Forest monster - ff - H.S.

Kapitola šedesátá druhá - Únik (část první)

Z pohledu Lydie

Den před Nejvyššího popravou jsme s červenou dodávkou zaparkovali před věznicí Frankland, která byla obrovským komplexem. Nervózně jsem si okusovala záděrku na palci, až jsem si strhla kus zdravé kůže. Sykla jsem, protože to začalo trochu pálit, ale nijak víc se o to nezajímala.

Plán byl jasný. Já a Patova dlouholetá přítelkyně Abbie, která se nám rozhodla vypomoct, i když se jí nelíbilo dostávat z vězení takového zločince, jsme měly v decentních kostýmkách jít přímo za ředitelem celé věznice. Tam jsem se já musela ohlásit jako inspekce a projít si většinu cel.

Liam mi zfalšoval všechny potřebné průkazy i vizitku, abych nevzbudila podezření. S sebou jsem dostala i malý kufřík, aby vše působilo věrohodněji, a navíc jsem ze sebe udělala úplně jiného člověka. Rty jsem si přetřela rudou rtěnkou, oči vystínovala a po víčku se mi pnula tlustá černá linka, kterou zdůrazňovaly dioptrické brýle s falešnými skly. Vlasy jsem si svázala do přísného uzlu a Abbie mi půjčila jeden svůj menší těsný kostýmek, který celkový zjev jen vylepšil.

Pak mým úkolem bylo říct si o návštěvu Nejvyššího věznice, abych zkontrolovala celu nejnebezpečnějšího zločince. Tomu pak podstrčit papírek s třemi pokyny. Ty pokyny nám poradila Abbie, protože věděla, jak to ve věznici Frankland chodí. První pokyn zněl, aby Nejvyšší dělal co největší nepořádek. Křičel, vyhrožoval, že se zabije, a tak podobně. Po prvním napomenutí ho měli jen hlídači lehce fyzicky potrestat, a tak druhý pokyn byl pokračováním v dělání nepořádku. Poté ho už museli poslat do ''Komory'', která představovala tmavou místnost bez oken a s měkkými stěnami, aby si nemohl nikdo ublížit. Tam se vězni dávali většinou na několik dní i měsíců, aby se pořádně vytrestali. Dostávali málo jídla i pití a v podstatě mohli jen ležet, sedět nebo spát a bloudit ve svých myšlenkách, protože se tam nic víc dělat nedalo. Třetí pokyn proto zněl, aby Nejvyšší po celou dobu mlčel.

Komoru hlídal pouze jeden člověk, kterého měl nahradit Niall spolu s Patem, Pato byl povinen po celou dobu kontrolovat, zda je vzduch čistý, mezitím, co jsem já prohlížela cely a Abbie byla v ředitelně, odkud se všechno dalo sledovat pomocí kamer. Center musel za úkol zablokovat všechny ty, které byly nainstalované v místech, kudy měli Niall s Patem odvést Nejvyššího ven. Já mezitím potřebovala policisty, kteří by je mohli zahlédnout, nějak zabavit. Jediné, co mě ale napadalo, bylo ztropit scénu na to, jak jim to tu nefunguje. Niall si mě dobíral a ''poradil'' mi, ať se svléknu, ale to jsem já rozhodně uskutečnit nehodlala.

Takže plán jsme jakž takž měli. Prošli jsme si ho společně nesčetněkrát, ale i tak jsme se obávali, že to dopadne kontraproduktivně. Obavy byly lidské a v tomhle případě přímo nutné. Taky jsme chtěli dostat z nejhlídanějšího vězení ve státě kriminálníka s rozsudkem smrti. Vydechla jsem všechen vzduch z plic a nabrala ho teprve až tehdy, kdy jsem vystoupila spolu s ostatními z dodávky. Jediný Center zůstal uvnitř, aby nás kontroloval.

,,Do toho, parto. Věřím vám. I sobě,'' povzbudil nás Liam krátce a pak za sebou zavřel dveře od dodávky. My pouze kývli a vydali se k hlavní bráně. Niall s Patem šli spolu s námi. Na sobě měli stejné policejní uniformy, jaké i hlídači před vraty a v celé věznici.

,,Čus chlapi, přišla inspekce,'' promluvil hlubším hlasem, než jsem u něj byla zvyklá, Niall, a narazil si policejní čepici více do čela. Nalepil si umělé vousy a modré duhovky mu překryly tmavě hnědé, aby se sám sobě co nejméně podobal.

Nic mu na to neřekli a pouze otevřeli bránu, abychom mohli vstoupit. Abbie nás zavedla dovnitř, kde se na nás ihned zaměřili nějací dozorci. Předložila jsem jim spolu s Abbie své doklady a oni kývli. Všimli si Nialla a Pata a řekli jim, ať nás zavedou za Ibbersonem, což byl ředitel celé věznice. Po schodech jsme se dostali až do nejvyššího patra, kde se nacházelo spoustu stejně vypadajících dveří.