Forest monster - ff - H.S.

Kapitola čtyřicátá druhá - City

  Probudila jsem se, protože mi bylo hrozné horko. Cítila jsem pod sebou jemný samet, který se mi otíral o holé nohy. Pak jsem se soustředila na něco těžkého, okolo mého pasu, a pomalu otevřela oči. To horko sálalo z dvoumetrového svalnatého těla, které na mně leželo skoro celou vahou. Nejvyšší mě objímal okolo pasu a hlava mu spočívala na mém hrudníku. Z té náhlé blízkosti se mi sevřely svaly v podbřišku a musela jsem mírně zaklonit hlavu, abych se vydýchala.
Pak  jsem mu prsty zabořila do dlouhých hnědých vlasů a jemně ho v nich masírovala. Něco zabručel a přitiskl mě k sobě ještě blíže. Zašimralo mě z toho v klíně a polilo mě ještě větší horko.

Měl na sobě masku, ve které se mu muselo nepohodlně spát, a rolák. Já sama neměla kalhoty, což mě zarazilo, ale spodní prádlo a triko mi zůstaly. Usoudila jsem, že mě takhle Nejvyšší uložil, a z představy, že mi stáhl moje džíny, mnou zalomcovalo ještě větší vzrušení. Prohrabovala jsem mu vlasy a pak mu prstem přejížděla po ostře řezané čelisti. Zavrtěl se a za chvíli rozlepil víčka. Když zjistil, v jaké pozici se nacházíme, odtáhl se a převalil se na záda. Teplo odešlo s ním a já v duchu posmutněla.

,,Dobré ráno, Maličká,'' pozdravil mě chraplavým hlasem.

,,Dobré,'' opětovala jsem. ,,Tys mě svlékl?'' zeptala jsem se, i když to bylo evidentní. Chtěla jsem to však slyšet od něj, protože mě zajímalo, jak se při tom bude tvářit.

,,Uhm, jo... promiň, nechtěl jsem, aby se ti leželo nepohodlně,'' odpověděl mi nervózně a dál se k tomu nevyjadřoval. Ani nekomentoval, jak blízko jsme si ještě před chvíli byli. Nemluvil ani o včerejšku a já se cítila zklamaně. Doufala jsem, že po tom, co mi řekl a co jsem mu řekla já, budeme... spolu?

,,Nejvyšší?'' oslovila jsem ho, protože jsem najednou měla chuť mu to všechno, co mi kolovalo hlavou, říct. Přiznat se, jak se s ním cítím. Jak bych si přála, aby se ke mně znovu překulil a držel mě v náručí. Ale věděla jsem, že to nezáleží na mně. Že jen občas si můžu takových chvilek užívat, protože on sám si to nepřeje. Aspoň ne tolik jako já.

,,Ano?'' Podíval se na mě, ale z jeho výrazu se nedalo nic vyčíst. Podívala jsem se na kamna, v kterých plápolal malý ohýnek, a zavrtěla hlavou. ,,Co se děje?'' zeptal se starostlivě a já se v duchu zasmála nad tím, že jsem neměla dostatek odvahy mu to povědět. A tak jsem si jen povzdechla, shodila ze sebe přikrývku a seskočila z vysoké postele. Až pak mi došlo, že na sobě nemám kromě trička a kalhotek nic a že jsem se před ním ocitla v podstatě polonahá. S červenými tvářemi jsem se k němu otočila čelem a zjistila, že si mě celou dobu prohlíží. Kousal se do spodního rtu a z jeho výrazu jsem pochopila, že se mu líbí, co vidí. To mi dodalo sebevědomí a v duchu ho prosila, aby už konečně něco udělal a jen na mě mlčky nezíral.

Bohužel, se nic nestalo, on se vzpamatoval a také vstal. Byl zády ke mně, rolák měl zmačkaný a já si s překvapením všimla, že má na sobě jen boxerky. Měl dlouhé nohy se štíhlými svaly. Sem tam se objevila malá jizvička nebo tetování. Když se otočil čelem ke mně, odvrátila jsem pohled, aby si nevšiml, že si ho prohlížím, ale pak jsem se na něj i tak podívala.

,,Mám udělat snídani?'' zeptala jsem se, abych přerušila to tíživé ticho, a kmitala pohledem po jeho zamračeném obličeji. Na čele se mu rýsovaly vrásky, ale jinak vypadal hrozně mladě. Vůbec bych mu neřekla pětatřicet.

,,Jestli ti to nevadí,'' odvětil a já sklouzla pohledem níže. Zrudla jsem, když jsem si všimla vybouleného místa v jeho klíně. Okamžitě jsem se k němu zase otočila zády a doufala, že si toho nevšiml. Zaslechla jsem za sebou tiché zaklení a upřímně netušila, jak si to vyložit.