Nová služebná?

23.

"Za to že tě tak...dráždím." Vysvětlím důvod své omluvy.
Poté mě ale vezme do náruče a já vesele výsknu. Rukama se jej chytím kolem krku a hlavou se opřu o jeho hruď.
V obýváku se k němu přitulím a zamyslím se. "Hmm, chtěl bych vědět něco o tvém dětství. O tom, jak jsi vyrůstal."
Zamyslím se. Poté mě ale začne hladit a já spokojeně přivřu oči.
"Je to příjemné, klidně pokračuj."
Šeptnu pak a lehce nakloním hlavu na stranu, když mě hladí po krku.
Opravdu je to příjemné, nemám se čeho bát. Přece jen nemám žádnou špatnou zkušenost. No, ani dobrou. Žádnou.
Až s ním. On je první, co se mě takto dotýká. První, co mě líbá. A první, ke komu cítím něco takto silného, i když sám pořádně nevím, co to vlastně je.
Nevyznám se v tom. Pro mě jsou tyto city úplně neznámé. A chci je s ním odhalit. Chci vědět, co vše ve mně je.
A co vše je v něm.

Lechce jsem se pousmál. Reaguje na to dobře. To jsem rád. „do dvou let jsem byl sám a narodily se mi dvě sestřičky. Dvojčata. Většinu času jsem trávil s nimi. Ještě mám nevlastní staršího bratra, ale toho jsem viděl jen v mládí, takže si jej nepamatuju.." lehce jsem se odmlčel a začal přemýšlet jaké bylo mě dětství. „zkráceně už od mala na mě bylo dohlíženo abych se učil abych mohl převzít firmu. Volný čas jsem trávil klavírem a v knihách. Sestry jezdily po světě, takže jsem se s nimi moc neviděl. Představím ti je na tom večírku." mluvil jsem. Moc jsem nevěděl co říct. Můj život byl stále stejný. Před tim to byla škola, učení a knihy. Teď je to práce, papíry a knihy. Nic zajímavého. „pověz mi něco o sobě ty." řekl jsem a hladil ho na zádech. Chtěl jsem o něm vědět každou maličkost. Každou bolest co zažil přikryju láskou.
Tak moc doufám že mi tato nálada vydrží. Že nebudu k němu zase špatný. Nechci. Uz se nechci k němu chovat tak chladně jak jsem se choval.

"Těším se, až je poznám."
Řeknu s úsměvem, když řekne, že mi je představí. Ano, těším se na to.
Pak ale řekne, abych řekl něco já o sobě. Zamyslím se a zahledím kamsi do dáli. "No...já byl do šesti let sám. Jen s maminkou a otcem. Ten byl...já nevím, vždy takový přísnější. Byl ze staré školy. Podporoval fyzické tresty a nesnášel odmlouvání. Pak se mi narodila sestřička. V té době to otci začalo jít nějak špatně v práci. Pil, domů se vracel opilý a agresivní. V té době vznikl ten můj strach ze tmy." Zamumlám a pohlédnu na něj.
"Odešel od nás v době, když mámě zjistili rakovinu. Není to zase tak dlouho. A já...začal pracovat. Musím se postarat o mamku a sestřičku, aby se měli dobře." Dovyprávím a mlčím. Ano, musím se o ně postarat. Jsem teď jediný, kdo to zvládne.

Když jsem jej poslouchal slyšel jsem jak je hodně smutný. Měl to těžké. Přisunul jsem si ho ještě blíže k sobě a začal ho starostlivě hladit po hlavě. „je mi tě líto." jediné slova na které jsem se vzmohl. Nikdy jsem nic takového nezažil a ani neviděl. Nevěděl jsem co mu říci. Jediné co mám jsou peníze. Ano. Mohl bych mu tím pomoci. Ale co když mě pak jenom odhodí?
„je tu možnost že bych zaplatil tvé matce chemoterapii." řekl jsem spíše do vzduchu. Ano. Je to riskantní čin. Ale pro něj to stojí. Chci aby se měl také dobře. Třeba by mu to zvedlo náladu, že by byla věští možnost že se jeho matka uzdraví.
„řekni mi něco více o sobě." snažil jsem se navodit jinou atmosféru. Nechtěl jsem takovou ponurou náladu. Byl bych za chvíli protivný a to jsem nechtěl. Chtěl jsem dneska být na něj celý den milý. Teda aspoň do té doby dokud se nedostanu k těm papírum.
„taky jsem se chtěl zeptat..." lehce se odmlčím a příblížím se k němu. „vážně jsem první?" zeptám se spíše prosebně. Nemůžu uvěřit tomu, že je vážně čistý jak lilie. A já budu ten kdo ho zašpiní. To se mi líbí. Moc.
Myslím že si ještě před tím večírkem se neudržím a koupím mu nějaké krásné prádýlko. Chci ho vidět v něčem erotickém. Bude vypadat tak nevinně.