Nová služebná?

10.

"No...aby to nikdo nevzal?" Uculím se na něj. "Navíc na nízkých místech bych do toho mohla strčit a mohlo by to zase někam zapadnout." Zamyslím se pak.
Když řekne, že můžu jít, přikývnu a už se chystám k odchodu. Avšak poté neodolám a prohlédnu si jeho tělo. Lehce se pousměju a tváře mi naberou nachový nádech. Ano, je vážně krásný.
Až pak zachytím ten tón a zastavím se.
"Děje se něco? Zníte nějak...zvláštně." Zeptám se a tázavě nakloním hlavu na stranu. Asi bych se neměl zajímat, ale mým úkolem je se o něj vlastně starat...a tohle k tomu tak trochu patří.

Má možná pravdu s tím, že je to lepší na takovémhle místě. A ta otázka byla položena tak.. Ještě více jsem znejistěl, že by tu někdo mohl být. Nalil jsem si ještě jednu sklenku džusu, který si vezmu potom k posteli abych se mohl hned ráno napít. Mám takový pocit, že asi dneska neusnu.
Lehce jsem se podivil nad její otázkou. Je fakt velmi vnímavá. „Jsem v.. pořádku" zamumlal jsem a rozešel se směrem k ložnici. Nechtěl jsem mluvit o tom, že se bojím být ve svém domě. Je nechutně velký. Možná jsem chtěl i nějakou služebnou abych se tu sám nebál. Cítil jsem se hodně osaměle. Sklenici jsem si položil na stolek vedle mě a rovnou šel spát..

"No, dobrá. Dobou noc a krásné sny." Popřeji mu pak. Buďto se mi něco zdálo...nebo se o tom prostě nechce bavit se služkou. Občas mi podle jeho chování přijde, jako by mě viděl jen jako odpad.
Nelíbí se mi to, ale co s tím nadělám. Už jsem stejně zvyklý z nějakých předchozích zaměstnání. Bohatí lidé s lidmi z nižších vrstev zacházejí jako s odpadem.
Poté jsem již ale vlezl do sprchy a omyl se. Opět jen v ručníku jsem odcupital k sobě a pozhasínal za sebou.
V pokoji jsem se oblékl do spacího úboru, zalezl do postele a po chvíli usnul.
Ráno jsem vstal opět brzy a v kuchyni chystal snídani. Vaječná omeleta. K tomu jsem mu do boxu nakrájel zákusek, co jsem včera dělal, a nakonec k tomu dal pár karamelek, domácích. Byly krásně měkké a vláčné, jak jsem zjistil, když jsem jednu ochutnal. Jo, povedly se mi.

V noci jsem se několikrát vzbudil. Měl jsem pocit, že mě někdo sleduje. Byl to hrozný pocit. Prostě nemůžu z toho spát. Ale dívat jsem se nikam nechtěl. Proto jsem se jenom do rána převaloval. Možná jsem chvíli spal. Jak mi zazvonil budík, tak jsem si říkal, že bych se napil džusu. Sklenička byla prázdná. Moc jsem se nad tím nepozastavoval, asi jsem to vypil v průběhu noci.
Ještě za šera jsem se dostavil do kuchyně a poprosil o snídani. Začal mi hlavou vrtat ten džus. Moc si nepamatuju, že bych ho vypil, ale třeba jsem byl náměsíčný. Nevím. Už tak je mi na nic z té noci tak se nechci dál tím stresovat. Moc to řešit nebudu.
Když jsem začal jíst snídani, někdo mi zavolal. Kdo mi volá v tuhle hodinu?! Bezmyšlenkovitě jsem to vzal a ozvalo se nějaké šustění a pak vypnutí hovoru. Docela mě to vyděsilo, hlavně tak, že jsem už nebyl určitě ospalý.

"Dobré ráno." Pozdravil jsem ho s úsměvem a dal mu snídani. A kafe, jako vždy.
Vypadal hrozně. Nevyspale.
Copak nespal? Vždyť šel spát celkem brzy. Pak mu ale zazvonil mobil a já už se chystal odejít, aby měl prostor...jenže nic nebylo a on vypadal vyděšeně.
Lekl jsem se, že se něco stalo.
"Pane? Jste v pořádku? Vypadáte, jako byste viděl ducha." Řeknu a přejdu blíže k němu. Celkem se o něj opravdu bojím. Jenže nevím, jak mu pomoci, aby se neurazil. Kdyby byl má sestřička, dal bych mu pusu na čelo a objal...ale to u něj nemohu, pokud nechci vyletět. Což opravdu nechci.

Chvíli jsem byl jak v tranzu. Něco takového se mi stávalo už dříve ale ustalo to, tak jsem to nějak neřešil, jenomže to bylo zase zpět.
Když ke mě přispěchala starostlivá služebná pokusil jsem se o hraný úsměv. „Jsem v pořádku" zamumlám a dám hlavu na stranu aby neviděla můj strach v očích. Naznačil jsem jí, že jsem fakt v pořádku i když jsem měl pocit, že jsem fakt viděl ducha a dojedl snídani.
Hned na to jsem si vzal nachystanou svačinu, rychle se upravil a co nejrychleji chtěl z tudma vypadnout. „Měl bych přijít kolem 4 pokud bude málo práce" oznámil jsem jí. Kdyby se něco dělo tak určitě zavolá. Říkal jsem jí to. Nasedl jsem do auta a rychle vyrážel do práce. Už ať ten pocit zmizí.

"No...dobrá, jak myslíte." Řeknu pak, i když ne moc přesvědčeně.
"Dejte si ty karamelky, bude vám lépe." Usměju se na něj pak, ještě než odjede. Popřeji mu pěkný den a poté již opět osiřím.
Tak, co teď? Nevím, nevím!
Ne, tančit raději nebudu, co kdyby zase přišel? Ale na práci také nic nemám. Proto se nakonec přestěhuji do obýváku, kde si pustí, písničky, opět nějakou klasiku. Zjistil jsem, že ta mu nevadí, kdyby se náhodou vrátil dříve. Aby se nemusel zlobit.
Poté jsem se ale dal do čtení a plně se do toho vžil, až jsem přestal vnímat svět kolem.
V knihách se opravdu nejeden lehce ztratil. Od toho tu ale knihy byly.
Od odvedení od reality.

Dojedu do práce. Pomalu mě opouštěl pocit, že mě někdo sleduje. Proč to mám jenom v tom domě? To není normální. Jako vždy Ashley na mě čekala. Hned začala mluvit o práci. Zastavil jsem ji s tím, že až v kanceláři. Udiveně se na mě dívala a celou cestu byla ticho. Všichni asi vycítili ze mě jak mi je, proto mě taky nechali. Teda až na pár nových zaměstnanců, které jsem pořádně odbyl.
Když jsme došli do kanceláře Ashley se hned zeptala co se děje. Řekl jsem jí o těch hovorech a taky jak jsem se cítil.. Byla něco jako mou poradkyní. Věřil jsem jí v tomto. Zanedbal jsem ten prstýnek. Ani jsem ho nezmínil, spíše jsem se rozbásnil o té sklenici a hovorech. Vypadala taky docela zmateně. „Něco tam chybí" začala. Vypadalo, že na to už přišla ale vlastně mě začala tahat zpět do práce.
Takže po pár minutách mi donesla hordu papírů a já se musel soustředit na to a né, že mám pocit, že je tu stalker.

Ze světa knihy mě vytáhl až nezvyklý šramot. Než jsem se vzpamatoval, kdosi mě táhl někam pryč do domu. Začal jsem se vzpouzet a kopat, ale mělo to až velkou sílu. Co mě udivilo, bylo to, že to byla žena. Poznal jsem to podle prsou. Jenže to už jsme se ocitli v nějakém pokoji. Nechápal jsem to. Křičet jsem nemohl, maximálně tak do její ruky.
Avšak poté jsem uslyšel otevírání dveří od nějaké staré skříně. Vzpouzel jsem se ještě více, ale to mě ochromila rána do hlavy. Mohl jsem jen vnímat, jak mě ta žena cpe do skříně.
A najednou...tma.
"Hodná služebná, zůstaň pěkně tady a buď potichu.." Zaslechnu jen přes dveře a pak...nic.
Nemůžu se hýbat, nemůžu mluvit, nemůžu nic. Jsem úplně paralyzovaný strachem. Ze rtů se mi vydere jen jakýsi tichý, neslyšný skřek. Tma. Všude je tma. A není tu místo. Bojím se, strašně moc. Kroky. Slyším je? Je to tu zase? Je tu? Pustí mě? Otevře mi? Ale když to otevře, ublíží mi. Ale tedy je tma, chci ven! Ale tam nesmím. Nejde to. Bolí to. Bojím se!
V hlavě se mi ozývala strašná spousta věcí. Připadalo mi, jako by někdo klepal na skříň, pak škrábal...šeptal. Chodil před skříní. Ale nic nebylo pravé, byly to jen bludy. A já se strachy nemohl ani hnout.

Už bylo dávno po čtvrté hodině a já ještě měl kopu práce. Naštvaně jsem vydechl a pokračoval v papírech. Jak jich může být tak mnoho. Taky jsem měl hodně důležitých pohovorů a schůzí. Bylo to únavné, ale docela mi za to stálo to, že večer uvidím svou služebnou. Vždy když měla dobrou náladu tak mi ji taky lehce zvednula a já nemusel být tak protivný. Kolem sedmé večer jsem se divil, že stále nevolala. Konečně jsem končil. Asi je všechno v pořádku. Pokrčil jsem nad tím rameny a šel z kanceláře. Od Ashley jsem samozřejmě dostal plno papírů na doma. Spíše na neděli. Jo, i když mám volno tak stejně asi budu pracovat.Nasedl jsem do auta a jel domů. Když jsem ale vešel do domu lehce jsem se podivil. Byla tu tma. Jakoby mě znova obklopila ta samota. Třeba jenom spí, pomyslím si.Jenže když jsem přišel do kuchyně tak nebylo nic nachystáno a taky to vypadalo, že tu moc neuklízela. Naštvaně jsem šel do její místnosti jí vynadat co si myslí, že najednou dělá. Nebyla tam. Začala mě lehce přepadat panika. To prostě jenom tak zdrhla?! Jak se opovažuje! Mohla mi říci, že by třeba chtěla něco upravit ve formuláři ale jenom tak zdrhnout. To není normální. Kdyby šla do města tak by mi to určitě napsala na papír. Celý naštvaný jsem došel do špajzu a vytáhl starou whiskey. Asi se dnes po dlouhé době zase opiju.  

Zdravím
Jsem neskutečně ráda za všechny ohlasy. ^^ těší mě jaký má tohle úspěch a, že se vám povídka líbí
Zajímal by mě váš názor či se stane :)
Moc děkuji za všechno ^^