Forest monster - ff - H.S.

Kapitola devatenáctá - Pomsta

Když Vám zemře rodina, jste schopný udělat cokoli, abyste dosáhli spravedlnosti. A i když jsem se mnohdy nepoznával, byl jsem na sebe pyšnej.

Stalo se to v mých osmnácti, kdy jsem měl tělo už samej šrám z neustálýho cvičení, posilování a rvaček. Pomáhal mi Rico, tlustej přeborník v pokeru a vymetač kasín. Objevil mě při jedný pouliční bitce s neznámým týpkem, kterej mě jednoduše nasral. Důvod si nepamatuju, ale i tak jsem mu rozbil kejhák.

Rico mi nabídl spolupráci. Naučil mě hrát poker a poskytl mi azyl ve svým domě za to, že jsem mu dělal ochranku. I když vydělával slušný prachy, měl dost dluhů, který jen tak nesplácel. Vyhraný prachy utratil v kasínu a starý dluhy nechal v zapomnění i s úrokama, takže měl doma dost rušno.

Rico byl dobrej parťák, naučil mě zacházet se zbraní, hrát dost slušně karty a vodil mě do nejlepších bordelů. Zmlátil jsem kvůli němu dost hajzlů, protože mi to prostě přišlo správný. Byl to přítel, a tak jsem ho nechtěl nechávat ve štychu. Vylejval jsem si vztek a on nemusel nic splácet.

Když jsme šli v noci z jednoho kasína a mířili jsme k autu, zahlídl jsem v jedný uličce nějaký chlapy, co otravujou mladou holku. Nebyl jsem žádnej superman, abych zachraňoval denně desítky životů, ale něco takovýho mě dokázalo dost nasrat. Poslal jsem Rica do auta a šel si to s těma zmrdama vyřídit.

Byli o hodně starší než já, ale na svůj věk jsem byl dost vyspělej, takže si mohli myslet, že mi je aspoň dvacet. Tu holku jsem neznal, ale mohlo jí bejt nanejvýš šestnáct. Dívali se na mě posměšně, ale jakmile jsem ji poslal k Ricovi a ona zdrhla, vrhli se na mě.

Rval jsem se jako vždycky, bylo mi fuk, co se mi stane. Vždycky mi to bylo fuk. Ale pak jsem jednomu z těch hajzlů popotáhl omylem kalhoty a všiml si černýho tetování. Hadi. Na stehnech. Přesně takový, který jsem viděl u těch mužů v kuklách před lety, kdy jsem seděl ve skříni, v náruči svíral Miu a díval se na to, jak mi postupně znásilňujou mamku.

V ten moment jsem se nepoznával. Vždycky jsem se jenom bil. Zanechával jsem za sebou trvalá zranění, ale nikdy jsem nikoho nezabil. Vzpomněl jsem si na pomstu a všechno se mi to vymklo z rukou.

Každýho jsem kopnul do slabiny, jak mě učili kluci na hřišti, získal jsem tak čas a odstoupil. Tekla mi krev, ale užíval jsem si to. Ten pocit, že jste našli něco, co jste tak dlouho hledali. Vytáhl jsem zbraň od Rica, ale nehodlal to skončit tak rychle.

Tohle je za tátu, řekl jsem a střelil toho jednoho kokota do nohy. S kvílením se sesul k zemi.
Tohle je za mámu, pokračoval jsem a střílel do dalších, který se ke mně blížili.
A tohle je za to, čím jsem si kvůli vám prošel, řval jsem a vyžíval se v jejich sténání.
Kulky jim prorážely kůží, zanechávaly za sebou hluboký skuliny a chladnej kov se jim zařezával do kosti.

Ještě jsem neskončil.

Odvrátila jsem zrak. Musel trpět. Musel moc trpět. Nesmím ho odsuzovat. Už jako malý viděl tolik bolesti, zasloužili si to. Nesmíš se ho bát, Lydie. On musel.

Ke každýmu z nich jsem přišel. Skučeli bolestí, ale bylo mi to fuk. Moje máma taky naříkala. Moje máma taky brečela, ale oni nepřestali.

Všem jsem stáhnul kalhoty a nezapomněl každýmu silně dupnout na místo, kam jsem je střelil. Pořád byli při vědomí, takže tu bolest cejtili.

Už nikdy nedovolím, abyste někomu ublížili, zasyčel jsem jim do ucha. Nechápali mě, ale bylo mi to fuk.

Každýmu jsem vyříznul toho inkoustovýho hada z nohy a ani jednou se neodvrátil. Byl jsem vzteklej. Byl jsem posedlej. Konečně jsem všech pět hajzlů měl před sebou.