Forest monster - ff - H.S.

Kapitola dvacátá čtvrtá - Pinky

První rok v 'Pěti prstech'  si odsral Pinky. Bylo mu teprve patnáct a o životě věděl velký hovno.
Neměl rodiče, prachy, budoucnost... měl jen mě a tři další zmrdy, kteří se ho pokoušeli s tím životem seznámit.

Snažil se, to je fakt. Poslouchal mě na slovo a nikdy proti mě neřekl křivý slovo. Zastával pokaždý jen můj názor a nikdy nesouhlasil s nikým jiným. To, co jsem řekl já, bylo pro něj svatý.

A nemůžu si stěžovat. Bylo fajn mít Pinkyho při sobě, protože ke mně vzhlížel, jako bych byl bůh, nebo něco takovýho.

Ale i když jsem ho měl rád, tak jsem na něj nemohl dohlížet furt. Občas jsem mu dával věci zbytečně moc sežrat, nasral jsem se na něj a seřval ho. Nikdy jsem se mu vlastně neomluvil. A i tak stál při mně...

První rok jsme dělali jen malý krádeže. Nic velkolepýho, protože jsme se potřebovali teprve naučit spolupracovat, ale někdy v červnu jsme za sebou už zanechali první oběť...

Všechno bylo předem naplánovaný.

Jistý Paul Gromersby, majitel mnoha nemovitostí a pozemků, měl postavenou vilu v jedné z vilových čtvrtí Londýna.
Jeho ohromnej barák byl nejhonosnější v celý ulici. Bílej, čtyřpatrovej, s rozlehlou zahradou a zlatým zdobením.

Paul Gromersby odjel na pár dní do Německa kvůli obchodům a vila tak zůstala úplně prázdná. Pár nezbytnejch kamer, ostnatej drát a poplašný zařízení pro nás bylo hračkou.

Přišel s tím Louis a já na to den poté kývl.

Plán zněl jasně: Ukrást toho co nejvíc a nezanechat žádný stopy...

Center měl na starost všechny ty sračky, co nás mohly prozradit, Digit s Digitusem obstarat první dvě patra a já s Pinkym zase ty dvě horní.

Šlo to dobře.
Liam zablokoval všechny kamerový systémy v okruhu dvou kilometrů, dostal se do poplašnýho zařízení, který hned na to navždycky umlčel, a všechno kontroloval z naší bílý dodávky, která stála na druhý straně chodníku.

Zayn s Louisem to vzali zadním vchodem a já s Pinkym přes hlavní bránu.
Všude bylo ticho a jedinej zdroj světla byly naše malý baterky.

Pomocí šperháku jsem otevřel vchodové dveře a pak už jsme zmizeli v domě.
Zastavil jsem se ale hned u prahu a Pinkymu zatarasil cestu levou paží. Všude těsně u země byly vidět tenký červený proužky světla.
Poznal jsem, že se jedná o další poplašný zařízení v podobě laseru. Stačí jeden chybnej krok a všechno může bejt rázem v prdeli...

,,Liame? Je tu všude laser. Dej to kurva do prdele, nebo tam za chvíli budeme my!'' sykl jsem do vysílačky a Liam si otráveně povzdechl.

,,Maličkost, pane,'' odvětil a zaslechl jsem ťukání do počítačový klávesnice.

,,Hoho, tak ty si to hlídaj,'' poznamenal obdivně a zase začal něco ťukat.
Protočil jsem nad tím očima a škubl sebou, když jsem zaslechl nějaký zaštrachání.

Po chvíli ze zadního vchodu vešli dovnitř Louis se Zaynem. Jedním pohybem ruky jsem je uzemnil a oni nechápavě pozvedli obočí.
Ukázal jsem směrem na zem a Zayn to okamžitě pochopil. Pošeptal něco Louisovi a ten kývl.

,,Máš to už?!'' zasyčel jsem znovu do vysílačky a Liam po pár vteřinách pohotově přitakal.

,,Pohoda, šéfe. Můžete jít!'' Nato všechny červený čáry zmizely a já si oddechl.