Nová služebná?

64.

Zase nafouknu tváře. „stihli bychom to." zamručím nespokojeně. Všiml jsem si toho že jak často jsem s ním tak mám lepší a lepší náladu a také se občasné chovám jak kluk, protože se vracím do toho jak jsme byl hravý. Líbí se mu být hravý. A smát se s ním. Všechny ty pěkně věci s ním dělat. Všechno.
„jsi skvělá ženuška i tak." zavrním. „a ještě lepší jako můj Natt." zašeptám svůdně. „líbí se mi mít takové Tajemství.." řeknu svou myšlenku na hlas. Je to více vzrušující. Dodal jsem ale jen v mysli.
„nejedl." řeknu se sklopenou hlavou. S tím jídlem.. Normálně jsem skoro nejedl a teď mám pocit že musím jist pořád aspoň že budu jist s ním. Nebudu tu sám. Nejsem tu sám. To je mě jediné uklidňuje a nechává šťastným.
„vlastně Ashley to taky neví.. Třeba se taky podiví když nás uslyší." zachichcotam se. Docela se těším na ty udivené výrazy.
Lehce jsem ale zaťal ruce v pěst. Začali se totiž třást že stresu a vystrašení, že budu hrát před tolika lidmi.
„vím Vim." zamumlám a nechám se táhnou do kuchyně. „budu ale jist jediné s tebou." řeknu na obhajobu a sednu si ke stolu. Pozoruji každý Jeho pohyb a culím se. Má nádherné tělo.

Na tváře mu položím ruce a s úculkem ho donutím vyfouknout vzduch z úst.
"Já vím že jsem skvělá ženuška, ale jako Natt jsem jistě lepší." Mrknu na něj.
Pro něj ale budu cokoliv.
"No, tajemství...já vlastně ani nevím, co si o tom mám myslet. Občas bych byl rád, kdyby každý věděl, že jsem kluk a já se nemusel ukrývat...ale na druhou stranu se bojím, že by mě pak někdo nepřijal."
Povzdechnu si.
Stisknu mu ruku, když se opět začne třást. "Nemysli na to, nic to není, zvládneš to. Navíc máš teď přeci na klavír pěkné vzpomínky, ne?" Uculím se.
V ruchyni přikývnu a sám si naložím jídlo, i když o něcí menší porci, nepotřeboval jsem toho sníst tolik.
"Tak, dobrou chuť." Popřeji mu pak a dám se s chutí do jídla.

„jsi. Hlavně v posteli." zahihňám se. Konečně to můžu říct. A také na to pořád budu vzpomínat jak sám chtěl abych mu udělal to. Tak moc mě tím potěšil.
„jsem na tom stejně." pousměji se a políbím jej do vlasů. „Víš... Nikdy jsem nikomu neříkal jestli s někým jsem nebo ne. Takže vlastně pro všechny jsi můj první. A nestydím se za tebe. Vždy budu na tvé straně." řeknu hrdě a pak jej začnu líbat do vlasů.
Nebudu mu říkat o tom, že má matka... No s mou matkou bude asi největší problém. Ale i kdyby udělala něco hrozného. Budu s Nattem. Třeba se mu aspoň zalíbí jako má přítelkyně. I když to pochybuji. Není bohatý. A mě to vůbec nevadí. Spíše mi to vyhovuje.
„na ten náš klavír ano. Jednou bych to tam chtěl dotáhnout do konce." zašeptám zamyšleně. „samozřejmě až budeš chtít nebudu tě do ničeho nutit." dodám hned aby věděl, že se pořád budu řídit tím co řekne on. Že jej nutit nechci.
Vezmu si svou porci a jdu s ním ke stolu. „dobrou chuť." popřeju mu k jídlu a také si všimnu že má skoro poloviční porci. Napadlo mě něco stylem, že ji i jak holka. Ale to jsem mu říkat nechtěl.
„jo.. Jsem to chtěl říct jednu věc." začnu a dám se do jídla. „šla by Laura s Mii na ten večírek? Obstaral bych jim šaty a i kadeřnice.. Nějak. Byl bych rád kdyby tam i ona byla." řeknu poslední větu mumlavě a podívám se stranou. Bude něco jak má opora na ten duet. Budu vědět že tam je.
„Jako vždy to máš výborné." zavrním a už dojídám poslední kousky jídla.

Při zmínce o posteli mi mírně zčervenají tváře, ale uculím se. "Ty také." Řeknu s úsměvem na tváři.
"Hmm, první? Tak to máme další poprvé." Řeknu se znatelnou spokojeností v hlase. Ano, těší mě to. Těší mě, že dokonce i já mohu mít nějaká jeho poprvé. Kupodivu jich je vcelku dost.
Pevně jej obejmu, když řekne, že bude na mé straně. "Děkuji...i já na tvé." zašeptám. Ano, vždy a co nejdéle.
"Budeme to dělat kdykoliv a kdekoliv, klidně i ve zkušební kabince." Zavrním pak. Sám nevím, co to do mě vjelo, ale...zní to více než zajímavě.
Pak se ale zeptá, jestli by šla mamka se sestřičkou na ten večírek. Zamyslím se, ale pak přikývnu. "Myslím, že ano. Sestřička miluje večírky." Řeknu pak s úsměvem. Jo, jistě by šly rády, tím jsem si jist. Dojedl jsem chvíli po něm a po jeho chvále jsem se spokojeně usmál.
"Snažím se. Navíc musím hledět na to, abys jedl tak, jak máš." Mírně mu vyhubuji, ale pak se zasměju a když má talíř prázdný, oba je uklidím do myčky.
"Tak, vyrážíme, ať se na nás Ashley nezlobí." Pokynu mu nakonec a vstanu. Vezmu si kabát a potřebné věci, jako je peněženka a mobil, poté Eda uchytím za ruku a vydáme se k autu, abychom už mohli být v práci.
Už zítra...uteklo to dosti rychle.