Usmál jsem se a za chvíli přiběhla i mamka s Lottie a s Gemmou.
,, Harry. " objali mě a rovnou mi pomohli se zvednout.
,, Loui co kdyby jsi se mnou šel na pokoj? " přikývl a vzal mě kolem pasu. V pokoji jsme položili Freddieho do postýlky kde za chvíli usl.
,, Hazz.. Miluju tě. " políbil mě a zůstal s námi.
----
V nemocnici jsme zůstali skoro týden a Loui s námi byl pořád. Pořád se mě ptal na porod protože tam se mnou nikdo nesměl být kromě doktorů a i kdyby tam někdo byl nevnímám ho.
Loui mi pořád nechce prcka dát takže nemám možnost ho mít u sebe. Kdykoliv je tady Loui nemám nárok prcka jen nakrmit takže vlastně mám odpočinek od nejklidnějšího dítěte na světě.
,, Loui je to i můj syn. Dej mi ho. ",, Nikdy. ",, Lásko nechceme se znovu hádat. ",, Ne.. Ale nech mi ho. ",, Proč? Zvykne si Louisi a když budeš pryč zase mi tady probrečí celou noc. Jako nevím co si tímhle získáváš. " Od doby co jsme se zasnoubili se nesneseme v jedné místnosti aniž by jsme se nehádali. Nevím co se s námi stalo protože ani jeden z nás nebyl takový.
,, Chceš mi snad zakázat abych se stýkal se svým dítětem? ",, Jasně, že nechci. Jen ti říkám jak to je. ",, Harry chápu to. Jenom prostě ho chci mít u sebe. Nevím co na tom nechápeš... Něco ti řeknu.. Od doby co je Freddie na světě ti vadí všechno co udělám. Já zase nevím co tímhle získáváš ty. Vypadá to jakože ti vadí jen to když sem přijdu protože se vždycky zatváříš jakoby jsi mě nesnášel. Já nevím co ti na mě vadí... Zase. Harry co ti přeletělo přes nos jako? Jestli mě tak nesnášíš tak mi to řekni narovinu, ale nedávej to najevo tím, že když se na mě zázračně podíváš nesnášíš mě nebo se na mě ani nepodíváš celý den. ",, Jak jako? Co tím chceš říct? ",, Nic.. Proč mi tohle děláš? Proč mě nesnášíš? Harry proč se snažíš mě od sebe znovu odehnat? ",, Přestaň.. ",, Tak mi odpověz Harry. Proč? ",, Já nevím Louisi... Proč? Protože tě miluju a snažím se aby všechno bylo jako před čtyřmi měsíci.. Ano předtím než jsi mě požádal o ruku. ",, Aha takže tím to je.. Lituješ toho a proto mě tak nesnášíš. Co ti na mě vadí? ",, Přestaň.. Lás... ",, Odpověz mi. Co ti na mě tak moc vadí? ",, Lásko přestaň s tím prosím.. Nic mi na tobě nevadí přeci, miluju tě a miluju na tobě každou maličkost.. Nesnáším tě když máš tyhle řeči. Dobře to víš. " Povzdechl a sedl si ke mě na kraj postele.
,, Lásko omlouvám se... Jsem poslední dobou hrozně náladový. " Položil jsem prcka vedle sebe a usmál jsem se. Taky jsem Louiho pohladil po noze aby se na mě podíval což se mi povedlo a otočil se na mě.
,, Loui to je dobrý.. Pojď si lehnout vedle mě. " ,, Ne to je dobrý.. Potřebuješ se pořádně vyspat. Jako budu tady, ale nebudu spát vedle tebe ano? " ,, Zlato je mi jasné, že tě to mrzí nebo chceš abych se pořádně vyspal.. Ale nechci aby jsi ode mě byl moc daleko protože tě potřebuju u sebe.. Zkus se ode mě hnout protože když jsi ode mě daleko tak zásadně nemůžu usnout.. To znamená, aby jsi zaparkoval vedle mě a Freddieho abych se podle tvých slov mohl pořádně vyspat. " ,, Hazz vážně ne... Je mi jasné, že chceš abych byl u tebe, ale vážně potřebuješ oddech.. Vzal bych klidně i Freddieho, ale to nemůžu protože vás pouští až zítra myslím. " ,, Proto chci aby jsi si lehl vedle mě. Pro dnešek hm? " usmál se a vážně si lehl vedle nás.
Usli jsme celkem rychle a ráno jsme byli propletení jako pokaždé.
Ráno mě vzbudil Freddieho pláč který se rozlehl po pokoji. Vstal jsem abych ho mohl uklidnit aby nevzbudil Louiho který spal a já ho nechci budit zbytečně.
Snažil jsem se ho uklidnit což se mi povedlo, ale stejně jsme Louiho probudili což mě mírně mrzí, ale nemůžu za to.
,, Loui omlouvám se. " ,, Lásko to je dobrý.. Stejně bych za chvíli vstával. " ,, Určitě? " ,, Ano. " Usmál se a za chvíli vstal k nám.
Zase mi vzal Freddieho a aniž bych něco řekl začal ho krmit.
Vlastně jsme si celý den povídali dokud k nám nepřišel doktor s nějakými papíry a doufám, že to jsou papíry na propuštění a ne žádné s naším zdravotním stavem.
