Nová služebná?

30.

Držel jsem se blízko u něj a když mě objal kolem pasu, sám jsem se k němu přivinul. Před krámem jsem se na něj usmál.
"Tak se pak sejdeme zase tu."
Usměju se na něj a vydám se do dětského oddělení pro šaty.
sestřičce jsem nakonec vybral takové krásné, fialkové.
I tu barvu měla ráda.
Zaplatil jsem a rozhlížel se kolem.
Ještě jsem si to tu prošel a pohled mi padl na velkého, plyšového vlka.
Já miloval vlky.
Zasněně jsem se na něj díval, ale pak jsem zavrtěl hlavou a rychle se vydal na místo schůzky, aby na mě Ed nemusel čekat.
Nechtěl jsem zdržovat. Už jsem chtěl vidět mamku...a také být pak s ním doma a ukázat se mu v těch věcech. Na to jsem se doopravdy docela dost těšil.

Došel jsem do menšího květinářství. Kde bylo docela narváno, ale všichni si spíše prohlíželi než aby si něco kupovali. Nezvyklé.
Nechal jsem to ale tak a šel rovnou k pokladně, kde jsem si zažádal nějakou větší kytici tulipánů a nějakou výzdobu k tomu. Mladší prodavačka hned udělala jak jsem chtěl a také šla do skladu pro tulipány.
Cítil jsem jak se na mě všichni dívají. Že já měl to nechat všechno na Ashley, vždy to takto je, když jsem někde sám nakupovat. Všichni mě očumují a také mám pocit, že si mě občas někdo vyfotí. To ty lidi baví?!
Začínám se bát o Natta aby mi ho nikdo nevzal když bude v tom obchodě sám. Měl bych si pohnout na naše smluvené místo.
Když byli konečně květiny hotové, tak jsem zaplatil i menším dýškem a šel rovnou na místo, kde se máme sejít.
Natt tu ještě nebyl. Nějak se mě zmocnila panika, že mi ho vážně někdo mohl sebrat. Docela se začínám bát, že mi ho někdo jednou ukradne a bude chtít za něj něco. Jsem přeci docela už dost známý ředitel firmy, co bývá i v novinách.
Mírně se kousnu do rtu a začnu jej vyhlížet. Kde je?

Již z dáli jsem na Eda mával.
"Promiň! Zakoukal jsem se do jednoho plyšáka." Omluvím se mu, když jsem na doslech a když se ocitnu u něj, opět jej obejmu a políbím.
Je mi jedno, že na nás lidi třeba divně koukají. Edgar je můj, nikoho jiného. Nedám ho.
"Koupil jsem nakonec fialkové šaty. Jsem si jist, že se jí budou líbit."
Usměju se pak spokojeně a sevřu mu jednu volnou ruku.
"Tak, a teď ke mně...ať se seznámíš s mamkou. A pak rychle domů, ať se ti mohu ukázat v těch věcech."
Zašeptám mu do ouška.
Sice si přitom musím dost stoupnout na špičky, ale to mi nějak nevadí.
Hlavní je, že mohu být u něj.
Ten náš výškový rozdíl se mi líbí, aspoň si pak připadám být...ochraňovaný.
Za ruku ho táhnu k východu a na rtech mi přitom hraje úsměv.
Opravdu se už těším.
Jak na mamku a sestřičku, tak i na to, až se mu budu moci ukázat.

Když jsem uviděl jak na mě mává tak jsem se musel pousmát. Že já se tak zbytečně bál. Pokusím se zklidnit dech než úplně přiběhne, ale určitě náznakově ještě musel cítit jak mi bije srdce ze strachu. Celkově jsem se musel zdát nějak udýchaný.
Když mě ale políbí tak se celý zklidním. Pocítím, že je tady doopravdy se mnou. Proč jsem se najednou tak strašně bál. Neměl jsem čeho. Trošku jsem si ho k sobě ještě více přivinul, abych se ujistil, že je u mě.
„V autě mi je ukážeš" pousměji se. Zajímalo by mě jak na mě ta malá holčička bude reagovat. Měl bych mu říct, že na mě malé děti nereagujou dobře. doufám, že se tam nerozbrečí. Byl bych fakt nerad.
„Počkat... plyšák?" zamumlám. Napadlo mě, že bychom se tam vrátili a ještě bych mu ho koupil, ale vypadá to, že mě už táhne z obchoďáku. Tak asi jindy.
Přiotevřu ústa když mi zašeptá tu krásnou věc s prádýlkem. já se tak těším. Uvidíme co si pro mě vybral. Pohladím ho po hlavě a pak si přivlastním ještě jeden jeho polibek. Chytnu pořádně jeho ruku a jdeme k autu. „Jak mám oslovovat tvoji matku?" zeptám se. Mám mnoho otázek, nikdy jsem u nikoho neformálně nebyl. Vždy jenom formálně a to mi bylo řečeno jak mám s někým mluvit, čeho se vyvarovat a také na co dávat pozor. Teď jsem byl, dá se říci, neskutečně bezradný. Netuším jak se tam mám chovat.