Úplně se rozbrečí a pevně mě obejme. Nechám ho se pomalu uklidňovat a když si myslím, že už je v pohodě odtáhnu se.
Jenže mě nenechá nic říct, protože mi dá prst na rty a já mu rukama ukážu co se děje a proč brečí.
,, Nic se neděje.. Brečím, protože mi tady chybí a miluju tě. " Usměju se a naznačím mu, že mě to mrzí a chápu ho. Naznačím mu i to, že ho miluju víc než sebe.
,, Zlato to je snad nejhezčí co jsi mi kdy ukázal nebo řekl. "
Louis
Nechtělo se mi ven, ale byl jsem k tomu donucený.
Myslel jsem, že mě ta nálada od rána přejde, ale nepřešla což mě štve, protože místo toho abych se smál tak brečím.
Harry mě neuvěřitelně překvapil a potěšil tím jak mi naznačil, že mě miluje víc než sebe.
,, Taky tě moc miluju, ale zklamu tě.. Sebe miluju víc. " Zakřenil se a dal mi pusu na prst na jeho rtech.
,, Stejně tak tě zklamu znovu, protože miluju víc tvoje ego. " Snažím se ho trochu urazit, protože je pak neuvěřitelně rozkošný. Vypadá to, že mi to zatím vychází takže dobře pro mě.
,, Znovu tě zklamu.. Nerad, ale udělám to... Víc prostě miluju sebe a všechno co dělám, takže pro tebe zbývá jen malá část mě, která tě miluje. " Odtáhl se a usmál se.
,, Namyšlenče.. Moc dobře víš, že sám sobě v tuhle chvíli lžeš. Protože mě moc miluješ a víš, že se mi nic nevyrovná. A teď už půjdeme za nima aby tam nebyli sami hmmm? " ,, Dobře.. Máš pravdu. Co bříško? " ,, V pohodě.. Zatím nic. " ,, Dobře. " Vezmu ho za ruku a jdu s ním za Anne s Darcy. Jsou zabrané do konverzace takže si nás myslím ani nevšimli.
Harry si mi sedl na stehna a přitáhl si k sobě svoje cappuccino myslím. Obejmu ho a začnu se s ním jemně kolíbat ze strany na stranu.
Je mi takhle sakra dobře obzvlášť když je u mě a vedle mě medvídek. Nevím co bych dělal kdyby se vážně mezi námi stalo něco a my se rozešli. Vůbec nevím. Nevydržel bych to bez něj a pořád bych byl někde s ním. Možná by jsme si dali novou šanci, ale nevím jestli by ta šance byla dobrá. No jako byla by dobrá, ale myslím, že by jsme tu chybu udělali znovu.
,, Zlato? ",, Ano? ",, Pustíš mě na deset minut? ",, Ano.. Ale vrať se v pořádku. " ,, Neboj.. Jen přijdu zhulený a totálně na káry. " Všichni se zasmějeme a Harry jde.
Zůstali jsme tady až do večera a Harry pomáhal Deny, takže jsme spíš mluvili jen já, Darcy a Anne. Harry u nás byl každou chvíli a několikrát se musel vzdálit na delší dobu.
Po další asi čtvrt hodině jsme šli domů a po cestě mě Harry zastavil aby jsme šli kousek za Anne a Darcy. Netuším co plánuje.
,, Loui chceš o tom dnešku mluvit? " ,, Jindy.. Nechci to zažít znovu. " ,, Jednou mi to budeš muset říct, víš to.? " ,, Vím.. Jen si ještě nechávám čas. " Vezmu si ho do náruče a přes jeho bránění ho odnesu až domu, kde ho posadím na křeslo.
,, Loui jsem těžký. Musel jsi se strhnout. " Jemně na něj nalehnu a Harry se trochu rozkročí takže jsem trochu sjel a koleny se téměř dotýkám koberce. Vyhrnu mu triko a začnu mu dávat malé pusinky na bříško.
,, Honey šimrááš. " Začne se trochu smát. Strašně rád poslouchám jeho smích. Odtáhnu se a pohladím ho. Podívám se mu do tváře a vypadá nádherně. Zavřené oči a na tváři úsměv, který mu tvoří ďolíčky. Prostě je nádherný.
,, Vím, že na mě koukáš. " Podívá se na mě.
,, Chceš mi to zakázat? " ,, Samozřejmě, že ne. " Natáhnu se k němu a políbím ho. Jemně ho vezmu za boky.
,, Lou jdeme na zahradu? " Přikývnu a vezmu ho za ruku.
Byli jsme tam až dlouho do noci a Harry šel utrhnout růži. Netuším co má v plánu. Sedl si přede mě a začal ji otrhávat.
,, Hazz netrhej kytky.. Vždyť potom pláčou. " ,, Tak nemám city... " ,, Hazz co se děje? Nejsi takový. " ,, Nic co by mělo? " ,, Trháš svoje nejoblíbenější růže k tomu jim otrháváš květy a sedíš na zemi když můžeš mít nemocné ledviny. Ještě říkáš, že nemáš city když oba víme opak. Tohle vážně nejsi ty co se děje? " Vlezl mi na stehna a opřel se o moje rameno. Něco se s ním děje. Zhluboka se nadechl a tu růži mi dal do ruky, kterou ho neobjímám.
,, Víš vážně nejsem připravený.. Nezvládnu to a bojím se, že se o to dítě nedokážu postarat. " ,, Hazz... Miláčku zvládneš to a když nebudeš mír energii tak budu za tebou a můžeš se o mě kdykoliv opřít aby jsi mohl jít dál.. Nechápu proč se bojíš, že se nedokážeš postarat.. " ,, Protože vážně nejsem připravený... Bojím se mít už teď rodinu. " ,, Lásko nevěřím ani jednomu slovu co jsi teď řekl. Nevěříš jim ani ty sám. " ,, Asi máš pravdu. " ,, Ne asi. Mám jí pokaždé. " začal se smát a plácl mě přes rameno.
,, Přestaň. " ,, Vidíš teď ti to sluší mnohem víc. " políbil jsem ho a nechal jsem ho se za chvíli odtáhnout.
Šli jsme potom do postele a spát. No spát, já nemohl usnout protože tomu pořád nevěřím, ale nakonec jsem usnul protože mě uspali myšlenky.
Snažil jsem se aby se mi podařilo Hatrryho přesvědčit o tom, že to zvládne a trvalo mi to dlouho.
Zjistil jsem, že čím rychleji se blížil termín porodu tím je Harry víc nesnesitelný, ale dokázal jsem to přijmout a přejít. Zase to beru tak, že to jsou jen hormony.
Zasnoubil jsem se s ním protože chci aby měl jistotu toho, že budu s ním a nenechám ho. Taky chci aby měl jistotu mých slov.
Nečekaně se rozbrečel a přesto, že jsem se bál aby mi neřekl ne tak jsem překvapený protože řekl opak.
