Nová služebná?

29.

"No...jo. Líbilo."
Zamumlám a tváře mi chytnou lehce načervenalý odstín. Zase. Poté ale přikývnu, když řekne, že jde pro další šaty. Mezitím se z těchto černých vysvléknu a složím je vedle, aby se nepomačkali. To už je ale zpět a já se na něj usměju.
"Vlastně ano, něco se mi tam líbilo." Špitnu pak a stydlivě sklopím pohled. Ano, líbilo, a moc.
Vlastně toho bylo více, ale tohle mě zaujalo nejvíce.
Vlastně to byl takový bílý korzet, k tomu bílá tanga s podvazky a nadkolenky, vše s krajkami.
A já měl krajky rád i jako kluk, moc se mi to líbilo. A jemu by také mohlo. I když...bude se mu to na mně líbit, když jsem kluk a jsou to ženské věci?
Ale sám přece vlastně říkal, že něco koupíme, tak možná právě o to mu jde, těžko říci.
Hlavně chci, aby se to na mně líbilo jemu.
"Tak, jdeme na to." Řeknu pak s úculkem a nechám se obléci do třetích, posledních šatů. K tomu doplňky a boty.
Mají dost veliký podpatek, snad ještě větší, než ten předtím, rozhodně kolem nějakých 12 cm.
"Já...napadlo mě...co kdybych tě tím...překvapil?"
Navrhnu mu pak a prsty si v nervózním gestu prohrábnu vlasy. "Že bych si to vybral i koupil sám, abys nevěděl, co vybírám...a aby ses měl na co těšit.."
Navrhnu mu a lehce se zajíknu.
Jejky, je pro mě strašně divné o tom takhle mluvit.
Ale není to špatné, mohlo by to být...zajímavé.

Pousměji se když uslyším, že se mu vážně něco líbilo. Lehce mě překvapí tím, že je vlastně vyslečený, když přijdu do kabinky. Lehce mi zrudnou tváře a instinktivně se podívám vedle. Sice jenom na chvilku ale i tak to mohl zpozorovat.
Jeho tělo se mnou dělá divy. Nesmím to ale na sobě tolik nechat znát. Nechci aby mě měl za úchyla, který stále myslí na to, že si ho tady přivlastní. I když je to pravda, tak stejně nechci aby si to zatím o mě myslel. Určitě by jej to vyděsilo.
Jakmile jsem mu začal oblékat poslední šaty tak jsem zase polibky dělal cestu. Sice teď jenom nahoru, protože jsem ho nesvlékal.
Myslím, že z toho udělám nějaký zvyk, že kdykoliv co ho budu vyslékat ho budu někde líbat.
Když jsem mu oblékl celé šaty tak jsem mu věnoval ještě menší pusu na krk, kde jsem poté upnul náhrdelník.
Když si měl obouvat boty, tak jsem mu je zase jako princezně nazul. Bavilo mě z něj dělat svou princeznu. Hlavně bude mou princeznou na tom večírku. Asi jí prohlásím popelkou, protože jej nikdo nebude znát.
Když jsem si ale stoupl, docela mě to vyděsilo. Vždyť byl už vyšší jak já. Je pravda, že ty podpatky jsou obrovské. „To se mi nelíbí." zamručel jsem tiše, když jsem k němu vzhlížel. I když to byl zanedbatelný rozdíl, tak se mi stejně nelíbil.
Když ale vysloví tu otázku, že by mě tím překvapil tak se na něj zmateně podívám. Viděl jsem nervozitu v jeho chování. Když mi objasní situaci usměji se na něj. „Dobře." řeknu s kýváním hlavou. Když se mi v tom poté doma ukáže. Myslím že to bude nejlepší dáreček. „Ale platím" dodám rychle než stihne říct něco o tom, že si to sám zaplatí.

Líbilo se mi, jak mě líbal, když mě oblékal. Bylo to moc příjemné.
Ale když jsem se na něj zadíval...musel jsem se smát. Byl jsem opravdu vyšší než on. "To se mi nelíbí." Zasměju se.
"Asi k nim vezmeme jiné boty, co myslíš?" Zeptám se a stále se o něj lehce opírám. U takto vysokých podpatků si nejsem jistý.
Když pak řekne, že platí, už už otevírám ústa, abych něco namítl, ale pak mi dojde, že bych se podle těch cen tam stejně asi nedoplatil.
No, ne asi, ale určitě. Na mě to tam bylo drahé. "Doufám, že se ti to bude líbit."
Zamumlám s lehkým úsměvem.
Opravdu v to doufám.
"Tak co? Máme tu vše, půjdeme dál?" Zeptám se ho pak a pro jistotu z těch vysokých bot vylezu.
"Hmm, já bych mohl jít koupit to..překvapení pro tebe a ty mezitím ten přívěšek pro mamku, co myslíš?"
Zeptám se ho pak zamyšleně.
Jo, to by šlo, a hned bychom to měli rychleji z krku.

Jsem rád, že sdílí můj pocit, že to není přirozené a také se mu to nelíbí. Podle toho jak se mě drží, tak mi příjde, že mu v tom není vážně dobře. Aspoň, že tak.
„jiné boty zní fajn" zamumlám a pomůžu mu z bot. Sám jsem nejistý, když je takto vysoko. Líbí se mi být nad ním. Poté se více kontroluji a nemám takový problém něco víc říkat.
Mírně se usměji nad jeho obavami. Asi bych měl v jeho kůži stejné. „Určitě se mi v tom budeš líbit." zašeptám mu do ouška, které pak zkousnu a mírně kousavými polibky se dostanu na krček, kde to už nevydržím a udělám mu menší značku, aby všichni viděli, že je můj.
Když se odtáhnu, tak se pousměji nad mojím dílem.
Šaty jsem mu nesvlékal, přeci jen, může jít už v nich. „Klidně si už ty šaty můžeš na sobě nechat. Půjdu zaplatit." Nechám jeho ať se rozhodne, které si vezme.
„To zní dobře. Čekám tě u pokladny. Pak mi ukážeš kde je ten obchod." Pousměji se a jdu zaplatit.
Kývnu na asistentku ať pak zavede Natta za mnou a jdu zaplatit všechny tři šaty, požádám také o menší podpatky aby se mu v tom lépe chodilo.