Nová služebná?

58.

Mávnu nad tím rukou. "Nic si z toho nedělej, už je to za námi." Řeknu s úsměvem.
Poté na ni vypláznu jazyk. "Jojo, to se ještě uvidí." Uculím se ohledně toho placení. V autě zavrtím hlavou a řidiči řeknu, aby mě zavezl k Edovi domů. "Jsme domluveni, že mu napíšu, až bude moci přijet." Vysvětlím.
Před domem se s Ashley rozloučím polibkem na tvář a poté se již vydám dovnitř. Tak... prvně ložnice. Šel jsem k Edovi a uklidil zde. Po stole či skříních jsem rozmístil červené svíčky, co jsme s Ashley koupili. Zároveň i okrasné okvětní plátky růže. Tak, to by bylo. Teď já.
Svlékl jsem se a pečlivě se omyl a oholil. Použil jsem Edovu oblíbenou koupelovou sůl, co mu voněla. Poté jsem ale šel do ložnice, nahý, osušený. A vytahoval jsem věci, co jsme s Ashley koupili.
Mezi tím lehčím byla bílá, sametová ouška s růžovým vnitřkem. Dále k tomu i něco jako rukavičky, avšak latexové. V další řadě...vlastně už žádné oblečení. Místo toho jsem vytáhl jahodový lubrikant. Z té samé tašky jsem pak vytáhl i bílý, huňatý ocásek. S plugem.
Polkl jsem. Jako další jsem vytáhl Bílý, kožený obojek s ocelovým kroužkem a řetízkem k tomu. Nervozitou jsem se celý klepal. Ouška jsem si nandal. Plug očistil a pomazal gelem. Tiše jsem zakňučel, když jsem si ho strkal do zadečku. Nebolelo to, spíše...nevím, to prostě ta nervozita. Jako další přišel na řadu obojek, který jsem si před zrcadlem připnul a překontroloval, aby byl očkem se řetízkem vpředu. Následně jsem zapálil svíčky a zhasl světla. Ulehl jsem do postele a Edovi napsal, že může vyrazit. Ještě jsem si nandal rukavičky a jen čekal. Všude v domě bylo zhasnuto, jen ložnici osvětloval plápolající oheň ze svíček. Čekal jsem na posteli, na boku tak, aby byl vidět zadeček s plugem. Ocásek jsem měl přitažený k sobě, dopředu a v ruce, o kterou jsem si opíral hlavu, jsem držel řetízek. Bylo to takové....já nevím. Jak romantika, tak i to, co měl rád Ed. A já se opět chvěl. Tentokrát ale nejen nervozitou, ale i nedočkavostí a mírným vzrušením. Chtěl...chtěl jsem mu dát své poprvé. Dnes.

Netrpělivě jsem čekal. Vážně.. díval jsem se na mobil a jen čekal až se rozsvítí, že můžu jet domů. Už je to totiž nějaká chvilka od toho, kdy mi Natt napsal, že jede domů. Ale pak se delší chvíli neozýval. Začínal jsem mít strach, že mu něco někdo udělal. Ale věřil jsem, že by Ashley a i on mi něco napsali, kdyby se stalo.
Začínal jsem být už nepříčetný. Chtěl jsem po jednom zaměstnanci zakřičet, že má padáka jenom kvůli tomu, že jsem byl podrážděný. Ale najednou se mi rozvibroval mobil a já změknul. Tiše jsem jej poslal pryč a přečetl si tu zprávu, kde vlastně bylo jen, že můžu jet. Vůbec jsem netušil co pro mě má. Nemohl jsem se kvůli tomu ani soustředit.
Vypálil jsem neskutečnou rychlostí z kanclu. Také jsem chtěl jet rychle, ale došlo mi, že bych.. se mohl vybourat, protože poslední dobou jsou toho docela dost plné zprávy, tak jsem byl opatrný.
Ale neskutečně natěšený. Tak moc jsem chtěl konečně zjistit co předemnou skrýval.
Doufám, že to není něco jako, že má někoho jiného. Začala mě přepadat panika. Co když je to tak. Že mu Ashley vyvrátila mě.
Dojel jsem domů a rychle vletěl dovnitř. Byla tma. Zachvátila mě panika. protože Natt tady přeci měl být. A už byla tma. Tak.. proč je zhasnuto.
Připomnělo mi to, jak se to poprvé stalo. S tou bývalkou.
Myslím, že jsem ale uviděl světlo v mé ložnici.
Pomalu jsem šel. Nějak nevěděl jsem co si mám myslet. Jestli něco očekávat. Nebo, že usnul. Nevím.
Přišel jsem k otevřené ložnici a ztuhnul.
Všude svíčky. Romantika. To co neznám.. jenže. Uprostřed postele byl Natt. Čekal jsem nějaký sexy obleček.
Mírně jsem poodstoupil a zavřel, otevřel, zavřel a otevřel. Natt tu stále byl.
Dal jsem si ruce přes pusu. „Ty mě vždycky něčím udivíš." zašeptám.
Nic takového jsem nečekal. Byl jsem šťastný. Možná i více. Určitě více.
Bylo to tak. „Je ti ale jasné, že když uděláš.. tohle. Tak se neudržím" mluvím k němu a pomalu se přibližuji. Bylo to tak neskutečné.
Jak sen. Čekal jsem jenom kdy se probudím. to snad ani nebylo možné.
Jsem tak šťastný.. Kdybych byl dívka, už bych brečel štěstím jak pominutý, jenže mě pomalu ovládala ta dominantní část.