Forest monster - ff - H.S.

Kapitola třicátá osmá - Smích

Niall si sedl do křesla, které jsem mu uvolnila, vytočil Ricovo číslo a dal hovor na hlasitý odposlech. Dlouho to vyzvánělo, než se konečně ozvalo zapraskání a italský akcent. Nejvyšší zpozorněl a naklonil se k mobilu blíž.

,,Rico?'' oslovil ho a odpovědí mu bylo hlasité oddechování.

,,Eso,'' ozvalo se nakonec a Nejvyššímu se nejspíš ulevilo, protože si promnul čelo a dlouze vydechl.

,,Rico, poslouchej mě. Pamatuješ si na Pět prstů?'' zeptal se ho Nejvyšší a Rico nejspíš nejdříve kývl, protože mu odpověď trvala déle, než by měla.

,,Jo.'' Sedla jsem si na zem do tureckého sedu a Scar s Dolorem si lehli vedle mě.

,,Ten hajzl. Ten, kterej mě nechal v tý bance. Zayn. Se svým spolkem našel Rebeccu a zabil ji. Nevím, jestli si o tom slyšel. S Niallem jsme nad tím přemejšleli a usoudili jsme, že nejspíš ví, že jsem naživu. Jak? To nevíme. Musíš ale každopádně vypadnout, Rico. Do Itálie, do Ameriky, daleko z Británie. Ochráníš tím sebe i mě, rozumíš?'' mluvil důrazně Nejvyšší a Niall ho pozorně po celou dobu sledoval.

,,Ale, Eso, mám tu rozdělané kšefty! To nemůžeš mi udělat!'' protestoval Rico svou angličtinou podtrženou italským přízvukem.

,,Kurva, Rico! Je schopnej tě umučit, dokud mu nevyslepičíš, kde jsem. A já nechci, abys kvůli mně přišel o kejhák. Je mi jasný, že bys mě totiž neprásk!'' zavrčel Nejvyšší a vypadal naštvaně, že Rico vůbec oponuje.

,,No, neprásk. Ale nemůžu pryč, Eso. Zejtra jde o tisíce,'' přesvědčoval ho Rico, ale tohle Nejvyšší slyšet nechtěl. Popadl mobil a stoupl si.

,,Přestaň do prdele myslet na prachy. Zvedni tu svou špagetovou prdel a doválej ji zpátky domů nebo na jinej kontinent, protože když to neuděláš, už žádný prachy nikdy neuvidíš!'' křikl Nejvyšší a Rico si dlouze povzdechl.

,,Fajn, fajn, Eso. Já tě poslechnu, ale budeš mi to dlužit. Do týdne vypadnu,'' řekl Rico pro jeho uspokojení, ale Nejvyšší se zamračil. Už však nic neříkal, protože se nechtěl dál hádat.

,,Dobře,'' povzdechl si. ,,Rico?'' oslovil ho ještě, než se s ním rozloučil. ,,Dávej na sebe pozor. Prosím,'' pronesl to tak starostlivým a skleslým tónem, že jsme se na sebe s Niallem šokovaně podívali. Nejvyšší hovor típl a pak se na nás otočil. Když si všiml, jak se na něj díváme, rozhodil rukama. ,,Co je?'' nechápal, i když sám moc dobře věděl, že to u něj není normální.

,,No... tak fajn,'' pronesl Niall ironicky, až se mu zkrabatilo celé čelo a já potlačovala smích, protože oba vypadali trochu v rozpacích.

,,Nedělejte si ze mě prdel. Mám starost! Tohle je vážná věc!'' napomínal nás Nejvyšší, jako bychom s Niallem byli malé děti, a já si musela přikrýt ústa hřbetem ruky, abych se opravdu nahlas nerozesmála. ,,Lydie!'' okřikl mě mým pravým jménem a zaškubaly mu koutky.

,,Ano, mami?'' vyklouzlo mi z úst a Niall nevěřícně otevřel pusu i oči dokořán. Nejvyšší to po něm zopakoval, jako by nemohli uvěřit tomu, že jsem si dovolila říct něco takového právě jemu. Neviděla jsem v něm člověka z těch deníků, pro mě to nebyl Vůdce, pro mě to byl jednoduše můj Nejvyšší, takže jsem se nebála cokoli říct.

,,Vy dva mě překvapujete čím dál víc,'' pronesl Niall nakonec a pak se vydal ke dveřím. ,,Jdu zpátky do města, uvidíme se zítra.'' Naposledy si nás prohlédl, aby zhodnotil, jak vypadáme teď a jak budeme vypadat při příštím setkání, a zmizel.

,,Tys mi řekla mami?'' protrhl ticho otázkou Nejvyšší a zněl stále překvapeně.

,,Jo,'' odvětila jsem jednoduše a podrbala Scara na hlavě, protože mi ji položil do klína.