28.

2.5K 193 10
                                    

"Pořešíme." Souhlasím s úsměvem. Poté se na něj zahledím. "Já...u tebe se cítím volně a bezstarostně. U tebe ano, jako nikdy v životě. Jen se prostě bojím té společnosti."
Vysvětlím pak se zamumláním. Ano, toho se bojím, obávám. Poté ho ale poslouchám a lehce přimhouřím oči, když mě pohladí po tváři.
"Nějak to vymyslíme, jistě to ale dopadne dobře, tomu věřím." Ano, musí to dopadnout dobře. nevydržel bych, kdyby to prasklo a on měl kvůli tomu problém.
Jeho ruce opět pocítím na svém zadku a spokojeně vydechnu. Ano, tohle je doopravdy úžasné, příjemné. Když ale zmíní, že mě chce co nejdříve představit doma, jako kluka, znejistím. "Ale...ale oni.." Kuňknu a nedokončím. Ach, co si o tom mám myslet? Nevím, vůbec ne.
"Co když mě nepřijmou, právě kvůli tomu, že se převlékám do dívčích šatů?"
Zeptám se pak tiše. I to je jedna z věcí, které se bojím. Nechci, aby z toho měl problém jen on.
A to se vsadím, že oni z toho pravděpodobně nadšení nebudou, nevím. Neznám je. Jako mé mamče by to nevadilo, ale jeho by mohli třeba vydědit...a to doopravdy nechci.
To se raději budu vždy vydávat za dívku.

Společnost je zákeřná. Když se jí náhodou nějak přestaneš líbit dokážou ti že života udělat peklo. Nechci aby něco takového zažil. Chci ho ochránit před všemi takovými nástrahami a nebezpečím.
Vidím jak je nejistý co bude, když jej představím jako kluka ve své rodině. Sám se obávám co bude. Jediní u kterých vím že by ho asi přijmuli jsou dvojčátka. Jsou totiž velice tolerantní. Ale nikdy do poslední chvíle nevím jak to třeba mysli když něco řeknou. „vyřešíme to později. Dobře?" Líbnu ho na tvář. Nechtěl jsem mu říkat že sám nevím jak to vůbec dopadne či jestli přijmou vůbec mě, že jsem zamilovaný do něj zamilovaný.
Abych odlehčil situaci tak mu lehce stisknu půlky. V těch šatech je krásně tvarovaný a vypadá v tom krásně. Lehce jeho zadeček mačkám a taky se shýbnu abych ho začal líbat na krku.
Nějak se ale sám nedokážu soustředit na nic jiného. Musím myslet jak ho to může trápit, nebo co se může stát. Co si vlastně mysli ze bych udělal kdyby to nevyšlo? Nevím. Pomalu jsem se přiblížil k jeho oušku. Jednou rukou mu odhrnu vlasy, které zavazeli . „Nathanieli" vydechnu jeho celé jméno. Je opravdu nádherné „chci tě ještě ujistit. Kdyby se náhodou něco stalo, vždy budu na tvé straně." chtěl jsem k tomu dodat ještě ty krásná magická slova, která vyjadřují jak ho mám rád, jak ho miluji. Ale nějak jsem to nedokázal. Jednou mu to určitě řeknu.
Odtáhnu se trošku od něj aby viděl celou jeho krásu. Polibím ho. „skočím ti pro boty." mírně se usměju. Trochu mě trápí to s rodiči, ale teď nakupujeme. Nechci mu kazit tím náladu. Takže to už nebudu vytahovat.
Hned jsem došel s černými botkami s docela dost vysokým podpatkem. Podle odhadu jsou tak sedmi až osmi centimetrové. Pokusil jsem se o hrany úsměv, že na nic už nemyslím ale pak jsem usoudil že u něj se nebudu přetvařovat.
„nožku" řekl jsem a zase si klekl abych mu mohl názor boty a on se mě popřípadě podržet.

"Ano, později. Teď si tím nebudeme kazit den." Souhlasím a tiše vydechnu, když mi začne mnout půlky. Nevadí mi to, je to naopak moc příjemné.
Poté mě ale začne líbat na krku a já s tichým výdechem zavřu oči a nakloním hlavu na stranu, aby měl k mému krku lepší přístup.
krk mám rovněž citlivý, proto se mi to tak líbí a intenzivně to vnímám.
Nakonec se ode mě ale odtáhne a já rozechvěle přikývnu, když řekne, že jde pro body. Podívám se do zrcadla a raději se napiju. V tvářích jsem načervenalý a hruď se mi více zvedá. Je to opravdu úžasné.
Poté přijde a já si prohlédnu ty podpatky. Lehce si pro sebe v duchu přikývnu a s úsměvem mu opět dám nohu, pak i druhou, aby mě mohl obout.
Lehce popošlápnu.
"Tohle tak hrozné není. Chodí se v tom celkem dobře." Zamyslím se a podívám se do zrcadla. Ah, opravdu vypadám jako dívka. Ale když jsem v klučičím, vypadám zase jako kluk. Je to různé.
"Líbí se mi to." Špitnu pak. Ano, je to úžasné. Vše má svá pro a proti.
"No, jsem celkem zvědavý, jak budu vpadat, až mě tvá asistentka dostane do péče." Zasměju se a pobaveně nad tím zakroutím hlavou. Vlastně se nemohu dočkat.

Nová služebná?Kde žijí příběhy. Začni objevovat