Nová služebná?

91.

  Jakmile jsem uslyšel co říká tak jsem měl chuť ji sám několikrát střelit. Byla to ona.. Ona mu tolik ublížila.. Je z něj jak prázdná schránka.. Ještě k tomu.. Dělala peklo I Ashley..
To jak se na mě díval do obličeje.. Ten prázdný pohled.. Prostupovala mnou jenom bolest a do hlavy se mi valila krev kdy jsem chtěl té ženě, Lucy.. Ublížít. Fak moc jsem ji chtěl udělat tolik věcí. Jenže držel jsem v rukou Natta. Musím se krotit. Už tak je dvakrát postřelená.
„Edgare!" ozve se Nicolas, kterému jsem před tím volal. Vytrhne mě z tranzu ale I přes to se na něj chladně zadívam. „postarej se o ni. Ona může za to všechno." zavrčím a projdu kolem něj s Nattem v náručí. Nebude mít ani cent.. Vytěžím z ní vše.. Zničím ji představy do budoucna.. Vše.. Aby si uvědomila, že se mnou si nemá zahrávat. A jelikož je Natt pro mě důležitý tak nenechám nikoho aby mu takto ubližoval.
Tiskl jsem jeho promrzlé tělo k sobě a vycházel z budovy hned k autu. Koho jsem potkal tak buď sel se mnou nebo ještě pro tu Lucy. Nemůžu si dovolit aby mi zmizela. Bude za to trpět.
„Řídíš." Řeknu k jednomu co hlídal venku. S mým zničeným andělem jsem si sedl dozadu, kdy jsem vzal ještě deku a obalil jej tak aby přestal mít zimnici. „Vem nás do nemocnice." zavelím a auto se pomalu rozjede. Mezitím jsem vytáhnul mobil a Lauře napsal jednoduchou sms: máme ho a jedeme do nemocnice.

Nechával jsem se jím nést a jen jsem zíral do prázdna. Tělo se mi občas zachvělo, jak se mi na holou kůži dostala zima. Tělo...budu se na něj vůbec moci ještě někdy podívat? Budu se moci dotknout sám sebe? Bude...se mě chtít dotknout Ed? Vypadal jsem příšerně. Všiml jsem si toho až na denním světle. To, že jsem byl špinavý, teď stranou. Horší byly ty rány. Nějaké ještě čerstvé, jiné již zpola zahojené. Hlavně ta záda, zdevastovaná. Možná ještě horší než to bylo to, jak jsem vnímal sám sebe. Jako odpad. Věděl jsem, že...že už nejsem takový. A už asi nikdy nebudu. Bál jsem se toho, že mě Ed nebude chtít. Zevně opustil a já budu sám. Na mámu a sestru jsem teď vůbec nemyslel. Pro mě existoval jen Ed.

Stále se třásl. Nevěděl jsem jak mu nám více pomoci. Chci být pro něj silný.. Teď. Teď není čas na to abych se jej vyptával. Abych byl smutný z toho jak vypadá. Abych litoval toho, že zrovna se mnou něco má a díky me se to vlastně všechno stalo.. Jen díky mě jej unesli a.. Bože.. Nechtěl jsem vědět co mu všechno dělali.. Co jsem jediné věděl bylo, že jej teď budu chránit ještě více.. Nechci aby se mu znova stalo něco takového. Nedovolím to! Nenechám nikoho.. Budu jej střežit..
Opatrně si jej přísunu blíže k sobě. Chtělo se mi plakat z toho, že jsem konečně u něj. Nevěděl jsem co mám říct. Jak se mám zachovat.. Jen jsem jej pomalu pusinkoval do vlasů a zadržoval ty emoce, které nechci.. Nechci aby mě viděl brečet. V tuto chvíli musím být silný pro něj. Tak aby se necítil ještě hůře.. „Jsem tak rád, že už tě mám u sebe." zašeptam směrem k němu.
„Jsme na místě" uslyším, kdy hned s Natem výletu z auta. Samozřejmě je stále v mě náručí a nesu jej na pohotovost, že potřebuji ho ošetřili. Musím vědět co s ním všechno je.. Co mu udělali.. Jak na tom je.. Bojím se o něj.

Nevěděl jsem, jestli to, co říkal, myslí vážně či nikoliv. Jako by na tom teď záleželo. No...vlastně záleželo. Co vše jsem si to namlouval? Já nevím. Ale taky jsem byl rád, že jsem u něj. A už jsem od něj nechtěl pryč.
V nemocnici jsem začal panikařit. Nechtěl jsem od Eda. Bál jsem se, že už mě pak nebude chtít. Že mě sem jen strčí a...a odejde. A já už hodně neuvidím. Nakonec mi museli píchnout něco na uklidnění. Pro mě to byla spíše úleva, i když jsem to prvně nechtěl.
Do pucu si mě převzaly sestřičky, co mi očistily tělo. Poté udělali rentgeny, různá vyšetření a doktoři mi zašili rány, co to potřebovaly. Nakonec ze mě nebyla vidět téměř kouska kůže, byl jsem celý obvázaný obvazy.
Doktor si pak vzal Eda stranou. "Je na tom špatně. O fyzická zranění jsme se postarali, ale s těmi psychickými to bude horší. Vypadá to, že ho někdo týral hlady, měl zlomenou ruku a na těle má spoustu šrámů, nejspíše od bití. Po nějakých zůstanou jizvy navždy. Zašili jsme, co bylo potřeba, ale.." Ve výčtu zranění pokračoval dále, zároveň Edovi dál spoustu předpisů na různé léky a nakonec mi oznámil, že je tu policie, aby si Natta mohli vyslechnout.