Nová služebná?

90.

Hned co dopila víno tak jí bylo dolito a jen se nad tím usmála. Už je to dlouho co pila jenom tak a pouštěla si při tom film. Ale bylo to příjemné. Užívala si to a také se doslova zažrala do toho filmu. Vše vypustila a jenom se nechávala unášet dějem, kdy se prolínal děj z knihy a také přidaný děj dívky, která to vše dokreslovala.
„Děkuji." zašeptá a vezme si trochu větší hrstku, kdy pomalu ujídá a její oči jsou upřeny na film.
Po nějaké chvíli cítila jak se jí do očí linou slzy a ona trpí společně s hlavní hrdinkou, rozbrečí jí skoro všechno, proto si jenom nenápadně stírá slzy ale při tom má oči jenom na obrazovce.. Krásně jí to uklidňovalo. Filmy a knihy pro ní byli útěk od reality. Proto i teď si to moc užívala.

Po chvíli si všimla, že Ashley pláče. Mia se jen pousmála a dále hleděla na film. Tohle se jí zatím nijak nedotklo. U ní bylo těžší vyvolat slzy pouhým filmem. Ale když na to přišli, dokázala plakat pořádně.
Po chvíli vstala a Ashley podala krabičku s papírovými kapesníčky, aby si měla čím utřít slzy. Bude to potřeba i později, tak to tu klidně může zůstat.
Avšak i tak netrvalo dlouho, než film skončil. Mia se se spokojeným zaupením protáhla a opět dolila víno. "Tak, a teď Popelku." Poví pak a zazubí se. Zbožňovala Disney pohádky, i když by to do ní málo kdo řekl.

S tichým díky si vzala kapesníčky a utřela si slzy. Kdy kapesníčky měla u sebe až do konce filmu, kdy ještě na konci posmrkovala a utírala si slzy. Divila se, že to Miu nijak moc nezasáhlo. Ale nechtěla jí na to nic moc říkat. Byla ráda za to, že se mohla dívat s ní na film a také jí těšilo, že se chtěla dívat dál.
„Jasně." už byla uvolněnější. Alkohol si bral svoje a ona přestala být tak napjatá a těšila se na film. Chtěla se bavit a tohle jí bavilo. Proto si vzala do náruče polštář, také nohy do tureckého sedu, kdy chvílemi upíjela víno a soustředila se na film.
I když v druhé polovině začla přemýšlet nad tím, že jí to vážně na konci řekne, že se jí zeptá.. a věděla, že to musí udělat, jinak jí to bude hryzat ještě hodně dlouho.

Chvíli ji trvalo, než našla film, co chtěla, ale poté na to již narazila a s uspokojením tam Popelku pustila. Nohy si složila pod sebe a pohodlněji se uvelebila, aby se lépe mohla dívat na film. Opravdu pohádky zbožňovala. Sice byly plné naivity a lží, ale možná práce to bylo to, co jí na tom tak uchvacovalo.
Po chvíli si všimla, že už je talíř skoro prázdný. Proto vstala, talíř popadla a vydala se do kuchyně, kde začala krájet další. Také sýry milovala a byla ráda, že s Ashley mají aspoň něco podobné.

Hned co se Mia zvedla tak stopnula film, protože nechtěla se dívat sama. Dívá se přeci jen s ní. Říkala si, že by bylo dobré ji pomoci, aby to tam nedělala sama. Nebo aby se necítila tak osamělá.
Pomalu se zvedla a šla k ní. Nebyla nějak moc opilá, ale cítila, že je uvolněnější. Bylo to pro ní příjemné. Jenže to také znamenalo jednu věc. Jednu jedinou věc, které se i tak Ashley obávala. A bála se zeptat.
Stála u futer a sledovala její nádhernou postavu, která se i ladně pohybovala. Tiše se nadechla. V hlavě si říkala povzbudivá slova, ty která ji vyhecují aby to řekla. Aby se odhodlala to říct. „Mio?" začla tiše, aby jí nevyděsila ale i tak mírně sklopila pohled aby nemusela čelit očnímu kontaktu, který tak Mia vždy vyžaduje. Znovu se nadechla a rukou žmoulala látku jejího oblečení aby se aspoň trochu uklidnila. „Co přesně chceš aby mezi námi bylo? Čeho chceš docílit?"

S tichým pobrukováním si užívala krájení, jestli se tomu tak dalo říci. Občas něco uždibla a vychutnávala si to. Takto to probíhalo, dokud neuslyšela Ashley hlas. Zvedla k ní pohled a zahleděla se jí do načervenalých tváří. Byly červené po alkoholu či snad z jiného důvodu? Pochopila za chvíli. Zamyšleně k Ashley došla a uchytila ji za ruce. "Ráda bych tu byla pro tebe. Ráda bych, abys mi věřila a spoléhala se na mě. Vím, že to nepůjde jen tak a člověk důvěru nezíská rychle, ale...počkám, jak dlouho bude potřeba." Řekne pak zamyšleně. Sama nevěděla, jak to říci. Prostě a jednoduše - chtěla být s ní. Chtěla, aby Ashley byla jen její, ale to na ní tak zhurta vybalit nemohla.

Cítila jak se jí dotýkají její ruce, i tak se snažila stále dívat na ní. Jediné co nechce tak jí působit problémy, nechce aby si myslela, že jí jenom sprostě využívá. Třeba někdy... Neměla tušení co sama chce a ještě se více do toho zamotává, když jí Mia vysvětuje, že chce tu pro ní být. Těšilo jí to. Ale pořád měla tu nejistotu v sobě.
Zadívala se jí smutně do očí a sama lehce stiskla její ruce. „Já jen..." začla tiše a nevydržela nápor, kdy cítila jak se jí do očí tlačí slzy, i když moc nemají proč. „Nechci aby sis myslela, že bych tě chtěla nějak využívat nebo tak. Dobře? Jen... nechci být na obtíž" řekne popravdě a kouše si nepozorovaně ret aby přestala brečet. Byla emočně nestabilní a nezvládala to. Prostě na ní toho bylo moc ale chtěla to vyřešit aby se cítila dobře.

Všimla si, že začala brečet. Toho si prostě nešlo nevšimnout. Proto její ruce pustila a naopak ty své obmotal kolem jejího těla. Natiskla ji na to své a konejšivě ji hlásila po zádech. "Ššš, neboj. Nejsi na obtíž. A rozhodně si nemyslím, že mě využíváš." Usměje se na ni povzbudivě. Pravda byla, že i kdyby jí Ashley využívala...Mie by to nevadilo. Nestěžovala by si. Pro ni bylo důležité, že měla Ashley u sebe. To bylo to jediné, po čem toužila. "A neplakej, to si nechej až na další filmy." Škádlivě na ni mrkla a lehce ji políbila na spánek.

Nechala se obejmout a tiše jí vzlykala do hrudi. I tak se bála, že jí využívá, že je sobecká a jenom se snaží aby si jí lidé všimli. Nějak by to zvládla sama. I když stejně touží potom aby to vyřešil někdo jiný za ní. Pomalu zvedla hlavu, kdy se slzami v očích podívala do obličeje. „Kdybych začala.. dej mi facku prosím.. řekni mi to. nechci tě využívat." řekne rozhodně. Mírně se ale po její poznámce usmála, kdy přivřela oči díky polibku na spánek. Bylo jí to moc příjemné. Poté se ale zastyděla. „vadilo by.. kdybych další film byla takto? U tebe?" řekla tiše, kdy se snažila vyhnout očnímu kontaktu. „Je mi u tebe nějak příjemně. .s tím, že jsme se uklidnila rychlejii než jsem zvyklá." mluví dál.

Jen se po jejich slovech pousmála a nic na to neříkala. Nevztáhla by na ní ruku, to by si nedovolila. Nechtěla poškodit tu krásnou tvářičku. "Ale jistě, nebude mi to vadit, naopak budu ráda." Svolí s nadšením v hlase. Ještě chvíli ji u sebe nechá, než se od ní odtáhne a vezme jídlo, se kterým se vydá zpět, aby mohly pokračovat a dokončit načatý večer. Nějak v duchu doufala, že se již přes večer obejdou bez dalších podobných scén a jediné slzy, které padnou, budou při filmech, ne mimo ně. Neměla to moc ráda, nikdy nevěděla, jak se chovat. Sama vždy vše držela uvnitř sebe, měla od většiny věci odstup. Občasně byla prý až moc chladná, ale nečte by jí to vadilo. Ve spoustě věcí se to hodilo. V obýváku usedla na gauč a poklepala vedle sebe, aby mohla dodržet svá slova.

Jen lehce kývla a poté jenom sledovala každý její pohyb když se vzdálí pro jídlo. Bylo jí trapné, že před ní pořád takto brečela.. asi by to normálně chtěla řešit s Nattem, ten jí chápe... je jeho kamarádkou.. ale ten je teď.. pryč. Ta myšlenka jí ještě více zdeptala. Sledovala její nádhernou chůzi. Čím dál tím více jí přišlo, že je vážně okouzlující. Nechápala jak někdo takový může mít zájem o ní. Není pěkná.. a nikdy nebude výše než asistentka.. Popírá to, že je nejlepší, nedochází ji, že Ed je pěkně tvrdý oříšek, kdy ona se musela hodně snažit aby u něj měla nějaký respekt. Hned co byla vyzvána tak se k ní přitulila jak nejvíce mohla. Její přítomnost jí zvláštně uklidňovala a ona se cítila lépe. I přes to jak byla na pohled chladná tak jí něco hřálo, kdy se ona cítila v bezpečí nad okolním světem. Mírně se nahnula ještě pro nějaký sýr a poté už jenom čekala jak Mia pustí další film. Nakonec byla vážně hodně ráda, že do ní vrazila a díky tomu jí zavedla i k ní. Už se cítila lépe než na začátku.. Zdálo se jí, že by to mohl být ještě hodně povedený večer