Nová služebná?

72.

Zadíval jsem se na něj jak právě zbitý pes. Chtěl jsem mu udělat dobře, když už jsem se udělal tak rychle. Nemohl jsem to vydržet. Dneska to bylo nějak.. silnější než normálně. Byl jsem vzrušený a hlavně jsem to nečekal. Chtěl jsem jej potěšit, ale on nechce.
Budu si muset počkat.
Nejraději bych hrál uraženého, ale krásně se na mě tisknul a já neodolal a objal jej také. „Ano to je.. Dobrou noc, můj andílku." usměji se na něj a ještě jej jemně hladím na zádech než usne.
Bál jsem se zítřku. Ale nechci to před ním tolik dávat najevo. Zbytečně bych jej stresoval a to nechci. Už tak to musí mít těžké, když je jako moje přítelkyně a ještě není z bohaté rodiny. Matka asi bude proti. Ale já se jej nevzdám.
Nikdy.
Miluji jej více než kohokoliv jiného. Je mojím světlem. Udělám pro něj cokoliv.
Přitiskl jsem se více k němu. Vážně se bojím.
Se strachem jsem usnul a ani noc nebyla klidná. Stále noční můry, které se vraceli.

Tiše jsem se zasmál, když jsem viděl ten jeho pohled. Ale uculil jsem se a konejšivě ho pohladil po tváři.
Pak již netrvalo dlouho, než jsem usnul. Já měl naopak vcelku pěkné sny, s ním. Bylo to úžasné.
Probral jsem se o nějakou chvíli později. I přes tmu v pokoji jsem viděl, že má na tváři neklidný výraz. Protáhl jsem obličej a v očích se mi mihl strach.
Nějak jsem tušil, že to bude kvůli zítřku. Za ten čas jsem stihl pochopit, že se bojí toho hraní na veřejnosti. No, a ani se mu nedivím. Nechtěl jsem to před ním říkat, ale také jsem měl strach.
Nebyl jsem zvyklý hrát před tolika lidmi a už vůbec ne před těmi, co něco znamenali. A co Ed říkal, nebude to jen tak nějaká oslava, ale asi, pravděpodobně, tam bude více významnějších lidí. No, zítra uvidíme, jak to dopadne.
Edovi jsem chlácholivě zabořil ruku do vlasů a jemně jsem se jimi začal probírat. "Jsem tu s tebou, už nikdy nebudeš sám." zašeptám, snad aby se má slova mohla dostat do jeho snů.

Byli to velmi nepříjemné sny, které vlastně moc nedávali smysl. Chvíli jsem utíkal, poté padal. A vždy se proplétal jeden sen s druhým a na konci každého jsem skončil mrtvý, tedy spíše těsně před smrtí jsem se objevil v dalším, který byl ještě horší. Na konci byl Natt. Běžel jsem k němu ale nemohl jsem jej doběhnout, pořád se vzdaloval a natahoval ke mě ruku, ale čím více jsem běžel tím se vzdaloval. Chtěl jsem křičet, ale nemohl jsem.
Najednou jsem ale cítil nějakou úlevu, nějaká slova, která jsem zrovna nemohl teď rozeznat ale Natt se přibližoval. Sám. Já jen klečel na zemi a už se nesnažil běžet, ale když jsem viděl, že se přibližuje tak jsem se rozeběhl a objal jej.
Najednou jsem se probudil a hned na to objal Natta.
Tiskl jsem jej k sobě a zrychleně dýchal. Až po chvíli mi došlo, že asi musí být zmatený. „Promiň.. já.. měl jsem špatný sen" zašeptám a políbím jej.
„Jestli jsem tě vyděsil tak.. za to se omlouvám. Normálně nemívám noční můry když spím vedle tebe." plaše se usměji a hladím jej po tváři.
Podívám se na hodiny. „Ještě je pozdě.. tak.. běž ještě spát. Musíš být vyspaný." políbím jej a přitulím se k němu. Je mi vedle něj vážně lépe. Klidně a vyrovnaně.

Překvapeně jsem sebou cukl, když mě najednou v jednu chvíli nečekaně objal. Tiše jsem vydechl a konejšivě jej hladil po vlasech. Polibek jsem mu oplatil. "To je dobré, nic se neděje." zašeptám, aby věděl, že se na něj nezlobím. Nemůže za to, že má zlé sny. Přece jen ten stres asi dělá hodně. Já se také bál toho večírku, ale věřil jsem, že spokojeně to zvládneme.
"Půjdu spát, pokud půjdeš také. Nenechám tě tu, když se ti zdál zlý sen." Zamumlám a trochu se zamračím. Avšak pak se usměju a líbnu jej na spánek.
"Zkus ještě usnout. Nebo ti mám udělat čaj na uklidněnou?" Zeptám se pro jistotu. Čaje jsem tu měl stále.
Občas byla výhoda mít kamaráda, jehož otec vede obchod s čaji. Měl jsem aspoň kvalitní a chutné sypané čaje.
Dále jsem Eda jemně hladil po vlasech. Bylo mi líto, že měl špatný sen. Sám jsem noční můry neměl rád. Ale když jsem byl u něj, jako obloukem se mi vyhýbaly.
Snad už i on teď bude spát klidně. Já si na něj dám pozor a kdybych viděl, že se mu zase něco ošklivého zdá...no, uvidíme. Snad se mu to už nevrátí.