Forest monster - ff - H.S.

Kapitola padesátá sedmá - Rozsudek

Z pohledu Lydie

Všichni jsme postávali venku a jeden z těch čtyř mužů neustále kontroloval své drahé hodinky. Louis hlídal mě a Nejvyššího a Nejvyšší nervózně přecházel sem a tam. Ruce nenechával v klidu a furt jimi různě poklepával a rozmachoval kolem sebe.

,,Je čas,'' řekl ten, kterýho posledních pár minut zajímaly jenom jeho luxusní hodinky. Podívala jsem se zmateně na Louise, který na to kývl. Mistr Hodinky vytáhl mobil a něco do něj rychle naťukal.

,,O co zas jde?'' reagoval zamračeně Nejvyšší a díval se přitom na chladně se tvářícího Louise.

,,Neboj, nemusí tě to zajímat,'' usmál se Louis falešně a Nejvyšší zavrtěl s ironickým smíchem hlavou.

,,Za co to mám, kurva? Za to, že jsem z tebe udělal toho nejlepšího?'' zeptal se ho s výčitkami a připomněl mu tak roky v Pěti prstech, kde se vypracoval na jednoho z nejobávanějších zločinců. Louis uhnul pohledem, rty stiskl do tenké linky a snažil se udržet si pevný tón.

,,Vzal si mi pravou ledvinu, kvůli který mám posraný doživotní problémy. Nemůžu se normálně nadechnout, protože žebra, který si mi tehdy zpřelámal, mi propíchly levou plíci a tu mi museli proto odstranit. Stal jsem se možná nejlepším, ale den, kdy si mě zmlátil, mi přivodil tolik posranejch problémů, že to to kurva nevykompenzuje,'' rozkřikl se Louis s bývalou přezdívkou Digitus a vypadal být z toho více zničený, než si zjevně přál. Nejvyšší ho pozoroval s šokem, ale pak si stejně opovrženě odplivl.

,,Kvůli tobě jsme málem všichni skončili v base. Musel jsem tě nějak potrestat,'' zasyčel a Louis se opět zatvářil neoblomně.

,,Teď tam stejně skončíš.'' Luskl prsty a Mistr Hodinky si mobil přiložil k uchu. Vytušila jsem, o co jde a zavrtěla hlavou.  Podívala jsem se zoufale na Louise a sepjala ruce v prosícím gestu.

,,Nedělejte to,'' zašeptala jsem a po tvářích se mi svezly další horké slzy. Louis na mě chvíli hleděl, pak se odvrátil a nic mi na to neřekl. Než však mohl někdo ještě něco říct, ozvala se obrovská rána a lidský výkřik. Skrz vysklená okna jsme spatřili plameny, které se později rozrostly po velké části budovy. Vyjekla jsem a Nejvyšší zkameněl.

,,Ne. Ne. Ne. Kurva!'' zařval a všichni jsme odstoupili o pár kroků. Z mobilního telefonu se ozvaly nějaké hlasy a Mistr Hodinky ho okamžitě vypnul a hodil do nedalekého křoví.

,,Co se tam kurva stalo?!'' zahřměl Louis a Nejvyšší se na něj s bledou tváří zadíval. Bylo na něm vidět, že sám nemá nejmenší tušení, jak se tohle mohlo odehrát.

,,Muselo to tam bouchnout. Niall to odpálil i se sebou. Nechápu, jak to udělal,'' dostal ze sebe přiškrceně a z kapsy vytáhl malou páčku. Zamračil se a mrštil ji s klením o zem. Já si dala ruku před ústa a naplno se rozbrečela.

,,Louisi, zdrháme, nemá to cenu!'' zavolal na něj jeden z mužů s panikou v hlase. Všichni už se dostali k autu a já jen vše zmateně sledovala. Snažila jsem se pochopit, o co tu šlo, ale nic mi nezapadalo do sebe. Výbuch, páčka, mobilní telefon - který stále ležel někde v křoví - nic... Louis chvíli váhal, ale pak se ještě otočil směrem k Nejvyššímu.

,,Nevyhrál si. Tu radost ti neudělám.'' Namířil svou pistoli na Nejvyššího mohutnou postavu a já mezi vzlyky zakřičela. Celá bez sebe jsem se svezla na zem a na kolenou Louise prosila, ať to nedělá. Nebylo času nazbyt a on to věděl. Na moment se mi zahleděl do očí a jako bych v těch jeho spatřila ještě kousek soucitu, který tam zbyl. Povzdechl si a ruku svěsil i se zbraní podél těla.