Forest monster - ff - H.S.

Kapitola šedesátá třetí - Únik (část druhá)

Z pohledu Nialla

    S Patem jsme zamířili k místu, kde se nacházela Komora. Šli jsme pomalu, abychom na sebe nevztahovali moc pozornosti. Kamery v rozích se otáčely a zaznamenávaly tak naši přítomnost, kterou měl za pár chvil Center zase vymazat. Věděl jsem, kam jít, ale byl jsem tak zkurveně nervní, že se mi všechny chodby splétaly do jedný.

,,Kam jdeš, Nialle?!'' sykl Pato a strhl mě prudce doleva, kde už se nacházela poslední ulička, která vedla ke Komoře. Vzpamatoval jsem se a zvedl ruce k úrovni hlavy na důkaz omluvy.

Došli jsme na konec chodbičky a vlezli do dveří vedoucích ke Komoře. Na židli seděl obtloustlý hlídač s drobky od koblihy zapletených v hustých vousech, který k nám zvedl svůj mdlý pohled.

,,Prej máš pauzu, vezmu to za tebe,'' prohlásil jsem a Pato kývl, aby potvrdil má slova. Tlouštík se na nic neptal, nechal klíče na stole a se zívnutím se odbelhal pryč spolu s Patem, který ho doprovodil a zůstal stát v chodbě, aby hlídal, jestli někdo půjde.

Trvalo docela dlouho, než se na chodbě ozvaly mužský hlasy. Jeden z nich byl zhrublý a opakoval jen samá vulgární slova, druhej o něco tišší a třetí na sebe upozorňoval jen hekáním. Sedl jsem si na židli, kterou předtím zahříval tlustej hlídač, a čekal, dokud nepřijdou až sem. Pato s někým tiše promlouval a pak se konečně ten důvod, proč jsem se do tohohle všeho vůbec sral, ukázal.

Vypadal děsně. Obličej měl zmlácenej nejspíš od těch dvou goril, který ho ne zrovna jemně táhly do Komory. Bez sebemenší opatrnosti s ním mrštily na měkkou zem potemnělý místnosti a prudce zabouchly, až se ozvala dunivá rána. Pak se ti dva podívali na mě, jen kývli na pozdrav a zase odkráčeli.

Oddechoval jsem a snažil se všechno vstřebat. Nejvyšší si mě nevšiml, protože jeho pohled směřoval dolů. Měl úplně zmrdanej ksicht a mohl každou chvíli upadnout do bezvědomí. Měl jsem obří chuť ty sráče skopat za to, jak se k němu chovali. Nebyl to úplnej svatoušek, ale takovýhle zacházení si nezasloužil. Měl prostě jen kurva že špatnej život a v něm velkou smůlu.

,,Můžeš,'' houkl z chodby Pato a já popadl klíče. Váhavě jsem pohlédl na otáčecí se kameru, za kterou jsem doufal, že stojí pouze Abbie. Odemkl jsem před chvíli přibouchnutý dveře od Komory a dřepl si k nehybnýmu tělu na zemi. Zatřásl jsem s ním a snažil se Nejvyššího probrat.

,,Kurva, Nejvyšší, tohle mi nedělej. Dostali jsme se až do týhle podělaný fáze, kdy stačí jen opustit věznici, tak to tady nezeser!'' přemlouval jsem ho a on něco nesrozumitelnýho zamumlal. Vůbec jsem mu nerozuměl, ale tak těžký tělo jsem sám rozhodně uzvednout nemohl. ,,Pomoc mi, do prdele!'' žádal jsem Nejvyššího a přehodil si jednu jeho svalnatou ruku přes rameno. Zakvílel bolestí, ale to jsem teď musel ignorovat, protože jsme neměli moc času. Zapnul jsem si zběžně vysílačku v uchu, abych mohl poslouchat Centerovy pokyny.

,,Liame, už ho mám, ale zmlátili ho, že ani neví, kde je. Bude to chvíli trvat,'' vysvětlil jsem zběžně, Nejvyššího zase opatrně položil na zem a pak se rozběhl za Patem, aby mi jej pomohl zvednout.

,,Máte čas, hlídám to tu. Lydie je s ředitelem pořád u cel a něco s ním probírá. Zaměstnanci jsou seřazený v řadách a ona je kontroluje. Abbie a já hlídáme po celou dobu kamery. Teď vás jen při odchodu nesmí nikdo zahlídnout,'' mluvil ke mně klidně a já ho poslouchal, zatímco jsem se s Patem snažil Nejvyššího postavit. Nedokázal stát nohama stabilně na zemi, takže je prakticky vláčel za sebou. Byl těžkej jako prase, i když vypadal, že něco zhubnul, a já s Patem jsme s námahou oddechovali. ,,Jděte doprava k požárnímu schodišti, čekám za plotem s dodávkou,'' rozkázal Center a něco naťukal do notebooku. Už jednou se to s Nejvyšším posralo, nehodlal jsem ho v tom nechat znovu.