Kapitola třicátá první - Rytiny

8.6K 508 47
                                    

Nejvyšší mě zase doprovodil na kraj lesa a ušklíbl se, když si všiml mého nasupeného výrazu. Zase mě porazil a mně to hrozně vadilo, protože jsem si prostě přála být aspoň jednou lepší. Založila jsem si ruce na prsou a našpulila naštvaně rty. Nejvyšší se tomu zasmál. Opravdu, upřímně, hrdelně zasmál. Srdce mi z toho zvuku poskočilo.

,,Zítra to dopadne určitě líp,'' řekl mi a já se zarazila a kousla do rtu.

,,Zítra nemůžu, Nejvyšší. Možná až večer, promiň,'' omluvila jsem se a on se zamračil.

,,Jakto?'' zeptal se se svraštěným obočím a mně najednou přišlo, že kdybych mu to řekla, mohl by začít zuřit. Ve svých denících se naštvával často.

,,Ehm... jdu ven,'' odvětila jsem, ale on se na mě díval stylem, kterým jasně naznačoval, že to mu tedy nestačí. ,,S přítelem Arthurem,'' ujasnila jsem a všimla si, že zatnul pěsti až mu zbělely klouby na rukou. Dělal to často. Utlumoval tím vztek, který se v něm v tu chvíli hromadil.

,,Aha,'' vyšlo z něj a já uhnula pohledem. Dívala jsem se na louku, na kterou dopadaly paprsky odpoledního slunce a nevěděla, co říct. Proč mu to vadilo? Sám chtěl, abych si našla kamarády. To se mnou nemohl mluvit na rovinu?

,,Nejvyšší?'' oslovila jsem ho opatrně a ani nečekala na jeho odpověď. ,,Mám tě ráda,'' vypadlo ze mě s takovou upřímností, že mě to i samotnou překvapilo. Nejvyšší nebyl výjimkou. Díval se na mě s rozšířenými zorničkami a jeho zelené očí na okamžik změnily odstín na světlejší. Vybrala jsem si báječnou chvíli, vážně.

,,Ehm,'' začal a nejspíš přemýšlel nad tím, co mi na to má říct. Byl zaskočený, ale potěšilo ho to, to jsem poznala. ,,Pojď se mnou, Maličká,'' zašeptal a já jeho reakci moc nechápala. Čekala jsem, že třeba řekne to samé a já pak půjdu domů. Možná, že mi to dokonce vyvrátí a bude zase tvrdit, že je špatný člověk, ale on mi místo toho prostě řekl, ať jdu za ním

Následovala jsem ho a připomnělo mi to naše první setkání, kdy mě vyváděl z lesa ven. Taky jsem šla za ním, prohlížela si ho a v hlavě mi vířilo tisíce myšlenek. Že mě určitě zabije a nechá roztrhat svými dvěma psy. Teď jsem měla v hlavě jen jedinou otázku, a to, kam mě vede. 

Nešli jsme moc dlouho. Minuli jsme vodopád i Nejvyššího chatu, než jsme se zastavili před vstupem do kamenného vojenského bunkru. Navazoval na kus skály a zakrývaly ho z poloviny větve stromů. Nejvyšší mi pokynul, ať jdu před ním, a já, protože jsem mu vždycky tvrdila, že se nebojím, jsem to udělala.

Uvnitř byla tma a já se prudce otočila, protože jsem zpanikařila, a narazila tak do Nejvyššího hrudi. Ten se bez řečí pro něco natáhl a zaslechla jsem cvaknutí, při kterém se objevil malý plamínek. Nejvyšší s ním zapálil pochodeň, která ještě před chvílí visela na zdi, a jemně mě postrčil dopředu, čímž mi dodal trochu odvahy.

Šla jsem delší uličkou a zastavila se v místě, kde začínal být prostor větší. Nejvyšší se postavil přede mě, čímž odhalil několik věcí v kamenné místnosti, a zapálil další pochodeň. Celý bunkr se rozsvítil a já spatřila něco úžasného. Nespočet rytin ze dřeva i kamene. Portréty, zvířata, krajiny, lesy... Bylo to nádherné.

,,Páni,'' vydechla jsem a prohlížela si stěny zaplněné rytinami. Na jedné seděli vedle sebe Scar a Dolor, na další byl Niall a byl zachycený každý detail jeho tváře. ,,To je úžasné,'' řekla jsem ohromeně. ,,To všechno si-,'' začala jsem, ale ani jsem to nemusela dopovědět, protože Nejvyššího pohled mi to potvrdil. 

Pak jsem narazila na portréty tří mužů a okamžitě věděla, o koho se jedná, i když jsem je naživo nikdy neviděla. Stačily mi popisy z deníků. ,,Center,'' šeptla jsem při pohledu na muže s krátkými střiženými vlasy a dokonce i vyrytým strništěm. ,,Louis,'' poznala jsem muže s delšími vlasy. ,,A... Zayn.'' Dívala jsem se na prostřední dílo, na kterém si dal Nejvyšší nejvíce záležet. Nechápala jsem, proč to udělal, proč si dal práci s tím, aby vyrýval někoho, kdo mu tolik ublížil, ale nechtěla jsem se ho ptát. Už jen to, že mi tohle všechno ukázal, bylo výjimečné.

Forest monster - ff - H.S.Kde žijí příběhy. Začni objevovat