Nová služebná?

31.

Na rtech mi hrál úsměv, když jsem viděl, jak je nervózní.
Bylo to opravdu komické.
On, co každý den jedná s lidmi, je nervózní z chůzky s mou mamkou a sestrou. Zábavné.
Dal jí dárek a ona překvapeně vykulila očka. Podívala se na mě, jestli si to může vzít a já přikývl.
"Děkuji!" Poděkuje mu nadšeně, dárek popadne a uteče zpět do domu. Jen se zasměju, uchopím Eda za ruku a propletu si s ním prsty.
"Pojď, to horší jsi zvládl."
Šeptnu směrem k němu a jako takovou malou odměnu ho lehce políbím na tvář.
Pak už ho zavedu dovnitř, vyzuji se a jemu dám huňaté náhradní bačkory, aby mu nebyla zima na nohy.
Poté se nadechnu, opět jej uchopím za ruku a vedu dál do domu.
Všude je uklizeno a krásně to tu voní. Mamka na to vždy dbala.
Dorazím do obýváku, kde se nese vůně koláče a nás tam již čeká mamka. Je vysoká asi jako Ed a kolem hlavy má uvázaný šátek. Rakovina si vybírá svou daň a ona nemá vlasy. Pod očima má pár vrásek, ale jinak vypadá mladě. V čistě modrých, velkých očích má jiskru a na tváři úsměv.
Je krásná, vlastně Mi je taková její dětská verze. "Mami.." Šeptnu, přejdu k ní a lehce ji obejmu.
S lehce pozvednutým obočím si mě prohlíží, ale pak mě obejme.
"Ráda tě vidím...Natty?" Jméno zmíní v otázce, jako by si nebyla jistá.
S úsměvem zavrtím hlavou.
"Nemusíš, on to ví. Tohle...vysvětlím ti to. První se ale seznamte. Takže mami? Tohle je Ed, můj přítel. A Edgare? Tohle je Laura, moje maminka." Představím je pak a na Eda se uculím.

Pousměji se, když uvidím její šťastný výraz. Myslím, že možná mě bude mít ráda. No.. Ale utekla. Možná jsem to přecenil.
Když jsem se ale podíval na Natta, jestli je to správně. A podle jeho výrazu to vypadalo, že je to v pořádku.
Když mě vzal za ruku cítil jsem zase tu nejistotu. Co když jeho matka mě nepřijme.
Jen jsem kývl, že jsem to horší zvládl. Nemyslím si. Podle toho co znám tak matky jsou pověrčivé vůči ostatním. On má asi ale jinou zkušenost. Ale u mojí matky to bylo jinak. A bude asi taky. Bojím se že ho nepřijme. Jako dívku ano, ale nevím jestli jako chlapce.
Polibek na tvář s radosti příjmu a oplatím mu to normálním polibkem. Potřebuji být klidný když se budu ji představovat.
Chvíli jsem nechápal proč mi dává bačkory ale pak mi došlo, že je to běžné v některých domácnostech.
Celý dům. Měli nádherně uklizený a přitom šlo vidět že je tu život a že je tu zabydleno. Příjemná vůně domova. To nikdy doma mít nebudu. U nás je to tak uklízeno, že vlastně i kdybychom tam byli nebo nebyli tak, to nejde poznat. Je to tam bez života.
Příjemná vůně jídla. Asi pekli. Určitě tu kuchařku mít nebudou. Je tu opravdu příjemně.
Dorazíme do kuchyně kde už je jeho matka. Zhluboka se nadechnu. Podobně vysoká jak já. Škoda se že nemá vlasy a má ten šátek. Určitě by to byla ještě hezčí žena než je teď.
Pokusím se o milý úsměv. Jde ale v něm vidět náznak zármutku a také nejistoty.
Vidím v ní, že nechápe moc co se děje. Je pravda, že ji asi zaskočilo, že její syn je v dívčím oblečení a také v hodně drahém oblečení.
Lehce znejistím když se od ní odtáhne. Teď je čas na mě, abych se představil. Aspoň že ji řekl, že to vím. Nerad bych to nějak vysvětloval. Jsem rád že to bere takto narovinu.
„Dobrý den." Usměji se na ni a podám ji květinu a dárek. „Edgar Aron Woodstock. Rád vás poznávám Lauro." řekl jsem mile a profesionálně jak jsem byl zvyklý. Potřásl jsem jemně s její rukou. Cítil jsem jak má málo síly.
Cely nejistý se dívám do jejich oči a čekám co na mě řekne. Přeci jen. Určitě mě musí znát z novin. Vím že její syn se převléka za dívku a teď mě představil jako jeho přítel. Jak se zachová? Buď mě vyhodí. Nebo mi věnuje nepřítomny pohled a půjde po penězích nebo mě přijme. Doufám v tu poslední možnost.

Trochu jsem se na Eda zamračil, přešel vedle něj a drkl ho do boku.
"Je to moje mamka, ne žádný tvůj klient." Zamumlám. Mamka nás sleduje, ale pak se zamračí. "Natte?"
Zeptá se a já se mírně přikrčím.
"No?" Kuňknu.
"Jsi s ním jen kvůli penězům?"
Zeptá se zamračeně.
Vykulím oči. "Ne!" Vyjeknu a k Edgarovi se více přivinu.
"Jsem s ním proto, protože chci. A mám ho rád." Trochu se na ni zamračím.
Sleduje mě a těká pohledem ze mě na Eda. "A vy? Proč s ním jste?"
Zeptá se pak Eda.
Bylo mi jasné, že se bojí, abych s ním nebyl jen kvůli penězům.
Ale to já nejsem.
Jsem s ním, protože ho mám rád.
Ona už ví, že já nelžu. Teď jen, jestli projde i Edgar.
V tom se ale ozve zavýsknutí a na Eda zezadu skočí ta malá příšerka.
Obejme ho a do zad mu zaboří hlavu.
Ozývá se jen tichý smích.
Mamce se v očích zračí údiv, ale pak se konečně usměje.
"Pojďte si sednout, ať tu nestojíte."
Pobídne nás pak a sama se vydá ke gauči. "Dáte si něco? Kávu, čaj, vodu?" Zeptá se. "Klid mami, sedni si. Já to udělám." Řeknu jí a ona si s úsměvem sedne do křesla. Já jen mrknu na Eda a odejdu do kuchyně.
Tak, a teď to je na něm.
Mamka se na něj zadívá.
"Proč s ním jste?" Zeptá se ho ještě jednou.