Nová služebná?

55.

Tiše jsem se zasmál, když jsem uviděl její nevěřícný výraz. To se Ed až tak moc změnil? "Ano, bavíme se to u něm, přesně o něm." Přitakám.
Poté ale řekne, že by i o něm měla něco říci a já nechápavě nakloním hlavu na stranu. Chci to vědět, ale...ale.
Ashley se tváří zvláštně. Nechápu to.
Ale vůbec. "Jaký dříve byl?" Zeptám se jí tiše. Možná by mi to měl říci sám, ale...ale zase možná bude lepší, když se to dozvím a on to nebude vědět. Třeba na to nechce vzpomínat. Předtím mi něco nastínil a je pravda, že to vypadalo, že na to nechce myslet.

„ano.. změnil se. Moc." řekla se smutkem v očích. Vzala Natta za ruku a posadila se s ním do křesílek. „Promiň.. musím si k tomu sednout.. nevypráví se to lehce.. " řekne s obrovským knedlíkem v krku. Nevěděla jestli dělá správně, že mu to říká ona a né on. Jenže co měla dělat. Byla ukecaná a nechtěla.. nechtěla aby na to Edd vzpomínal. Bála se, že by se změnil zpět a to nechtěla. Nechtěla přijít teď o tu pohodu.
Chytla Natta za ruce a zadívala se mu do očí. „Dříve.. bylo to.. popravdě. Bála jsem se ho. Byl nevypočítavý, agresivní, nepřátelský. Nikdo se mu ani ve staré firmě nedokázal podívat do očí natož mu přinést špatné zprávy.." mírně se třásla. Už z toho že vzpomínala. Nebo mluvila o něčem tak důležitém. „Nechci abys jej přestal milovat. Jsem.. jsem ti nesmírně vděčná, že jej miluješ. Že jsi jej změnil... p-pokračuji" polkla a zhluboka se nadechla. „Dříve.. měl vztahy jen.. na to. myslím tu skříň.. Nebyla to láska.. nic. Jen Dominant a.. submisiv. Měli.. mezi sebou zajímavé pouto. Uspokojovali se.. ale každý. žil svůj život." znova se zhluboka nadechla. „Vždy to ale.. končilo tím.. Edd.. on . Neovládl se... oni.. pokaždé.. viděla jsem.. jak utíká z domu. Je jedno jestli chlapec.. či dívka.. utíkali s pláčem.. dobití... říkali mi jak to bolelo. Jak byl Edd.. špatný." sama propukla v pláč. Uvědomovala si, že když mu to řekne, tak jej může ztratit. Že Edd nebude Edd ale Edgar.
Že jeho srdce.. zase zchládne.
Zadívala se jí do očí. „Prosím.. dal jsi mu.. do života světlo.. neopouštěj ho.. prosím." řekla zoufaleji než chtěla.

Poslouchal jsem ji, nějak moc jsem to nechápal. Vždyť tohle mi už Ed říkal. Že měl takové vztahy, že žil jen přes tu skříň.
Už jsem jí to chtěl říci, ale pak pokračovala dál a já mírně zděšeně pootevřel ústa.
Ah, tak tohle...jsem nečekal.
Jako vím, jaký byl, když jsem nastoupil. Nepříjemný. Podrážděný. Zlý.
Ale teď...teď takový není. Už je vše pryč.
Ashley se rozplakala a já ji pohladil po vlhké tváři.
"Neopustím ho. To, jaký byl, nic nezmění. Miluji ho takového jaký je. I když byl dříve...zlý. Takže se nebojte."
Vydechnu nakonec.

Dívala se skoro zničeně na něj. Kdyby jí řekl, že je konec, že s nikám takovým už nebude tak by jí to asi zlomilo. Né asi. .ale určitě.. Prožívala tyhle věci jak s Eddem tak s těmi ostatními co utíkali. Byla toho už součástí a neodpustila by si, kdyby kvůli ní to takto skončilo.
Jenže Natt mluvil stále normálně a řekl jí něco co jí shodilo ten obrovský kámen ze srdce. „Děkuji.. děkuji.." šeptala a vrhla se na něj. Pořádně jej objala. Byla šťastná za Edda, že jej takto Natt přijmul.
Možná jim to i záviděla, ale to nedávala na sobě znát. Každý by chtěl mít tak dokonalý vztah, kde se oba i přes tyto překážky milují.
Zrovna když Ashley nejvíce brečela a tiskla Natta k sobě tak jsem vešel do místnosti, protože jsem potřeboval nutně s Ashley probrat nějaké papíry. Zaskočilo mě ale to, že brečí a je na něj tak nalepená. Vadilo mi to. Dej ty ruce z něj pryč! Natt je můj! Křičelo podvědomí.
„Ehm.." odkašlal jsem si a všiml si jak Ashley celá ztuhla a podívala se směrem ke mě. „Co. se. tu. děje?" zeptám se sekaně. „Něříkal jsem ti... že na něj nemáš sahat?" řeknu s povdechnutím ale probodával jsem jí pohledem. Byl jsem hodně žárlivý. Možná až moc. Ale nemohl jsem za to.