Nová služebná?

62.

Volnou rukou jsem hladil svého miláčka a docela netrpělivě jsem čekal až zvednou můj hovor. Nebylo totiž vůbec běžné, že jsem jim volal. Měl jsem věčně moc práce a také jsem je nechtěl otravovat. Nevěděl jsem jak mají práci. Měli to totiž velice proměnlivé.
Hned jak to zvedly jsem uslyšel jejich údivné hlásky jak se ptají, co volám. Nervózně jsem se zasmál. „No.. jak bych to řekl." začal jsem nervózně. Podíval jsem se na Natta. „Em. Chtěl jsem se zeptat. Jestli máte zítra.. odpoledne.. volno" zamumlám a podívám se na stranu. Při tom tahám Natta za ouško. „Moje.. přítelkyně.. vás chce.. vidět" zamumlám ještě tišeji a čekám jejich reakci na to, že jsem řekl přítelkyně a že ji chci představit.

Sestry poslouchaly. Udivoval je hlas jejich bratra, takového ho neznaly. "Páni, nezměkl jsi nějak?" Prohodí Amy se smíchem. "Zítra odpoledne? Hmm, až kolem šesté, pokud by to šlo. Rády poznáme ženušku, co tě takhle změnila." Řekne pak Mia a culí se na svou sestřičku. Já spokojeně zavrněl, když mě zatahal za ouško a hlavou jsem se lísavě otřel o jeho hruď.
Holkám to dojde až po chvíli. "He-hééé?!" Ozve se pak z mobilu. "Počkej, jak jako přítelkyni? Myslíš to vážně? Ty a přítelkyně?" Ptají se nevěřícně jedna přes druhou. Já se tichounce zasmál.
Zaskočené? Tak to pak budou ještě více.

Jako vždy si toho hned všimli, že něco se mnou je v nepořádku. Teď to ale spíše bylo až moc v pořádku. Ano.. změnil jsem se. Všichni to říkají. ale jsem šťastný. Moc šťastný. „Dobrá. Budeme vás čekat v š-" nestihl jsem to ani doříct a už jsem slyšel jejich překvapené výjevy.. Zasmál jsem se. „Notak.. notak.. klid" řekl jsem se smíchem. „ano.. mám přítelkyni. Natálie" řeknu s úsměvem a hladím jej. Pak mě napadne geniální plán. „Tuším ale že mi stejně nevěříte." řeknu s úšklebkem a vrazím Nattovi do rukou mobil. „Natálie.. pověz něco" vypláznu na něj jazyk a ušklíbnu se. Když je chtěl pozvat tak je může pozvat sám.

Zasekl jsem se, když mi dal mobil do ruky. Ihned jsem mu ho cpal zpět. "Ne! Tohle nebylo domluvené...stydím se!" Obořím se na něj a mobil mu přenechám.
Sestry to celé vyjevené poslouchají. "Změna plánu, dorazíme už v pět...ne, ve čtyři!" Ohlásí nám.
Samozřejmě že tomu nevěří, na to svého bratra až moc dobře znají.
Ještě chvíli s ním povídaly o všem možném i nemožném, než se rozloučily, že už musí jít. Měly se ještě ohledně něčeho dohodnout. S bráškou se tedy rozloučily a hovor ukončily. Musely se na zítřek připravit, aby udělaly co nejlepší dojem. A také jeho přítelkyni otestovaly.
Já se culil jako měsíček a stále jsem se k Edovi tulil. I když se mi chtělo spát snad ještě více.

Mobil se mi samozřejmě hned objevil v rukou a já uslyšel změnu plánu. Smál jsem se. „Dobře.. ve čtyři dojedeme z práce" řeknu pobaveně. Byla sranda je poslouchat, když jsem je poprvé vytočil já a né ony mě. Už vím proč rády mě škádlí.
Jelikož jsme se dlouho neslyšeli tak samozřejmě pokračoval dál rozhovor a podívali jsme si. Co jak bylo a jak jsme se měli. Rád jsem je poslouchal.
Poté jsme se ale museli rozloučit, bylo pozdě a já tuším, že chtějí něco nachystat, protože nikdy mě s nikým neviděli, nikomu jsem nikdy neříkal, že někoho mám a tak.
Vypl jsem hovor. „Zdá se, že jsem je pěkně vykolejil." zasměju se.
V tu zrazu Nattovi zapípá mobil, protože Ashley byla.. docela zvědavá jak to dopadlo, tak mu napsala jestli je všechno v pořádku.

Po jeho slovech se pousměju. "A divíš se? Podle toho, co jsi mi o nich říkal, je jasné, že je něco takového překvapilo."
Řeknu. Poté mi ale zapípá mobil a já se pro něj natáhnu. "A stejně tyhle kouzelné krabičky nemám rád." Zamumlám a podívám se, kdo píše. Ashley.
Pousmál jsem se a odepsal, že je vše v pořádku, že se to povedlo a vše bylo dokonalé. "Ashley se ptá, jestli bylo vše v pořádku." Vysvětlím Edovi, aby si nemyslel, že si píšu bůh ví s kým.
Navíc u Ashley mu to snad vadit nebude. Je jasné, že se zeptá, když mi pomáhala vybírat ty věci...a Eda zná.