Louis
Chtěl jsem jít ven, ale jelikož se extrémně bojím bouřek tak jít nechci. Jsem tady první den a už je to nanic protože bylo špatné počasí.
Vlastně letěl jsem sem s nějakými třemi kluky a jeden z nich se mi dost líbil takže by to nakonec nemuselo být tak strašně špatné. Třeba se s ním dám dohromady.
V letadle do mě totiž narazil a já nebyl schopný mu říct, že jsem v pohodě prostě jsem odešel na místo. Od těch jeho kámošů jsem zjistil, že je to Harry a proto jsem dostal nápad.
Nebudu za ním sice nijak běhat, ale získám si ho.
Včera jsem mu dával papírek s tím aby jsme se sešli v 7 na pláži, ale pak jsem to vzdal.
Ráno jsem se probral u Harryho v posteli a objímá mě. Nemůžu říct, že je mi to nepříjemné protože to je přesně naopak. Je mi to moc příjemné jenom mě překvapuje, že je mnohem vyšší než já. Zase mě aspoň může krýt nebo podobně.
Hodně se mi líbí a to se ani neznáme.
Včera od něj taky bylo hezké, že mě vzal k sobě do pokoje protože jsem se hodně bál a přišel za mnou. Nejspíš mě nechtěl nechávat o samotě.
Chtěl jsem jít už k sobě a u toho se snažím neprobudit Harryho. Skoro mi to vyjde, ale než stihnu opustit postel Harry se probere.
,, Jdeš k sobě? ",, Jo.. Už jo. " Usměje se na mě a pohladil mě po rameni než si zpátky lehl a vypadal jakoby chtěl ignorovat celý svět.
,, Tak dobrou. ",, Už neusnu jsem moc vyspaný, ale jinak dík.. Nemusel jsi.. Jinak jsem Louis. Tykej mi. " ,, Oh.. Harry.. Jinak jsem tě nechtěl nechat když jsi křičel.. Co by jsi dělal kdybych nepřišel? " ,, No to už nevím... Ale něco by mě napadlo.. Jsem chytrá hlava. " Začne se smát.
Má nádherné ďolíčky na tvářích když se směje. Miluju je a nevidím je podle mě naposledy.
Už bych konečně mohl z té postele vylézt a nechat ho se pořádně vyspat.
,, Vážně dík. " ,, Za nic.. Udělal by jsi to taky. " ,, Možná. " Zasmál se a když mu došli moje slova zatvářil se smutně.
,, Udělal.. Neboj. " Nakrčil obočí a usmál se.
Došel jsem k sobě do pokoje a lehl jsem si. Podívám se jestli mi někdo nenapsal.
Sice nemám žádnou zprávu, ale mám žádost o přátelství od Harryho, Nicka a Zayna. Super.
Všechny tři potvrdím a napíšu Liamovi jak se má. Když mi ani po několika minutách neodepíše vzdám to a nechám ho. Určitě má zase nějaký rozhovor a nemá čas mi psát. Takhle se zapomíná na kamarády. Stanou se z vás slavní a je vám všechno úplně jedno. Jak já tyhle lidi nenávidím. Všichni jsou stejně arogantní a myslí si co nejsou, protože mají dobrý hlas. Nejradši bych tyhle lidi zastřelil na místě, ale Liama nemůžu. Ten je zatím ještě v pohodě.
,, Louisi? " ,, Co potřebuješ Harry? " ,, Jdeš ven? " ,, Co venku? " ,, Bojím se jít sám. " Vyjdu z pokoje a usměju se jakmile vidím Harryho nevinně stojícího před mými dveřmi do pokoje.
,, Jasně, že jdu. " Usměje se a můžeme jít. Vyjdeme ven a mě ničí ticho co právě panuje.
,, Harry nemusíš se bát.. Co by se ti mělo vlastně stát? " ,, Já nevím... Bojím se být venku ve tmě, protože nikdy nevíš co se stane.. Třeba někde může někdo být a bude mě chtít znásilnit... No neříkej, že to není možný. " ,, Jako je to možný.. Neříkám nic, ale mezi námi.. Jsem tady v tuhle chvíli jediný kdo by tě mohl znásilnit a docela se mi to zamlouvá.. Neříkej, že by se ti to nelíbilo. '' Usmál se a zastavil kousek za mnou. Nevím proč, ale nechtěl jsem se otáčet.
,, Tak to udělej. " Zastavím a podívám se mu do očí. Vůbec v nich nemá ani náznak strachu a tomu se docela divím. Většinou se lidi začnou aspoň trošku bát když tohle řekne člověk, kterého neznají.
,, Neudělám to Harry. " ,, Nemáš na to, že? " Přistoupil jsem natěsno k němu, ale pořád se nebál.
,, Myslíš? " ,, Vím. " ,, Takže milý Harry mám na to, protože nevíš co se mi honí hlavou při pohledu na tebe a jen to nechci udělat. Chápeš? " ,, Co se ti honí hlavou? " Podívá se mi hluboko do očí a usměje se.
,, To by jsi chtěl vědět. " Opřu se o jeho rameno a za chvíli od něj odstoupím. Určitě teď udělám největší krávovinu na světě a budu toho nesmírně moc litovat jako pokaždé.
Jednoduše se k němu natáhnu a políbím ho. Divím se, že mě neodstrčí nebo se neodtáhne a místo toho spolupracuje.
Odtáhnu se a Harry ode mě skoro utíká pryč. Vím kam jde, takže za ním klidně můžu jít pomalu, protože tahle ulice je totiž slepá a nikam nevede, jedině by musel přeskočit zeď. To podle mě stejně neudělá a počká až ho dojdu.
Jsem pár metrů za ním a vidím jak sedí na zemi a kolena má pod bradou. Chci ho obejmout, ale odstrčí mě.
,, Harry notak. " Zvedne hlavu a podívá se mi do očí.
,, Promiň, ale nemůžu. " ,, Co se děje? " ,, Já.. Nemůžu to udělat. " ,, Co se děje? Harry řekni mi to.. " ,, Já prostě nemůžu pokračovat v tom co se tady teď stalo.. Chápeš? Je to prostě špatně.. " ,, Harry. Nechápu, ale proč myslíš, že je to tak špatně? ",, Ani nás nic nespojuje.. Taky co by mělo.. " ,, Spojuje... Nevíš to. " Vstal a prostě utekl pryč takže jsem ho nechal a v klidu jsem došel do hotelu.
Vím, že bych se na Harryho mohl jít podívat, ale nechci aby to bylo ještě horší než je to teď. Už takhle mě nejspíš nesnáší a já nepotřebuju aby to bylo ještě horší.
Hlavně vím, že tady Harryho budu pravidelně potkávat proto se tím budu i ujišťovat, že je v pohodě a nic mu není.
