Nová služebná?

78.

Sledoval jsem ji ostřížím pohledem. Hned ze začátku mi došlo, že tu něco nehraje. Že ona není ten typ ženy, co by se takto změnila z vteřiny na vteřinu. Ale než jsem stačil rozpoznat její úmysly, přiletěla mi facka, až se mi hlava natočila na stranu. Myslel jsem, že přiletí i druhá, ale to už se do toho zapojil i jeho otec.
Protřel jsem si tvář. "Eda není váš majetek. Může se dobrovolně rozhodovat, co a koho chce. Ta vaše Sarah by s ním nevydržela ani den." Povím jen. "Děkuji." Zahledím se pak s úsměvem na jeho otce. Jenže to už mizíme ve dveřích. Zastavím se až na chodbě a rozhlednu se kolem. Poté Eda obejmu a ihned ho políbím. "Mám chuť tvou matku zabít. Promiň, že to říkám, ale je to fakt strašná kráva." Zabručím pak. A že je to s tím zabitím myslel vážně.

Konečně jsme vypadli z toho salónku. Já to věděl, ale nechápu proč pro matku nikdy nebudu dostatečně dobrý. Choval jsem se jak chtěla. Dělal jsem školu, práci jakou chtěla a chce. Tak proč mi ani jednou neřekne, že mě má ráda? Proč vždy mi vynadala ale nikdy neřekla. Jsi šikovný. Dobré. Cokoliv pozitivního.
A když si přivedu dívku tak mě vyhodí a když jí řeknu, že je to kluk tak mě ani vydědí. Super. I tak ale chci být s Natem.
Jemně mu pusinkuji červenou část tváře. „V tuhle chvíli bych také nejraději něco udělal.. Ale musíme vydržet.. teď v obklopení lidí by to nebylo správné. Poté.. nějaký den. Pojedu k ní.. klidně jen sám aby ti zase něco neudělala, řeknu, že jsi kluk a bude mi jedno co si o tom bude myslet. Chci být s tebou." šeptám a líbám mu stále líčko. „Nejraději bych obhajoval, že to myslí dobře.. ale tu facku přehnala." Jemně jej objímám ale při tom ho k sobě tisknu jako by měl zmizet. „Měli bychom zavolat někoho kdo ti upraví vlasy.. pár pramínků ti spadlo."

Tvář jsem mu nastavil a přitom ho stále objímal. Potřeboval jsem cítit, že je tu se mnou. "Asi jsem trochu...ujel. Ale já prostě nemám rád, když se do tebe někdo naváží. I když se jedná o tvou vlastní matku." Zamumlám.
"A...ne. Nepojedeš sem sám. Pojedu s tebou. Už oblečen jako kluk. Jen ať to vidí. Ale bojím se, abys na to ty nějak nedoplatil. I když tvůj táta vypadá rozumně." Pousměju se pak. Jo, aspoň někdo, když ne jeho matka.
"Jo...řekněme dvojčatům, ta se o to postarají. Nebo aspoň jedna z nich. Ať působím dobře aspoň na ostatní, když ne na tvou matku." Zašklebím se pak. Jo, aspoň na té veřejnosti musím působit dobře.

„Kdyby to neujelo tobě ujelo by to mě.. takže je to na stejno. Nemusíš se za nic stydět nebo bát, žes to udělal. Sice jí nechám klidně urážet mě s tím, že to dělá celý život, ale nikdy nenechám aby dělala něco tobě. Jsi můj poklad. Andílek. Nenechám nikoho aby ti něco udělal." dodám a pak se jenom mírně usměji nad tím, že nechce abych tam byl na ní sám. Asi bych to totiž nevydržel. Ale s ním.. S ním to zvládnu. Postavím se vlastní matce.
„Vytřeme ji zrak tím duetem. Nikdy jsem před ní nechtěl hrát. I když moc chtěla.." vlastně je to jediné v čem jsem jí skoro nezklamal. A to, že jsem dobrovolně chtěl hrát na klavír. I když se divím, že to zprvu takto chtěla, když mi stále opakovala, že je to ztráta času.
„Napíšu Ashley ať jednu z nich dovede. Protože tě tu nehodlám nechávat samotného a jsi dost rozcuchaný na jedné straně.. budilo by to špatný dojem." hned jsem vzal mobil a prozvonil Ashley s tím, že jsem jí hned na to poslal sms.

Ashley
Divila se kdo by jí teď mohl psát a když zjistila, že Ed potřebuje pomoct a ona musí vzít jedno z dvojčat tak chtěla hned 'zaútočit' na Amy, ale všimla si toho jak s Mattem se snaží vytratit do jednoho z pokojů, kdy ona je celá rudá. Fajn.. Povzdechla si pro sebe. Nechtěla se už více bavit s Miou.. nějak jí dělala nejistou. Ale i tak se zvedla z barové židle a pomalým a hlavně nejistým krokem se vydala k jediné osobě, která se jí zdála, že až zářila v celé té společnosti. Byla nepřehlédnutelná, tak elegantně krásná.
Taky chtěla být taková.. Vypadá podobně jak jejich matka.. ale je nádherná.