Forest monster - ff - H.S.

Kapitola šedesátá první - Soud

Z pohledu Lydie

,,Kolik je vlastně hodin?'' zeptala jsem se Nialla po chvíle jízdy a ten se podíval na své draze vypadající hodinky okolo zápěstí.

,,Už devět ráno. Což znamená, že máme pouze šest dní, než Nejvyššího odkrouhnou,'' odpověděl mi a seznámil mě tak s holými fakty, které mi způsobily husí kůži na rukou. ,,V pohodě, nestane se to,'' ujistil mě hned na to pevně Niall a já se rozhodla mu věřit, abych se zbytečně nestresovala. Navíc vypadal být o svých slovech neoblomně přesvědčený, a to mě uklidňovalo. ,,Lydie, musíš nám říct všechno, co ses dozvěděla, každá informace je pro nás teď užitečná.'' Sepjal ruce v prosícím gestu a naléhavě na mě zíral po celou tu dobu, co jsem se prohrabovala svými myšlenkami. Promnula jsem si čelo a zapřemýšlela se, abych si vybavila, co nejvíce událostí ze včerejšího dne.

,,Dali mi nějaký dopis, o kterém si mysleli, že jsem ho sepsala já. Je tam prakticky shrnuto všechno o Nejvyššího minulosti. Taky tam stojí, že mě týral a ubližoval mi. Musel to na nás nastražit Zayn, Nialle,'' řekla jsem zkroušeně a on mě vyzval, ať povídám dál. ,,Řekli mi, že bude odsouzen k smrti podle britského soudního procesu. Nechápu to... Neměli přece jiné důkazy než jen ten dopis, který se ani za důkaz považovat nedal, když mnou nebyl podložený, proč by ho tedy odsuzovali k smrti? Věděli snad víc, než stálo v tom dopise?'' Podívala jsem se na Nialla, který nad tím přemýšlel, otočený na sedačce směrem ke mně.

,,Někdo si s nimi zjevně dlouho povídal. Možná to dostali ze samotnýho Nejvyššího. Nevíš, kdy ten soud bude?'' zeptal se mě nadějným tónem, ale pokrčila jsem netušíc rameny, protože takové datum v rozhovoru mezi mnou a poručíkem nepadlo. ,,Tak fajn, teď se budeme muset vrátit znovu do Londýna a cestou vymyslíme plán, jak se dostat za Nejvyšším, ať už k soudu nebo rovnou do vězení,'' reagoval a pak pohlédl na Liama za volantem. ,,Jak se vrátíme? Learjetem? Nebo chceš riskovat cestu s ostatníma cestujícíma?'' Nechápala jsem, o čem mluví, ale do jejich rozhovoru se nevkládala.

,,Learjetem, ale nesmíme přistát na tom samým letišti, odkud jsme vyjeli. Pokud budeme mít štěstí, tak nás nechytěj. Pokud nebudem, tak jsme holt v hajzlu,'' odvětil mu jednoduše Liam a já si s povzdechem opřela hlavu o chladné sklo okýnka. Vsázela jsem na jejich plány a doufala, že se hned nepokazí, protože schopnosti těch tří - a vlastně i ty mé - byly naším záchytným bodem, který jsme nemohli ztratit.

Na letišiti v Norsku jsme nasedli do moderního tryskáče, u kterého jsem předpokládala, že je kradený. Modlila jsem se, abychom za prvé nespadli a za druhé na nás v Londýně nečekaly další policejní jednotky. Všech chlapů v uniformách a obuškami za pasem jsem už měla dost.

,,Tak jo,'' začal Liam, který seděl v pilotní kabině a řídil celý tenhle penězi nacucaný stroj. ,,Čistě teoreticky bych navrhoval dostat Nejvyššího rovnou z vězení až po soudním procesu, kterej může bejt dneska, zejtra, pozítří... kdykoli.
Dostal bych ho z vězení den před jeho smrtí, protože tak budeme mít nejvíc času na promyšlení našeho plánu. Dostat se do věznice nebude žádná prdel. Budeme muset zapojit víc lidí, sehnat si nějaký kontakty, zablokovat spousty zařízení a sehrát ty nejlepší herecký výkony, ale... pokud do toho všichni dáte 110%, můžu vám slíbit, že toho dvoumetrovýho znetvořenýho parchanta dostaneme na svobodu,'' pronesl povzbudivým tónem a já, Pato a Niall jsme navzájem přikývli, i když se mi nelíbilo, jak Nejvyššího nazval, tak mít Centera na své straně bylo obrovskou výhodou, protože už z deníků jsem věděla, jak chytrý je.

,,Fajn, tak teď se pořádně nažerem, ty přistaneš a v Londýně se dáme do práce,'' rozhodl Niall a šel zkontrolovat Scara s Dolorem, kteří leželi ve vedlejší místnosti na posteli. Vypadali být spokojenější, když kolem sebe měli aspoň někoho známého, ale poznala jsem na nich, že neustále vyhledávají svého pána.