Nová služebná?

40.

Jeho ruky se chytím a možná trochu silněji mu ji zmáčknu. "Ano, těším."
Šeptnu a jdu za ním.
V autě nasednu a přimhouřím oči, když se ve mně hračka opět pohne.
Jen silou vůle zadržím třes.
Počkám, až usedne.
"Jsi...ještě vzrušený?" Zeptám se jej a pohlédnu mu do očí.
Měl bych? Měl. Přece jen...on se o mě také stará. Sice se to mně osobně nelíbí, ale jemu asi ano. A to je nejhlavnější. Protože on...jen na něm mi záleží.
Jednou rukou ho pohladím po stehně a jedu výš, až k rozkroku, kde se zastavím a opět zamířím dolů po stejně.
Takhle ho jen lehce hladím a čekám na odpověď. Nevím, co dělat. Nevím.

Sednu s ním do auta. Zeptá se mě jestli jsem jeďte tolik vzrušeny. „možná.. Spíše chci ale udělat tebe." pousměji. Stále jsem jej neudělal a to bylo pro mě hlavnější než abych byl já.
Když se udělá tak bude potom uvolněnější. Všichni se na něj budou dívat. Nebudou mi věřit, že mám přítelkyni.. Přítele.. Ale to oni nebudou vědět.
Mírně ale vzdychnu když mě pohladí po stehně nahoru a pak dolů. Mírně jsem rozkročil nohy. Líbilo se mi to.
„nevyjádřil jsi se k té hračce.." řeknu a kouknu se mu do očí. Chci vědět jak se mu to líbí. Přeci jenom. Nic k tomu neříká. Jakoby to v sobě ani neměl. Nevím jestli je to dobře nebo špatně.

"Ty máš přednost." Zamumlám a pousměju se. "Jeď už prosím. Ať nepřijedeme pozdě." Pobídnu ho pak a pomalu mu začnu rozepínat zip u kalhot. Ruka se mi klepe, ale i to může být přičítáno vzrušení.
"Co bych na to měl říci? Třeba tě chci udržet v nevědomí."
Odvětím jen. Ano, nevědomí. Vždy je lepší lhát, než pak trpět.
Jeden nikdy neví, co by se mohl stát...a já nechci, aby se stalo něco špatného.
Ale...když budu hodný, nic se nestane. Určitě ne. Tím jsem si jist.
A on bude spokojený. Na ničem jiném nesejde. Ale proč je to tak odporné? Proč to do mě strčil, aniž by mě předtím upozornil? Proč?! Nechci to tam. Hned...takhle ze začátku. Ne!
Ne... Ale mohu si za to sám. Neměl jsem říkat, že chci něco nového.

Celý den jsem byl zavřený v pracovně a řešil různé druhy chyb a celkově jsem měl nad hlavu všechno. A neměli jsme ani svačinu, protože jsem ji nestihl vzít poté co jsme odešli z domu. Nějak jsem pořád na to nemohl přestat myslet. Proč se najednou tak rozhodl rychle jít. Byli jsme tu mezi prvními..
Povzedchnu si. Budu muset se ho zeptat a páčit z něj odpověď docela dlouho. Už mi končila pracovní doba a já měl pořád lepší a lepší náladu. Uvidím svého Natta. Konečně. Po celém dni. Nebyl vůbec čas se sejít a on nikdy sám od sebe nepřišel. Já se z tudma nemohl hnout.
Samozřejmě v celé firmě vyvolal povyk. Hlavě u těch co byli u mě nejblíže. Některé dívky se pořád vyptávali jestli je to fakt moje přítelkyně. Všem jsem to musel pořád dokola vysvětlovat,.
Mírně si povzdechnu. Mám teď méně práce. Chci se na něj už podívat. Chybí mi mi.
Zvednu se konečně že židle a jdu za Ashley a Nattem. Jenže, když vyjdu z pracovny tak uvidím Ashley jak je za svým stolem. „kde je Natt?" zeptám se nechápavě. Ona se na mě úplně stejně podívá. „před dvěma hodinami jsem ho vezla domu. Říkal, že mu mění dobře a že ty o tom víš." dodala po chvíli.
Nedokázal jsem nic říct. Pokazil jsem něco? „už půjdu." řeknu. Vezmu hned kabát a i když slyším jak Ashley něco po mě řve. Něco s papírama a také s prací tak ji ignoruji a jedu domu. Jsi vědět co se stalo. Proč mi to neřekl. Proč?

Nevydržel jsem to. Nedokázal jsem to. Snažil jsem se...chtěl jsem mu udělat radost, ale...nedokázal jsem to. Nechal jsem se odvést domů, aniž bych o tom Edgarovi řekl.
Nechtěl jsem, aby to věděl. Bál jsem se zklamání v jeho očích.
Jen co mě Ashley dovezla domů, vysvlékl jsem se a zalezl do postele. K sobě. Chtěl jsem to te sebe vyndat. Penis už mě bolel, jak jsem byl stále vzrušený, ale nechtěl jsem se sám sebe dotknout. Přišlo mi to odporné. Nechápal jsem ty pocity, nedávalo to smysl. A tu hračku...jsem nedokázal vytáhnout. Netušil jsem ani, jak bych to měl udělat.
Neodvážil jsem se sáhnout sám do sebe. Proto jsem jen bezvládně ležel v posteli, na boku, zády ke dveřím a mé drobné tělíčko se otřásalo pod tichými vzlyky.
Opovrhoval jsem sám sebou. Nedokázal jsem to vydržet. Jistě jsem Edgara zklamal.
Bude mě nenávidět.