Forest monster - ff - H.S.

Kapitola třicátá devátá - Odegaard

Výchova Scara a Dolora nebyla žádnej oříšek. Ze začátku mě vůbec neposlouchali a dělali si, co chtěli. Všechno kousali, neustále štěkali a chtěli si hrát. Ale pak jsem jim ukázal, kdo je tu pánem a oni zkrotli. Takže jsem si je časem vycvičil a všechno se zdálo bejt zase nějakou dobu v pohodě. Měl jsem dva nový společníky a měl jsem je rád. Samozřejmě jsem jim to moc najevo nedával, jen když jsme byli sami bez Nialla.

No... a pak nadešlo období posranýho Netvora. Tak mě aspoň znají obyvatelé zdejšího města. Jako Lesního Netvora, kterej zabíjí lidi, pomáhají mu v tom jeho dvě velký černý dogy a pod maskou skrejvá zohavenej ksicht. Nepopíral jsem, že spousta z těch věcí nebyly pravda, ale vždyť já v tom lese do tý do doby nezabíjel. Proč taky... Všechny ty sračky jsem nechal ve vzpomínkách v Londýně.

Pak ale nadešlo období, kdy to potřeba bylo. Ten hajzl z toho lesa, kterýho jsem málem připravil o koule, si mě zapamatoval a během toho, co Scar s Dolorem vyrůstali, o mně začal vyprávět v Norsku.
Nejdřív to byly nevinný kecy, že v lese žije vraždící maniak, čemuž lidi moc nevěřili, jenomže pak se k Niallovi doneslo, že ten zmrd si najal nějaký lidi, aby to vyšetřili.

Byla to skupinka novinářů a zvědavejch čumilů, který zaujalo jeho vyprávění a chtěli ze mě udělat atrakci, za kterou by dostávali prachy. On sám už se do toho lesa s nima nevrátil, což byl obrovskej projev srabáctví.
Ani si nepamatuju, kdy přesně to bylo. Scar s Dolorem už byli velcí psi a mně mohlo bejt nanejvejš třicet. Procházel jsem se tehdy lesem, šel zkontrolovat svoje rytiny v jeskyni, který jsem si tam ukládal, navštívil vodopád, stál blízko louky a díval se na srny. A pak mě ozářil blesk z fotoaparátu a Scar s Dolorem se rozběhli někam do křoví. Ozval se křik a oba psi vystartovali za běžící mužskou postavou.

Bohužel pro něj, Scar s Dolorem byli rychlejší a povalili ho na zem. Naštvaně jsem k němu došel a jako první mu vyrval foťák z ruky. Na displeji byl můj obličej, a když jsem posunul o snímek dál byl jsem tam zase. Nepochyboval jsem o tom, že jsem i na zbytku filmu.
Foťák jsem si pověsil na krk a toho chlápka chytl za límec a vytáhl na nohy. Strachy se třásl a díval se na mě i na psy s hrůzou. V duchu mě to skoro mrzelo, protože jsem si uvědomil, že i s maskou vypadám jako zrůda.

,,Co tady chceš?'' zasyčel jsem a on se místo odpovědi podíval někam za mě. Pak se na mě vyděšeně podíval znovu a já se prudce otočil.

Stála tam drobná tmavovlasá Asiatka s kloboukem a v ruce svírala diktafon a nejnovější verzi chytrýho telefonu. Sevřel jsem v prstech košili toho hňupa a zavolal na psy.

,,Najít!'' poručil jsem jim a ukázal na muže i ženu. ,,Nepřítel!'' To už moc dobře pochopili a rozběhli se po lese s hlasitým štěkotem. Učil jsem je to mockrát. Buď hledali Nialla nebo kousky mejch hadrů s tím, že věděli, že jsou to jejich nepřátelé. Pak se naučili rozlišovat hru a realitu, takže se Niall nemusel bát, že po něm pokaždý půjdou.

,,Co jste do prdele zač?'' vyjel jsem na ně a ta Asiatka už byla připravená k útěku, když jsem ji včas chytil za paži.
Oba se zmítali, ale udělal jsem rychlej pohyb, při kterým jsem si sáhl za opasek a vytáhl svou zlatou Remingtonku. Celou dobu ji zakrejval můj dlouhej černej kabát, takže oba šokovaně pozvedli paže vzhůru. Bylo to jak v podělaným kriminálním filmu.

,,Odhoďte do prdele všechny ty elektronický sračky a řekněte mi, co tu hledáte a co chcete!'' rozkázal jsem a dával jsem na svoje slova dost dobrej důraz. Oni z kapes vyházeli pár drobností a pak se na sebe navzájem podívali. Pohladil jsem ukazováčkem spoušť, abych to urychlil.