Forest monster - ff - H.S.

Kapitola čtyřicátá sedmá - Můry

   Tyčil se nade mnou a díval se mi upřeně do očí. Dával si načas a já mu byla vděčná, protože jsem se musela na vše psychicky připravit. Zarývala jsem mu nehty do ramen a on nijak neprotestoval, i když se mu na kůži tvořily zarudlé rýhy. Tolik jsem to chtěla, ale bála jsem se.

A pak se v obývacím pokoji ozval rachot a Nejvyšší s hlasitým klením vstal. Bylo to vážně perfektní načasování. Snažila jsem se dívat jinam, ale i tak mi pohled sklouzl na jeho nahé tělo a já se začervenala. Byl o tolik dospělejší. Připadala jsem si vedle něj jako malé dítě.

Ze skříně rychle vytáhl černé kalhoty, nandal si je a já se kousla do rtu, protože se mu při tom svaly na těle napnuly. Všiml si, jak na něj zírám, a rychle mě políbil. V dlani při tom sevřel mé pravé prso a mně se z toho zadrhl dech v hrdle. Zmizel ve dveřích a já na sebe šla okamžitě něco hodit. Natáhla jsem se po tričku a vyskočila leknutím do vzduchu, když se ozval Niallův řev. Rychle jsem si nandala i Nejvyššího boxerky a vlétla do hlavní místnosti. Niall stál otočený zády k Nejvyššímu a ten s rukama v bok vrtěl hlavou.

,,Co se stalo?'' zeptala jsem se vyděšeně a Niall ke mně okamžitě stočil šokovaný pohled. Začal si mě prohlížet a pak si všiml mého poházeného oblečení na zemi. V hlavě si to přebral podle sebe a pak si rukama přikryl ústa.

,,Lekl se mě,'' vysvětlil Nejvyšší s protočením očí a mně došlo, že na sobě nemá tričko ani masku. Nechápala jsem, proč z toho Niall dělá takové divadlo. Jen pár jizev a spálenin. Nic odpudivého.

,,Proboha, Nialle, tohle je směšné. Jsou to jen spáleniny, nic víc,'' řekla jsem mu a chytila Nejvyššího za ruku. ,,Je to normální,'' zašeptala jsem a Nejvyšší mi ruku vděčně stiskl.

,,Tak promiň, že se nechovám normálně, když mě překvapí napůl ohořelej dvoumetrovej chlap a když tu uvidím tebe v jeho oblečení. Přišel jsem o něco? Tohle přece nemyslíš vážně, Nejvyšší!'' rozkřikl se Niall a my oba s Nejvyšším otevřeli ústa dokořán. Ne jenomže mu začal po tolika letech tykat, on ho oslovil tak, jak jsem ho doteď nazývala jen já. ,,Je jí sedmnáct! Je-''

,,Už osmnáct,'' opravila jsem ho a on mě zpražil pohledem, z čehož jsem pochopila, že mám raději mlčet.

,,Je nezkažená! Měli ste bejt jenom posraný přátelé! Myslíte, že to má budoucnost?'' Podíval se na nás oba, ale odpověď nečekal. ,,Tohle jde pěkně do prdele! Rico se nám neozval, Zayn je možná někde na cestě k nám, aby nás připravil o kejhák, a ty klidně svádíš náctiletou holku?!'' prskal dál a Nejvyšší mě pustil. Zatnul pěsti, až se mu svaly na rukou pěkně vyrýsovaly. ,,Tohle přece musí přestat! Polibek byl ještě malý zlo, ale tohle? Tohle je kurva že špatný! Měl sis najít někoho, kdo byl taky zkaženej, někoho, kdo by byl schopnej žít život s vyvrhelem, ale ne mladou nevinnou holku! Seš sobec, Nejvyšší!'' Niall si prohrábl vlasy a vydýchával svůj prvotní šok. Vrtěla jsme hlavou, protože jsem mu to vše chtěla vysvětlit, ale Nejvyšší mě předehnal.

,,Miluju ji, idiote! A vím, že nemám do prdele právo na nic dobrýho ve svým životě, ale nevzdám se jí, jasný? Nespali jsme spolu, i když ti do toho kurva že nic není! Co bude dál, to nevím, ale nevzdám se jí, jasný? Už jsem si prošel dosti sračkama, ale vím, že by se nevyrovnaly těm sračkám, který by nastaly, kdybych se jí fakt musel vzdát!'' oplatil mu to a já zatajila dech. Věděla jsem, že mu na mně záleží, nebo jsem se to dnes aspoň dozvěděla, ale netušila jsem, že až tak moc.

,,Miluješ?'' zopakoval to po něm nevěřícně Niall a já si otráveně povzdechla, protože dnes už těch šoků z toho, že jsem se já zamilovala do Nejvyššího a on do mě, bylo moc. ,,Tohle je teda do prdele blbý! Jak-'' začal, ale pak nad tím mávl rukou. ,,Zabije vás to navzájem,'' poznamenal a to už jsem se slova ujala já.