. "Moc mě těší, jsem Natálie." Představím se pak sám a poslouchám, co ten chlápek do Eda hustí. Nakonec ho ale Ed přeruší. Bylo poznat, že se s tím chlápkem moc bavit nechtěl.
Díky bohu toho chlápek nechal a my se vydali konečně za mamkou. Zrovna od ní odcházel nějaký muž a mamka se usmívala. Když nás s Edém uviděla, v očích se jí zalesklo. To už k nám ale běžela sestřička a s nadšením mě objala. "Princ s princeznou!" Vyjekne nadšeně, mě pustí a místo toho padne kolem krku pasu Edovi. Opravdu si ho oblíbila. "Jste krásný pár." Pochválí nás mamka dojaté. Spokojeně jsem se usmál a lehce ji políbil na tvář. "Taky ti to moc sluší. Copak to tu s tebou bylo za fešáka?" Zeptám se pak s úculkem. Jen se zasměje a mávne nad tím rukou. Pak vypráví, že to je její nějaký bývalý zákazník...jako že ho učila krát na klavír. Byl vcelku překvapený, že ji tu viděl a pak ji pozval na sklenku.
Mamka se pak ale otočí celém k Edovi. "Doufám, že tahle šaráda nebude trvat stále. Nevadí mi,když Natta budeš jako dívku představovat občas...ale byla bych ráda, kdyby časem lidé věděli, že je to kluk. Tohle ho ponižuje, aniž byste si to vy dva uvědomili." Poví a já se vcelku zarazím. Takovou...ji neznám. Poté se ale usměje a Eda pohladí po tváři. "Ať tak či tak, ty jsi můj milovaný žák a vždy u nás budeš vítán." Dodá pak a v očích se jí zračí upřímnost.
Dobrá...asi zjišťuji, že mamka má i jiné stránky, než jaké mi kdy ukazovala. Netušil jsem...že jí to mé převlékání vadí až tak moc.