' Fajn.

88 3 0
                                    


Bavili jsme se ještě z venku a když jsem se podíval na hodiny bylo po půlnoci. Utíká to.

,, Dneska už jdu domu.. Víš jak se těším? " Lehce na něj vyskočím a nechám se od něj chytit pod koleny. Na to levé byl opatrnější proto jsem se na něj natiskl víc hrudníkem a objal jsem ho.
Zasmál se a nechal mě si hrát s jeho krkem.

,, Jsem šťastný, že jsi šťastný.. " ,, Och. Přijdu si jeho dítě co bude slavit první narozky. " Zasmál se.
Natočí se tváří ke mě a nechá se ode mě políbit. Odtáhnu se a začnu se usmívat.

,, Strašně se těším. " ,, Věřím ti. Konečně vypadneš ven, budeš u sebe mít Desa. " ,, Tebe.. Sisi, Tobyho.. " ,, Ty jsi si nějak jistý, že to s tebou vydržím. " ,, Jsem, protože mě miluješ. " ,, Moc si zapomněl dodat. " ,, Dobře tedy. Protože mě moc miluješ. " ,, Ano. " Slezu z něj a stoupnu si do mezery která je mezi ním a oknem.

,, Tss.. Taky jsi všude a nikde. " ,, Ano. " Jemně mě chytí za boky a přistoupí ke mě blíž.

,, Víš jsem vážně rád za náš vztah.. Nevěřil jsem nám, myslel jsem, že to skončí tak rychle jak to začalo, ale překvapuju sám sebe. " ,, Proč jsi nevěřil? " ,,  Upřímně to chceš, že? " ,, Ano. " ,, Myslel jsem, že mě to přestane bavit. Myslel jsem, že mě tohle všechno omrzí a... A bude to jen na pár dní.... Ale všechno se sešlo až moc rychle a nedokážu to. '' Setřásnu ze sebe jeho ruce a chci jít ven.

,, Lásko nechtěl jsem tě nijak ranit, ale chtěl jsem aby jsi to věděl.. " ,, Víš i slova občas zabolí. " ,, Já vím, že slova bolí.. Vím to víc než si dovedeš představit. Víš kolikrát mi někdo něco řekl a bolelo to mnohem víc než to co jsem teď řekl.. Věř mi. Vrať se a neblbni.. Dobře? " ,, Fajn. " Natáhne ke mě ruku.

,, Přijmeš mojí ruku? " ,, Přijmu. Pokaždé. Kdykoliv mi ji nabídneš.. " Usměje se a jemně si mě k sobě přitáhne. Zůstal se mnou stát v půlce pokoje a udělal se mnou opatrnou otočku.

,, Moc tě miluju.. A nechci aby to mezi náma skončilo.. " Udělá se mnou další opatrnou otočku nechal mě otočeného k sobě zády. Vzal mě za obě ruce, které mám překřížené na hrudi a cítím jeho dech na mém krku, ale nevím co chce dělat.

,, Jsem rád, že si se mi otevřel a dokážeš mi věřit... Víš moc mi záleží na tom, aby jsi měl pocit, že všechno je tak jak to má být... Chci aby jsi věděl, že se o mě můžeš kdykoliv opřít taky, že tady pro tebe budu kdykoliv budeš potřebovat... " Odtáhl se a dodělal se mnou otočku abych byl otočený k němu. Přijdu k němu na těsno a obejmu ho. Nebudu nijak mluvit, chci aby mi to dořekl.

,, Potřebuju tě mít u sebe abych věděl, že jsi v pohodě a nic se ti nestalo.. Potřebuju tě mít na očích a pak vím, že je všechno tak jak má být.. " Dojímá mě tím, ale nechám ho ještě mluvit.

,, Víš kdykoliv jsi ode mě daleko tak se cítím poloviční, protože mi jedna polovina chybí.. Ta polovina vždycky zůstane u tebe a odmítá se od tebe hnout... Ta část je vždycky mnohem větší než ta co je u mě a... Najdu ji až když jsem opět s tebou.. " Dal si chvilku pauzu a pohladil mě ve vlasech.

,, Jsem rád, že jsi do mě v tom letadle narazil, protože kdyby se to nestalo tak by jsem hledal někoho kdo je aspoň z poloviny jako jsi ty.. Chtěl jsem aby se něco mezi námi stalo a aby jsme se dali dohromady... Když jsem se ti poprvé podíval do očí tak ti v nich něco chybělo a já to chtěl vědět.. Tvůj pohled se mi zaryl do zad.. " Takže to byl on?  Zasměju se protože mě to nenapadlo. 
 
,, Víš když jsem ti dal ten papírek tak jsem měl dojem, že mi dáš facku, ale překvapil si mě... Nečekal jsem, že se za mnou začneš bavit.. Vůbec mě nikdy nenapadlo, že mi někdy dovolíš abych mohl být stále u tebe. " ,, Loui.. Už ne.. " Usměje se a odtáhne se.

,, Miluju tvůj úsměv. " ,, Tvůj je hezčí. ",, Tvoje oči. Tvoje vlasy. ",, Jsou nádherné. ",, Hrudník. ",, Krásný. ",, Všechno. ",, I se všemi maličkostmi. " Podívám se na čas a jsou dvě hodiny ráno. Strašně to letí.

,, Ta rychlost je až neuvěřitelná. Přišlo mi to jako pět minut a jsou to tři hodiny.. To je šílený. " ,, Jak víš na co myslím? " ,, To je moje myšlenka. " ,, To. Je. Moje. Myšlenka. " ,, Nesnaž se to uhrát proti mě. " ,, Nesnažím se. Dobře. Je to naše myšlenka. " ,, Ano. " Došel jsem si pro telefon a pustil jsem potichu písničky. Telefon jsem si dal do kapsy a šel jsem zpátky k Louisovi. Ten mi dal ruce na boky a jemně mi je stiskl.

,, Copak máte v plánu? " ,, Sundat z tebe všechno oblečení a opřít tě o zeď. " ,, Tak to udělej. " Jak řekl tak udělal.
Naše oblečení je rozházené po celém pokoji a já jsem opřený o zeď.
Louis mě vášnivě políbí a vnikl do mě dvěma prsty najednou. Zavzdychám a začnu si hrát na jeho krku který okusuju a dělám tam značky.

Karty (Larry)Kde žijí příběhy. Začni objevovat