Forest monster - ff - H.S.

Kapitola čtyřicátá třetí - Odloučení

Z pohledu Netvora

   Jakmile Maličká odešla a já si uvědomil, že jsem za to mohl já, strašně jsem se nasral. Hrající reproduktory jsem vytrhl ze zásuvky a vzteky je mrštil o zeď. Pokračoval jsem s knihami, nočním stolkem i vším, co mi v ložnici přišlo pod ruku. Pak jsem vběhl do místnosti s krbem a ze stolu shodil vše včetně sklenice s whiskey, která se rozprskla na zemi a její obsah skončil na šedém koberci.
Scar s Dolorem postávali u otevřených dveří a smutně se dívali ven, jestli nezahlídnou tu malou krásnou holku, kterou jsem vyhnal.
To mě popudilo ještě mnohem víc, takže jsem silou praštil do krbový římsy, až se odchlípl další velký kus. Klouby jsem měl krvavé a ruce odřené, ale fyzická bolest nebyla tak úděsná jako ta psychická.

Nenáviděl jsem se, protože jen kvůli tomu, jak moc odpudivej jsem byl, Maličká odešla. Jen vůli tomu, že jsem se já nedokázal přijmout, že jsem na ni křičel a neustále ji od sebe odháněl. Při pomyšlení, že to bylo možná naposled, co jsem ji dneska viděl, se mi sevřelo hrdlo. Musel jsem se předklonit, abych se vydýchal. Věděl jsem, že o ni nemůžu přijít, protože kdyby ano, už nikdy bych nemohl bejt lepším člověkem. Chvíle s ní smazaly celou mou posranou minulost, a teď se prudce navrátily a já si uvědomoval, jaký sračky zvládla překonat, jen aby zůstala se mnou.

Chtěl jsem zase něco rozbít a natáhl jsem se po talíři na pultu, když mi došlo, že na něm byly krásně naaranžovaný lívance s ovocem. Všiml jsem si i druhýho talíře, kde bylo lívanců víc a kterej patřil nejspíš mně. Položil jsem ho raději zpátky na pult a měl chuť si nafackovat za to, jak jsem se k Maličký choval.

Že každý to chladný slovo, který jsem jí krutě vmetl do očí, bylo myšleno opačně. Když jsem říkal, že ji nechci, myslel jsem tím, že po ní toužím a že si přeju každý další vteřinu strávit s ní. Byl jsem tak ubohej. Tak hrozně. V hlavě mi zněla její slova, který pronesla s tak utrápeným tónem, že mi to rvalo srdce, který jsem donedávna považoval za zbytečný.

Ty jeden nechutný bezcitný vyděšený hajzle!

Všechno si zničil!

Konečně už si připusť, že s tebou chci být!

Zarazil jsem se, když mi tahle poslední věta prolítla hlavou. Ona chce bejt se mnou... Lydia Butlerová chce bejt se mnou a já kretén tady mlátím do věcí místo toho, abych ji našel a přivedl zpátky. S odporem jsem se na sebe v koupelně podíval do zrcadla a nahlas si povzdechl. Až mě jednou uvidí celýho, teprve pak sama uteče, ale teď mám ještě nějakej čas. Čas, než ji fakt ztratím, protože si mě najde ten zkurvysyn Zayn a já budu muset utýct. Navíc už viděla dvakrát moje záda a vypadalo to, že ji to ani moc neznechutilo, ale mohla to jen dobře zamaskovat...

Oblíkl jsem si tedy rolák a hodil přes sebe kabát, protože venku bylo docela chladno. Na norský počasí jsem si už zvyknul a chladno mi vyhovovalo, protože mi aspoň v rolácích nebylo horko. Hvízdl jsem na Scara s Dolorem a oni mě následovali ven ze dveří. Jen jsem zabouchl, protože jsem nepočítal s tím, že by se někdo dostával dovnitř. Rychlou chůzí jsem mířil k jejímu domu a v hlavě vymejšlel, co jí řeknu. Mohl jsem se omlouvat furt dokola, mohl jsem jí dokola furt opakovat, jak moc mi na ní záleží, ale věděl jsem, že tentokrát na to budu muset jít jinak.

Vyšel jsem z lesa a po louce mířil k velikýmu stavení, odkud se ozývalo koňský řehtání. Na dvoře vládl klid a v oknech se nesvítilo. Zamračil jsem se a hlasitě zabušil na vchodový dveře. Dlouho se nic nedělo, a tak jsem to zopakoval. Když už pak ani na potřetí nikdo neotevřel, frustrovaně jsem si prohrábl vlasy.

Myslel jsem na to, kde asi teď může bejt, a první, co mě napadlo, že s tím blonďatým frajerem. Pak jsem tu myšlenku ihned zavrhl, protože mě akorát tak znervózňovala. Sedl jsem si na schody a rozhodl se počkat. Bál jsem se o ní, bál jsem se, že se rozhodla udělat nějakou blbost, protože jsem se zachoval jako naprostej hajzl.