Forest monster - ff - H.S.

Kapitola dvacátá osmá - Vůdce

   Čekala mě poslední část druhého deníku a já byla nervóznější než kdy dřív. Přemýšlela jsem nejdříve nad tím, o čem by mohla přesně být. Co se stalo, že teď Nejvyšší nosí masku. Co se stalo, že si přijde ohavný? A probůh, co provedl, že teď musí žít v lesích?!

Vykašlala jsem se na zbytečné dotazy a ještě v pyžamu se posadila na posteli. Do rukou jsem vzala deník Nejvyššího a otevřela jej na straně, kde jsem naposledy skončila. Zhluboka jsem se nadechla a začala číst.

Jako by to bylo včera, kdy se to všechno stalo. Kdy jsem si navlíkal černou kuklu a v bílý dodávce rozdával pokyny. Všichni členové Pěti prstů se skláněli nad plánem a naslouchali mi.

Rok 2007. Londýn.

Byl jsem přesvědčenej, že to zvládneme s přehledem jako vždycky. Už jsme spolu pracovali kurva pět let, tak proč by se to mělo zesrat?

Byl v tom Zayn. Ten hajzl v tom měl prostě prsty!

,,S dodávkou zaparkujeme v malý uličce vedle centrální banky. Pinky,'' ukázal jsem na něj. ,,Ty půjdeš se mnou, protože sám bys to akorát tak posral jako minule!'' řekl jsem mu přísně a on sklopil pohled ke svým dlaním. Jednalo se o menší krádež, ale Pinky se zachoval jako amatér, což já nesnášel. ,,Zayn a Louis půjdou zezadu, abychom to měli obhlídnutý z obou stran.'' Ukázal jsem nejprve na Digita a poté na Digituse. ,,Center to bude všechno hlídat zevnitř!'' Tentokrát jsem kývl směrem k Liamovi. ,,Nejdůležitější je, abychom se všichni do deseti minut dostali nahoru na střechu. Tam je vstup do šachty, která vede přímo k trezoru. Heslo, stejně jako kamery a ostatní zbytečnosti, odstraní Center. My se jen musíme dostat dovnitř!'' Na všechny jsem se podíval svým typickým pohledem, jinak zvaným - nehodlám to vysvětlovat znovu. Všichni kývli, až na Zayna, ale na to už jsme si všichni zvykli.

Naše bílá dodávka zastavila vedle tří vysokých topolů na kraji tmavý uličky. Rozdělili jsme se do dvojic a vyšli svým určeným směrem. Každý měl u sebe dvě pistole, nůž, šperhák, mini vysílačku za uchem a záchytný lano s karabinou. Já - s Pinkym v závěsu - jsem se nenápadně proplížil k jednomu z postranních východů a šperhákem odemkl zámek.

,,Pane, kamery jsou v dolní části vypnuté, horní část zablokovávám. Máte necelých dvacet minut, než to kontrola zjistí. Naštěstí má většina personálů pauzu,'' informoval mě Center. To není moc, zamumlal jsem si pro sebe.

Vstoupil jsem s Pinkym do přízemí, kde naštěstí nikdo nebyl, a zamířil k požárnímu schodišti. Společně jsme se proplížili k výtahu, kterej byl přístupnej jen personálu, a proto byl zaheslovanej, ale to byl pro Centra nejmenší problém. Jakmile jsme zmáčkli poslední patro, Center výtah zablokoval novým heslem, aby se do něj nikdo, kromě Pinkyho a mě, nedostal.

Dorazili jsme do nejvyššího poschodí, kam za námi dorazili i Zayn s Louisem, a vystoupali na střechu. Z druhý strany vedl totiž vchod do šachty. Všichni jsme se do ní postupně nasoukali, ale než jsme pokračovali dál, Center nás přerušil.

,,Pozor! Jedna kamera byla odblokovaná a někdo vevnitř už tuší, že tam jste. Někdo musí dovnitř do banky a zbytek půjde do trezoru. Jinak je to moc riskantní!'' Nahlas jsem zaklel a Zayn se ironicky uchechtl.

Tomu zmrdovi bych nejradši přerazil držku.

,,Fajn, potřebujeme z toho udělat přepadovku. Louis a Zayn vniknou k lidem. Vezmete nějaký prachy, co Vám dají z pokladen. Musíte to tam jistit. Nikdo Vám nesmí uniknout. V nejhorším i střílejte. Já s Pinkym půjdu do trezoru a až dám vědět, dorazíte za náma. Pak už to bude na minuty.'' Opět jsme se rozdělili a Zayn s Louisem vtrhli do hlavního sálu.